V srdci mi hořel oheň
Den, kdy se Eduardo naučil číst, je také dnem, kdy získal svědectví o Knize Mormonově a o její moci.
„Můj dědeček říkával: ‚Pokud se chceme někým stát, musíme se naučit číst,‘“ říká Eduardo Contreras. „Můj dědeček měl pravdu.“
Avšak pro Eduarda byla cesta ke čtení dlouhá. Byl jedním z pěti dětí, které jeho ovdovělá matka vychovávala v Córdobě v Argentině, v osmi letech přestal chodit do školy a začal pracovat, aby pomohl živit rodinu.
„Byli jsme velmi chudí,“ vzpomíná. Aby vyšli, Eduardo leštil boty, vyráběl cihly, sbíral brambory, prodával noviny a dělal i další drobné práce, dokud si, už jako mladý muž, nenašel práci na plný úvazek na městském úřadě.
Roky ubíhaly a Eduardo se oženil a založil vlastní rodinu. V době, kdy většina z jeho pěti dětí začala opouštět domov, stále ještě neuměl číst a měl malou vyhlídku na to, že se někdy číst naučí. To se změnilo jednoho dne, kdy od svého domu odehnal několik místních chlapců, kteří si dobírali dva misionáře Svatých posledních dnů. Pozval misionáře dál a zakrátko měli on a jeho manželka María misionářské diskuse.
„Moc jsem jim nerozuměl, protože mluvili jen trochu španělsky,“ vzpomíná Eduardo, „ale ukázali mi brožurku s obrázky Ježíše Krista a Proroka Josepha Smitha v Posvátném háji. Pomyslel jsem si, že obrázky, které nám ukazují, a to, čemu nás učí, je krásné.“
Brzy na to byli misionáři nahrazeni jinými misionáři a jedním z nich byl i rodilý mluvčí mluvící španělsky. Na Eduarda a Maríu, kterým před několika lety zemřela malá dcerka, zapůsobil církevní film Rodiny jsou věčné. Brzy se dali pokřtít i se svým nejmladším synem Osvaldem.
S Eduardovým křtem v roce 1987 přišla touha posílit svědectví čtením Knihy Mormonovy. „Jak se naučím číst?“ zeptal se své ženy. María mu řekla, aby se podíval na písmena, spojil si je v mysli, snažil se slova vyslovit a poté se pokusil číst nahlas. Ujistila ho, že pokud bude čtení procvičovat, nakonec se číst naučí.
Eduardo, kterému bylo v té době 45 let, znal zvuk mnoha písmen, ale nepokusil se číst od doby, kdy skončil školu před téměř čtyřmi desítkami let.
Pociťoval jsem oheň
S modlitbou v srdci se Eduardo jednoho horkého letního dne posadil na stinné místo v zahradě svého domu. Říká: „Tam jsem se odhodlal, že se o to pokusím.“
María říká, že by ji nikdy nenapadlo, co se stane potom. Při práci v kuchyni poslouchala, jak se Eduardo snaží vyslovovat písmena a slova, znovu a znovu. „Najednou jsem slyšela, že mluví rychle,“ říká. „Zaposlouchala jsem se a uvědomila jsem si, že čte – plynně. Neuplynulo ani půl hodiny, a on četl!“
Eduardo byl tak zabrán do svého snažení, že si ani neuvědomil, že čte. Vzpomíná si ale na to, co se přitom stalo: „Cítil jsem se, jako by mi v srdci hořel oheň.“ Vystrašen a překvapen zavolal na svou ženu: „Co se to se mnou děje?“
„To je Duch Páně,“ odpověděla María. „Umíš číst!“
Když María na tento zážitek vzpomíná, říká: „Bylo to něco, co nemůžeme nikdy zapřít.“
Eduardo dodává: „Den, kdy jsem se naučil číst, je také dnem, kdy jsem získal svědectví o Knize Mormonově a o její moci.“
Od té doby začal Eduardo vstávat ve čtyři hodiny ráno, aby četl Knihu Mormonovu předtím, než půjde do práce. Pak přečetl Nauku a smlouvy a následně Bibli. Dům Contrerových, ve kterém bylo před rokem 1987 jen málo knih, dnes zdobí knihovna.
Zatímco Eduardo a María rostli v poznání evangelia, rostlo i jejich svědectví. Když jejich syn Osvaldo v roce 2001 zemřel na následky dopravní nehody, jejich svědectví – společně s mocnými duchovními zážitky prožitými během modlitby v Chrámu Buenos Aires v Argentině, kde byli společně s Osvaldem zpečetěni – jim pomohlo vyrovnat se s jeho ztrátou.
„Někteří rodiče by se asi zbláznili,“ říká Eduardo, „ale my jsme pocítili ujištění, jež říkalo: ‚Váš syn je v pořádku.‘ Samozřejmě, že jsme plakali. Byl to dobrý syn a chybí nám. Ale byli jsme zpečetěni v chrámu a víme, kde je.“
Světlo gramotnosti
Eduardo se také díky pomoci jednoho člena z jejich sboru naučil psát. Říká: „Předtím jsem se neuměl ani podepsat.“
Se světlem gramotnosti pochopil Eduardo pravdivost dědečkových slov.
„Jsme zde na zemi, abychom se každým dnem trochu více rozvíjeli,“ říká. A dodává, že tím, že se naučil číst a psát, dává svým dětem a vnoučatům najevo, že nikdy není příliš pozdě na to, abychom se učili, zlepšovali a stali se takovými, jakými by si nás Bůh přál mít. „Jelikož umím číst, každý den se učím něco nového,“ říká.
Dnes si bratr Contreras přečte vše, co si přeje, včetně novin, které kdysi jako negramotné dítě prodával. Jeho oblíbenými knihami zůstávají písma, obzvláště Kniha Mormonova. Celou ji už přečetl osmkrát.
„Kniha Mormonova mi otevřela dveře,“ říká a je stále vděčný za to, jak gramotnost a evangelium změnily jeho život. „Kniha Mormonova mi byla vším. Je mi vším. Ducha pociťuji pokaždé, když ji otevřu, abych si četl.“
Pro Eduarda Contrerase, na obrázku s manželkou Maríou, byla Kniha Mormonova cestou ke gramotnosti. Říká: „Ducha pociťuji pokaždé, když ji otevřu, abych si četl.“
Foto: Michael R. Morris