Usměj se a odmítni
Autorka žije v Metro Manile na Filipínách.
Vždy jsem odmítala pozvánky na skleničku, ale nyní mi sklenici vína nabízel president společnosti.
Ilustrace Sudi McCollanová
Jednou v létě jsem se zúčastnila stáže na jednom z ostrovů v regionu Bicol na Filipínách. Výhled na oceán byl nádherný a já jsem se těšila na každé ráno.
Z večerů jsem však měla hrůzu. To byla doba, kdy lidé v táboře začali pít a pořádat večírky. Pozvání na tyto večírky přicházela často a já jsem se jich spolu s dalšími stážisty musela účastnit, protože odmítnout by bylo neuctivé.
První večírek byl večírkem na uvítanou pro nové stážisty. Bála jsem se tam jít, protože jsem si byla poměrně jistá tím, že nám nabídnou alkohol a nevěděla jsem, jak ho odmítnout. Zatelefonovala jsem kamarádovi ze sboru a ten mi dal skvělou radu, která mi dodala sebedůvěru.
Když večírek začal, nabídli nám alkohol, ale naštěstí nepožadovali, abychom ho vypili. Moji spolustážisté skutečnost, že nepiji, přijali, a tak odmítání dalších pozvánek na skleničku pro mě bylo snadné – až na jeden večer. Během jednoho večírku přišel president společnosti. Nesl láhev lambanogu (místní víno vyrobené z kokosu). Brzy po jeho příchodu jsem si všimla, jak víno nalévá do sklenice. Poté řekl: „Musíte se naučit, jak pít,“ a sklenici podal jedné ze stážistek. Ona ji rychle vypila.
Rozbušilo se mi srdce. Brzy přijde řada na mě. Tiše jsem si šeptala: „Nevypiji to. Nevypiji to.“ Poté jsem uviděla, jak president podává sklenici vína mně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Moji spolustážisté mě sledovali a čekali, co udělám. Usmála jsem se na presidenta a pokorně jsem řekla: „Promiňte, pane, ale já nepiji.“
Viděla jsem, že je zklamaný. Zeptal se, proč nepiji. Řekla jsem: „Jsem mormonka.“
On řekl: „O tomto náboženství jsem ještě neslyšel. Zní to jako druh jídla.“ Všichni se začali smát.
Také jsem se usmála, ne jeho vtipu, ale protože jsem věděla, že jsem udělala to, co je správné.
Nikdo mi již nikdy alkohol nenabídl. Ale výsměch pokračoval dál, dokonce i od mých přátel. Jeden kamarád dokonce řekl, že lžu a že není možné, aby členové Církve nepili alkohol. Během této doby jsem pociťovala tlak, kterému čelí členové Církve.
Pobyt na tomto ostrově mě mnohému naučil, nejen po akademické stránce, ale také po té duchovní. Naučila jsem se, že výsměch možná nikdy neskončí, ale Duch Páně vás vždy povede k tomu, abyste udělali to, co je správné.