Připraveni na den bitvy
Kéž se tím, že vložíme důvěru ve Spasitele, Pána zástupů, připravíme a neklopýtáme na bojišti.
V roce 1485 patřil anglický trůn Richardu III. Byla to doba nestability a Richard musel svou korunu vícekrát bránit. Byl to ale zkušený, ostřílený voják, odvážný a chytrý bojovník, který disponoval armádou osmi až deseti tisíc mužů.
V témže roce Jindřich Tudor, hrabě z Richmondu, který se o trůn také ucházel, vyzval Richarda k boji a střetl se s ním na místě, podle něhož byla nazvána i tato bitva: Bosworthské pole. Jindřich měl, na rozdíl od Richarda, malou vojenskou zkušenost a jeho vojsko čítalo jen pět tisíc mužů. Měl však po boku dobré rádce – šlechtice, kteří se již podobných bitev zúčastnili, někteří i proti Richardovi. Nastalo ráno bitvy a vše nasvědčovalo tomu, že zvítězí Richard.
Události z 22. srpna 1485 shrnuje slavná dramatická legenda. Toho rána se král Richard a jeho muži připravovali na střet s Jindřichovou armádou. Vítěz bitvy se měl stát vládcem Anglie. Krátce před bitvou poslal Richard sluhu, aby se podíval, zda je jeho oblíbený kůň připravený.
„Rychle ho okovejte“, poručil sluha kováři. „Král si přeje jet v čele svého vojska.“
Kovář odpověděl, že král bude muset počkat. „Několik dnů jsem okovával celou královskou armádu,“ odpověděl, „a teď si musím obstarat další železo.“
Netrpělivý sluha namítl, že nemůže čekat. „Královi nepřátelé už přicházejí a my se s nimi musíme utkat na bojišti,“ řekl. „Musíš si poradit s tím, co máš.“
Kovář podle příkazu udělal, co bylo v jeho silách, a ukoval čtyři podkovy z jednoho kusu železa. Rozklepal je kladivem a pak tři z nich přibil hřebíky na kopyta. Když chtěl ale přibít čtvrtou, zjistil, že nemá dost hřebíků.
„Potřebuji ještě jeden nebo dva hřebíky a chvíli to potrvá, než si je vykovám,“ oznámil sluhovi.
Sluha však už nemohl čekat. „Už slyším troubení,“ vykřikl. „Nemůžeš použít to, co máš?“
Kovář odpověděl, že se vynasnaží, ale že nemůže zajistit, že ta čtvrtá podkova bude držet.
„Přibij ji,“ nařídil mu sluha. „A pospěš si, nebo se král Richard bude zlobit na nás oba.“
Bitva brzy začala. Richard se snažil zformovat své muže, a tak jezdil po bojišti sem a tam, bil se a povzbuzoval je voláním: „Kupředu! Kupředu!“
Když se však Richard rozhlédl po bojišti, uviděl, že část jeho mužů se stahuje. Z obavy, že by se i ostatní jeho vojáci mohli dát na ústup, vyrazil tryskem k přerušené linii, aby je pobídl. Než ji však Richard mohl dostihnout, jeho kůň klopýtl, upadl a shodil krále na zem. Jedna podkova, přesně, jak se kovář obával, při zběsilém trysku koni odlétla.
Richard vyskočil ze země, ale kůň se také zvedl a odcválal pryč. Jak Jindřichova armáda postupovala, Richard mával mečem nad hlavou a volal: „Koně! Koně! Království za koně!“
Ale bylo již příliš pozdě. Richardovi muži v té chvíli již vystrašeně utíkali před postupující Jindřichovou armádou a bitva byla prohraná. Od té doby se mezi lidmi říká:
Kvůli hřebíku přišel o podkovu,
kvůli podkově přišel o koně,
kvůli koni prohrál bitvu,
kvůli bitvě přišel o království
a to vše kvůli jednomu hřebíku v podkově.1
Upevněme své zásady
Když přemýšlím o tomto příběhu, napadá mě, jak něco tak jednoduchého jako špatně upevněný hřebík v podkově mohlo tolik změnit běh událostí. Chybějící hřebík můžeme přirovnat k zásadám evangelia. Chybí-li nám zásady evangelia a s nimi spojené hodnoty a činnosti, můžeme být kvůli tomu bezmocní při střetu s pokušením a zlem.
Které činnosti chybějí v našem životě nebo v životě naší rodiny? Zanedbáváme osobní nebo rodinnou modlitbu? Pilné studium písem? Pravidelný rodinný domácí večer? Placení plného desátku? Službu bratrům a sestrám? Zachovávání dne sabatu? Chrámové uctívání? Lásku k bližním?
Každý z nás se může podívat do svého nitra a zjistit, co mu chybí – kterou zásadu nebo činnost potřebujeme ve svém životě nebo v životě naší rodiny více upevnit. Až tuto zásadu nebo činnost rozpoznáme, můžeme se pilně a odhodlaně snažit upevnit tento hřebík – žít plněji podle této zásady a lépe připravovat sebe a svou rodinu, abychom dokázali stát za tím, co je správné.
V Nauce a smlouvách Pán radí: „Vezměte přilbu spasení a meč Ducha mého, jehož na vás vyleji, a slovo mé, které vám zjevuji, a … buďte věrni, dokud nepřijdu.“ (27:18.)
Spasitel svým věrným služebníkům slíbil: „A jejich rámě bude mým ramenem a já budu pavézou jejich a štítem jejich a opásám bedra jejich a budou pro mne zmužile bojovati; … a ohněm rozhořčení svého je zachovám.“ (NaS 35:14.)
Kéž pamatujeme na to, že i když „kůň strojen bývá ke dni boje“, jak se píše v Přísloví, „Hospodinovo jest vysvobození“. (21:31.) Kéž se řídíme Moroniovou výzvou: „Pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni.“ (Moroni 10:32.) A kéž se tím, že vložíme důvěru ve Spasitele, Pána zástupů, připravíme a neklopýtáme na bojišti v bitvě proti zlu.
Ilustrace Greg Newbold