Časté dotazy týkající se Knihy Mormonovy
Nám všem jsou kladeny otázky týkající se Knihy Mormonovy – kladou nám je přátelé, rodina, ti, kteří mají opravdový zájem, i ti, kteří se stavějí proti Církvi. Zde je několik možných odpovědí.
Co je to Kniha Mormonova a jak souvisí s Biblí?
Kniha Mormonova je písmo, podobně jako Bible. Je to další svědectví o Ježíši Kristu.1 Bible pojednává převážně o životě a učení v dávném Izraeli. Kniha Mormonova obsahuje spisy několika skupin, které přišly do Ameriky, včetně jedné rodiny, která odešla z Jeruzaléma v roce 600 př. Kr. Také tito lidé byli potomky domu Izraele. Bible i Kniha Mormonova byly tudíž napsány lidmi stejného původu, avšak v různých částech světa.
Kniha Mormonova je, podobně jako Bible, něčím více než jen historickým záznamem. Obsahuje „plnost evangelia Ježíše Krista“ (NaS 20:9) – učení, nauky a proroctví, které svědčí o Bohu Otci a Jeho Synu, Ježíši Kristu.
Prorok Joseph Smith vysvětlil, že Kniha Mormonova „nám říká, že Spasitel se zjevil na tomto kontinentu [v Americe] po svém Vzkříšení; že zde zasadil evangelium ve veškeré jeho plnosti a hojnosti a moci a požehnání; že zde měli apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty, tentýž řád, totéž kněžství, tytéž obřady, dary, moci a požehnání, stejně jako na východním kontinentu; … že poslednímu z jejich proroků, který mezi nimi žil, bylo přikázáno sepsat zkrácení jejich proroctví, historie, atd. a ukrýt ho v zemi, a že toto má vyjít a být sjednoceno s Biblí pro dosažení záměrů Božích v posledních dnech.“2
Členové Církve studují jak Bibli, tak Knihu Mormonovu. Ve skutečnosti dva ze čtyř roků studijních osnov pro Nedělní školu jsou věnovány studiu Bible. (Více informací o tomto tématu najdete na stranách 16, 24 a 53 v tomto čísle.)
Kdo napsal Knihu Mormonovu?
Hlavními autory Knihy Mormonovy byli dávní proroci – např. Nefi, Jákob, Mormon a Mormonův syn Moroni. Mormon zkompiloval a zkrátil záznamy, jež vedli proroci a jež se týkaly jejich historie, proroctví a učení. Přidal také několik svých vlastních zážitků. Mormon vyryl tento záznam na svázané kovové desky, jež měly zlatou barvu a o nichž se často mluví jako o zlatých deskách.
Po Mormonově smrti dokončil záznam Moroni a ukryl ho v zemi na jednom pahorku, aby ho uchoval pro dnešní dobu. V roce 1823 se Moroni zjevil jako anděl Josephu Smithovi a ukázal mu místo, kde byl onen záznam ukryt. O čtyři roky později bylo Josephovi dovoleno záznam vyzvednout. Joseph „záznam přeložil darem a mocí Boží“ z dávného jazyka, kterým byl tento záznam napsán, do angličtiny.3 Poté vydal Knihu Mormonovu a rozšířil ji mezi lidi. (Více informací o tomto tématu najdete na stranách 22 a 72 v tomto čísle.)
Co se stalo s původním záznamem – zlatými deskami?
Joseph Smith získal desky v září 1827 a měl je u sebe až do jara roku 1829. Když v roce 1838 sepisoval svůj životopis, vysvětlil v něm, co se s deskami stalo: „Když si, podle úmluvy, pro ně posel [Moroni] přišel, vydal jsem mu je; a on je má ve své péči do tohoto dne, což je druhý den měsíce května jeden tisíc osm set třicet osm.“ (Joseph Smith–Životopis 1:60.)
Kdo další viděl zlaté desky?
Kromě Josepha Smitha spatřilo desky několik mužů a žen, kteří vydali svědectví o jejich opravdovosti. Konkrétně jedenáct mužů, kteří jsou známi jako tři svědkové a osm svědků, zaznamenalo své svědectví o tom, že desky viděli a – v případě osmi svědků – že je i drželi. Jejich svědectví jsou uvedena na začátku každého výtisku Knihy Mormonovy.
Tito muži stojí jako mocní svědkové Knihy Mormonovy, a jejich svědectví je možná ještě působivější proto, že někteří z nich se „na čas chovali vůči Josephovi nepřátelsky“, jak prohlásil starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů. Nicméně „svědčili až do své smrti, že viděli anděla a drželi v ruce desky. ‚Byly nám ukázány mocí Boží a nikoli lidskou,‘ prohlásili. ‚Pročež víme s jistotou, že toto dílo je pravdivé.‘“4
Existují nějaké hmatatelné důkazy o tom, že Kniha Mormonova je pravdivá?
Ačkoli my svou víru nezakládáme na hmatatelných důkazech, o Knize Mormonově existují lingvistické, historické i archeologické důkazy. Například představa psaní záznamů na kovové desky byla kdysi terčem posměchu, ale v posledních letech byly nalezeny četné příklady posvátných spisů na kovových deskách, z nichž některé byly ukryty v kamenných schránkách.
Lingvisté v Knize Mormonově objevili slova a fráze, které v angličtině znějí zvláštně, ale v hebrejštině a v příbuzných jazycích, které znali lidé Knihy Mormonovy a které mladý Joseph Smith neznal, smysl dávají.
Takovéto důkazy však nejsou tím, co nás přesvědčuje o pravdivosti Knihy Mormonovy. Je to otázka víry a osobního zjevení.
Jak mohu poznat, že je Kniha Mormonova pravdivá?
Jediný jistý způsob, jak to můžete sami pro sebe poznat, je skrze moc Ducha Svatého. Poslední kapitola v Knize Mormonově vyzývá každého, kdo ji čte, přemítá o ní a upřímně touží poznat, zda je pravdivá, aby se na to zeptal Nebeského Otce ve jménu Ježíše Krista. Ti, kteří tak učiní, poznají mocí Ducha Svatého, že tato kniha pravdivá je (viz Moroni 10:3–5). Miliony členů Církve se modlily a díky svědectví od Ducha Svatého vědí, že Kniha Mormonova je pravdivá. (Více informací o tomto tématu najdete na stranách 4, 60 a 80 v tomto čísle.)
Jsem poněkud zmaten verši ve Zjevení 22:18–19, kde je nám řečeno, že ke slovu Božímu nemáme nic přidávat.
Jedna z našich klíčových nauk je ta, že Bůh vždy zjevoval a vždy bude zjevovat svou vůli svým dětem na zemi. Věříme, že Bible je slovo Boží, ale nevěříme, že obsahuje všechna zjevení, která Bůh dal nebo ještě dá svým prorokům. I v dnešní době zjevuje svou vůli prostřednictvím žijících proroků a apoštolů, kteří jsou základem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (viz Efezským 2:20).
Když apoštol Jan napsal knihu Zjevení, nebyla to poslední kniha v Bibli. Starý a Nový zákon byl spojen do jedné knihy písma – nyní nazývané Bible – teprve ve třetím století po Kr.
Podobně i Deuteronomium 4:2 nám říká, abychom nic nepřidávali ke slovům Mojžíšovým. Samozřejmě že tento verš, jenž je uveden na začátku Starého zákona, neruší platnost zbytku Bible. Ani Mojžíš, ani Jan nemohli mluvit o provádění změn v knihách, které ještě neexistovaly; spíše varovali před pozměňováním pravého učení evangelia.
Kniha Mormonova, která obsahuje plnost evangelia, nepozměňuje Boží slovo, ale opětovně ho potvrzuje. (Více informací o tomto tématu najdete na stranách 24 a 39 v tomto čísle.)
Slyšel jsem, že v Knize Mormonově byly od doby, kdy byla poprvé vydána, provedeny určité změny. Co bylo změněno a proč?
Odpověď na tuto otázku vyžaduje, abychom trochu porozuměli tomu, jak byla Kniha Mormonova přeložena a vydána.
1. Když Joseph Smith překládal zlaté desky mocí Boží, diktoval jednotlivá slova písaři. Písaři občas při zapisování slov dělali pravopisné a gramatické chyby. Například v 1. Nefim 7:20 byla slova „were sorrowful“ zapsána jako „ware sarraful“. Písaři nebyli nevzdělaní, ale pravidla pravopisu nebyla v té době ustálena.
2. Původní rukopis překladu byl poté opsán, aby mohl být vytvořen nový rukopis pro tiskárnu. V této fázi byly některé pravopisné a gramatické chyby opraveny a byla doplněna interpunkce. Některá slova však byla opsána nesprávně, a tak se do rukopisu dostaly nové chyby.
3. Tiskař dělal to nejlepší, aby text vysázel správně. Nicméně občas i on do něj vnesl další chyby. Například v Almovi 57:25 si chybně přečetl slovo „joy“ [radosti] a místo toho vysázel „foes“ [nepříteli].
4. Prorok Joseph Smith si pečlivě prošel první tři vydání Knihy Mormonovy a nadále text očišťoval a upravoval. Některé chyby však byly objeveny až v pozdějších vydáních. V roce 1981 byla konečně opravena tisková chyba v Almovi 16:5, kde bylo slovo„whether“ [zda] opraveno na „whither“ [kam], čímž byl text upraven do podoby, v jaké byl v původním rukopisu, když ho Prorok přeložil ze zlatých desek.
5. K dalším změnám patřilo nové rozdělení kapitol a veršů a také poznámky pod čarou obsahující křížové odkazy.
Podělte se o výtisk Knihy Mormonovy
Bez ohledu na to, jaké otázky lidé ohledně Knihy Mormonovy kladou, nejlepším obhájcem je tato kniha sama o sobě. Můžete o této knize vydávat svědectví, dělit se o ni s druhými a vyzývat druhé k tomu, aby se o ní sami modlili. Má-li člověk upřímné srdce a skutečně touží poznat, zda je tato kniha pravdivá, Pán „[onomu člověku] projeví [její] pravdivost, mocí Ducha Svatého“. (Moroni 10:4.)
Fotoilustrace: Robert Casey