Měl jsem pocit, že mám přijít
Aldo Fabio Moracca, Nevada, USA
Dva a půl roku po mém křtu v Buenos Aires v Argentině mi stále zněla v uších slova jednoho ze starších, kteří mě učili: „Vím, že jsi misionář.“ Také jsem si pamatoval mocnou odpověď, kterou jsem obdržel, když jsem se modlil o to, abych poznal, zda pocit, jenž mi pronikal srdcem, je skutečně pravdivý. Bylo mi 20 let a věděl jsem, že je čas připravit se na misii.
Ale jak bych já mohl být misionářem? Nebyl jsem vůbec takovým andělským mladým mužem, jako byli ti, kteří mě učili evangeliu. A jak bych mohl opustit zaměstnání? Kde budu bydlet, až se vrátím domů? Bylo velmi těžké najít místo, kde jsem bydlel, i když to byl jen malý pokoj v zadní části domu, který patřil někomu jinému.
Jednoho večera mi cestou domů na mysli opět vytanuly ony pocity a pochyby. Jakmile jsem přišel domů, snažil jsem se učinit rozhodnutí. Rozhodl jsem se, že pokleknu k modlitbě a požádám o pomoc. Poté, co jsem tak učinil, jsem měl silný dojem, že mám jít navštívit přítele Leandra, který mi byl velkou oporou, když mi bylo smutno.
Ale pomyšlení na to, že bych ho probudil o půlnoci, mě přimělo k tomu, že jsem se oné myšlenky vzdal. Věděl jsem, že brzy ráno vstává do práce, a neměl jsem odvahu zaklepat v tu dobu u něj na dveře. Zápasil jsem s onou myšlenkou, nicméně stále jsem pociťoval, že ho mám jít navštívit. Přesto jsem se rozhodl pocit ignorovat.
Namísto toho jsem se šel projít kolem bloku na čerstvý vzduch. Když jsem si ale uvědomil, že jsem zapomněl doma zavřít dveře, vrátil jsem se. Jakmile jsem otevřel dveře, uviděl jsem v pokoji sedět Leandra. Spočinul na mně Duch a dech se mi zatajil. Hlasem chvějícím se dojetím jsem se ho zeptal: „Co tady děláš?“
„Nevím,“ řekl. „Zkrátka jsem měl pocit, že tě mám navštívit.“
Řekl jsem mu o pochybnostech, které jsem měl ohledně misie. Vydal mi své svědectví a povzbudil mě. Pak mi pomohl vyplnit formuláře pro povolání na misii a já jsem je hned ráno zanesl biskupovi. O dva měsíce později jsem obdržel povolání do misie Argentina Salta.
Vím, že onoho večera se můj přítel stal nástrojem v rukou Páně, a naprosto jistě vím, že Nebeský Otec slyší modlitby, jež pronášíme s upřímným srdcem a s opravdovým záměrem, a že na ně odpovídá.