Jak se stát pokojným člověkem
Chrám, misie a služba pomohly Rogerovi a jeho rodině podniknout kroky k tomu, aby se stali věčnou rodinou.
Roger Randrianarison věděl, že v životě jeho rodiny cosi chybí.
„Modlil jsem se k Bohu, aby mi pomohl najít něco, podle čeho bych mohl svou rodinu vést,“ řekl. „Toužil jsem svou rodinu vést k něčemu dobrému, k něčemu, co by nás dovedlo na správnou cestu.“
Zaobíral se tím, jak by měl vychovávat své tři děti – syny Randrianandryho a Sedinirinu a dceru Nirinu. Rmoutilo ho, že jeho výbušnost vedla k problémům v rodině. Přál si být laskavějším rodičem.
„Rozhodl jsem se, že ten, kdo se musí změnit, jsem já, protože jsem viděl, kým jsem se stal,“ uvedl.
O několik let dříve přišel Roger o svou stavební firmu a nyní pracoval jako taxikář v Antananarivu na Madagaskaru. Jednoho dne vezl dvě misionářky.
„Jakmile nastoupily do auta, zeptaly se mě, jak se jmenuji a jestli mám rodinu,“ řekl. „Otázaly se mě, jestli vím, kdo je Bůh, a zda se k Němu modlím.“
Během jízdy si misionářky s Rogerem zpívaly a pak ho pozvaly na shromáždění. Několikrát se snažil přijít, ale nikdy se mu nepodařilo skloubit shromáždění se svým rozvrhem, a nakonec ztratil s misionářkami kontakt.
Jednoho dne, asi o pět měsíců později, Roger pracoval u svého domu, když uslyšel, jak za plotem s někým hovoří dva misionáři. Roger věděl, že si přijdou promluvit i s ním. Měl pocit, že má odpovědět kladně pokaždé, když se ho na cokoli zeptají.
Poté, co se představili, se ho misionáři otázali, zda ví něco o Bohu. Ano. Chce se k Bohu modlit? Ano. Chce mluvit s misionáři? Ano. Kdy? Teď. Misionáři řekli, že se vrátí za 20 minut. Když přišli zpátky, přivedli s sebou jednoho člena, který bydlel nedaleko.
Misionáři učili Rogera doma během následujícího měsíce mnohokrát. Další členové rodiny kvůli tomu, co se doslechli o Církvi, s misionáři studovat nechtěli. Roger pak po měsíci, během nějž se učil o evangeliu, šel s misionáři na shromáždění. Laskavé přijetí, kterého se mu dostalo, v něm zanechalo dobrý dojem. „Členové mě přijali, jako by mě už znali velmi dlouho,“ uvedl.
Když Roger přišel ze shromáždění domů, řekl své rodině, že se za měsíc dá pokřtít a že oni se mohou sami rozhodnout, jestli se rovněž k Církvi připojí, nebo ne. Požádali ho, aby počkal, a oni se tak k němu mohli přidat. Začali chodit na shromáždění a byli také příjemně překvapeni.
První návštěva shromáždění udělala trvalý dojem na Rogerova nejstaršího syna, Randrianandryho. „Když jsem přišel na shromáždění poprvé, byl jsem velmi překvapen, protože lidé byli velmi pokorní,“ uvedl. „Zaprvé – byli na shromáždění vhodně oblečeni. Pak jsem si uvědomil, že tam opravdu přišli s nějakým záměrem, nejen aby se ukázali před ostatními lidmi.“
Randrianarisonovi byli pokřtěni jako celá rodina 20. února 2003. V té době bylo Nirině 8 let, Sedinirinovi 17 a Randrianandryovi 19. Rodina přestala pracovat o nedělích a jejich prioritou se stal život podle evangelia.
Změny
„Poté, co jsem byla pokřtěna, jsem u nás doma zaznamenala mnoho změn,“ uvedla Rogerova manželka Arelina. „Náš domov se stal duchovním místem a díky životu podle evangelia přišla mnohá požehnání, jak časná, tak duchovní.“
Co se týče časné perspektivy, Roger připisuje Nebeskému Otci zásluhu za to, že mu pomohl znovu vybudovat jeho podnik. Po dvou letech, kdy řídil taxi a dělal, cokoli se namanulo, aby uživil svou rodinu, začal dostávat stavební zakázky. „Věřím, že mi Bůh vždy požehná, když se Ho rozhodnu následovat,“ řekl.
Jeho synové však říkají, že největší změnu zaznamenali v otcově povaze. Nyní ho popisují jako příklad pokory a laskavosti. Roger říká, že ho evangelium přesvědčilo, že se musí změnit. Od té doby, co ho začal studovat, se Roger snaží svůj život naplňovat dobrými věcmi.
„Díky učení evangelia se již nestává, že bych se přestal ovládat,“ řekl. „Občas mě něco provokuje, ale evangelium mám v srdci, v hlavě i v duši. Pomáhá mi zůstat klidný.“
Když nastanou zneklidňující situace, je to právě Roger, kdo uklidňuje členy rodiny a připomíná jim, že mají jednat tak, jak by jednal Spasitel.
„Můj otec se stal pokornějším a nyní se o naši rodinu láskyplně stará,“ uvedl Sedinirina. „Když se podívám na to, jak se změnil, jsem velmi vděčný Nebeskému Otci za evangelium a za to, že jsme členy Církve.“
Věčná rodina
V roce 2006 odjeli Roger a Arelina díky pomoci ze Všeobecného fondu pomoci pro návštěvníky chrámu do Johannesburgu v Jihoafrické republice, aby mohli být zpečetěni v chrámu.
V letech 2009 až 2011 sloužili Sedinirina a Randrianandry na misii v Jihoafrické republice – Sedinirina v Kapském Městě a Randrianandry v Johannesburgu. Jejich pohnutky k této službě pramenily částečně z touhy pomoci dalším rodinám změnit se tak, jak se změnila ta jejich.
„Zázrak jako tento se může stát. A stal se, protože k nám domů přišli misionáři,“ uvedl Randrianandry. „Toužil jsem tedy po tom, abych mohl udělat přesně totéž pro nějakou rodinu někde jinde.“
Toto rozhodnutí přineslo rodině Randrianarisonových další požehnání. Po devět dnů měli být jak Sedinirina, tak Randrianandry v misionářském výcvikovém středisku v Johannesburgu. Roger zařídil, že spolu s Arelinou a jejich dcerou Nirinou mohli odletět do Jihoafrické republiky, aby tam mohla být celá rodina zpečetěna v chrámu. Nirina, které v té době bylo 14 let, říká, že jen stěží dokáže najít slova k tomu, aby popsala tento zážitek a to, co pociťovala.
„Posílilo to mou víru a pomohlo mi to cítit se blíže Bohu,“ uvedla.
Dnes členové rodiny pracují na tom, aby posilovali lidi okolo sebe. Roger slouží ve svém sboru jako biskup. Arelina pracuje v Primárkách v rámci programu Víra v Boha. Sedinirina je pomocným referentem kůlu. Randrianandry je pomocným referentem sboru. Nirina je řídící hudby sboru.
Evangelium je odpovědí na modlitby Randrianarisonových. Uzdravilo staré rány, sblížilo členy rodiny a poskytlo jim příležitost být spolu na věky. Naučilo Rogera milovat. „Rodinný život,“ řekl, „je životem plným lásky.“
Svezením misionářek v taxíku započala cesta Rogera Randrianarisona po stezce učednictví.
Fotografie Randrianarisonovy rodiny Matthew D. Flitton
Rodinné studium evangelia pomohlo rodině Randrianarisonových, aby se sblížila.
Cesta do Jihoafrické republiky, kde mohli být Randrianarisonovi zpečetěni v chrámu v Johannesburgu, tuto rodinu posílila.
Nahoře: foto David William Newman © IRI; dole: foto © Laura Parkerová