Získejme z generální konference ještě víc

Michael Barber a David March

Oddělení studijních osnov

I když na konci posledního zasedání generální konference řekneme „amen“, duchovní hostina tím končit nemusí. Může pokračovat, když studujeme a uplatňujeme to, čemu jsme se na konferenci naučili. Proroci nás již mnoho let povzbuzují k tomu, abychom to právě tak dělali. Například v roce 1946 vybídl president Harold B. Lee (1899–1973) členy, aby si z konferenčních proslovů „učinili průvodce, který během následujících šesti měsíců povede jejich kroky i jejich slova“. Vysvětlil: „Toto jsou důležité věci, které Pán dnes považuje za vhodné zjevit svému lidu.“¹

V roce 1988 zopakoval president Ezra Taft Benson (1899–1994) tutéž radu, když řekl: „V příštích šesti měsících má vaše konferenční vydání časopisu Liahona ležet vedle vašich standardních děl, a máte ho často číst.“²

V závěru generální konference v říjnu 2008 president Thomas S. Monson zdůraznil, jak je důležité studovat konferenční proslovy. Řekl: „Kéž dlouho pamatujeme na to, co jsme si na této generální konferenci vyslechli. Poselství, která zde byla pronesena, budou příští měsíc otištěna v časopisech Ensign a Liahona. Vybízím vás, abyste je studovali a přemítali o jejich učení.“³

Co můžete při studování konferenčních proslovů a přemítáním nad nimi udělat pro to, aby měly větší význam pro váš život? Zde je několik návrhů, které vám pomohou připravit se na inspirovaná slova, přijímat je a jednat podle nich:

Připravte se na obdržení inspirace. Ať už konferenční proslovy sledujete, posloucháte nebo čtete, musíte srdce i mysl otevřít božské inspiraci. Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že bez ohledu na to, jak efektivně řečník učí, „obsah poselství a svědectví Ducha Svatého proniká do srdce pouze tehdy, jestliže mu příjemce vstup dovolí“. Vysvětlil, že přijímání inspirace „vyžaduje duchovní, duševní a fyzické úsilí, a ne jen pasivní přijímání“.⁴

Následující náměty vám pomohou připravit se na to, abyste mohli být učeni Duchem:

Vyčleňte si čas a vytvořte si ničím nerušené prostředí, kde budete moci přijímat duchovní vnuknutí.
Prostřednictvím modlitby žádejte o božské vedení.
Sepište si seznam otázek, na které hledáte odpovědi, nebo seznam toho, co vám dělá starosti.

Porozumějte těmto poselstvím. Žijící proroci a apoštolové učí, objasňují, nabádají, varují a svědčí. Podrobné zkoumání jejich proslovů vám pomůže lépe pochopit jejich poselství. Zde jsou některé efektivní studijní metody:

Pokládejte otázky. Například: Co si Pán přeje, abych se naučil z tohoto poselství? Jak tento proslov rozšiřuje mé pochopení nějaké zásady evangelia nebo verše z písma? Které příběhy dokreslují zásady evangelia a čemu se z nich mohu naučit?
Napište si osnovu. Zaměřte se na to, jakou osnovu ve svém proslovu mohl řečník použít. Rozdělte si proslov na jednotlivé části a ke každé si napište shrnutí, které vysvětluje hlavní myšlenku.
Vyhledejte různé prvky proslovu. Všímejte si takových věcí, jako jsou nauky, verše, příběhy, varování, seznamy, svědectví, výzvy ke skutkům a požehnání plynoucí z dodržování rad.
Prostudujte si proslov vícekrát. Pravdy evangelia je nezbytné studovat vícekrát, abychom plně pochopili jejich smysl a význam. Pokaždé, když studujete, poznamenejte si nové pochopení, které jste získali.

Jednejte podle toho, čemu jste se naučili. Pokud budete proslovy studovat s modlitbou, zjistíte, jak můžete tato poselství uplatňovat v životě. Pomocí otázek typu „Jak mám podle Pána naložit s tím, čemu se učím?“ nebo „Jak mi to, čemu jsem se naučil, může pomoci v rodině, v práci nebo v církevním povolání?“ můžete poznat, jak provést smysluplné změny. Zapište si své dojmy, abyste je nezapomněli. Když to uděláte, budete inspirováni, abyste žili podle těchto učení, a obdržíte slíbená požehnání.

Generální konference je doba, během níž vám Pán prostřednictvím svých služebníků sděluje Svou vůli. President Spencer W. Kimball (1895–1985) o konferenčních proslovech učil: „Žádný text nebo kniha mimo standardní díla Církve by by neměly na policích vaší knihovničky zaujímat tak významné místo – ne pro jejich dokonalý styl jazyka nebo výmluvné vyjadřování, ale pro myšlenky, jež nám ukazují cestu k věčnému životu.“⁵