Mládež
Znovu ho uvidím
Díky tatínkovi jsme jako děti měly pocit, že jsme výjimečné. Měl nás velice rád a snadno nám odpouštěl. Ze všech sil dbal na to, abychom byli šťastní, a bylo zřejmé, že pro nás chce jen to nejlepší. Měla jsem ho moc ráda.
Když jsem byla v šesté třídě, tatínek zemřel při automobilové nehodě. Mou rodinu i mě to naprosto zničilo. V naší rodině vznikla velká díra. Tatínek byl ten, o koho jsem se opírala, byl tím, ke komu jsem chodila, když jsem měla problémy. Místo toho, abych vyhledala pomoc, jsem dovolila, aby ve mně zůstaly hněv a bolest. Nakonec jsem došla k závěru, že za to mohl Bůh. Přestala jsem číst písma a modlit se. Na shromáždění jsem chodila jenom proto, že to chtěla maminka. Snažila jsem se být od Nebeského Otce co nejdále.
Potom jsem poprvé jela na tábor Mladých žen. Líbilo se mi být s novými kamarádkami, ale stále jsem nečetla písma. Poslední večer jsme měli svědecké shromáždění. Pocítila jsem něco, co už dlouho ne: Ducha. Obdivovala jsem dívky, které se postavily a vydaly svědectví, ale sama jsem zůstala sedět, protože jsem si myslela, že já žádné svědectví nemám. Náhle jsem pocítila, že musím vstát. Nadechla jsem se a přemýšlela, co mám vlastně říct. Tak jsem řekla, že jsem ráda, že můžu být na táboře Mladých žen. Potom jsem se slyšela, jak říkám, že vím, že Ježíš Kristus za mě zemřel a že Nebeský Otec mě má rád a že Církev je pravdivá.
Naplnil mě pozoruhodný klid. Díky tomuto zážitku mohu říci, že skrze Spasitelovo Usmíření a Vzkříšení znovu uvidím svého tatínka.