Vítězné rozhodnutí
Měla teď šanci hrát ve vítězném týmu – jak by to mohla odmítnout?
„Pomni na den sabatní, abys jej světil.“ (Mosiáš 13:16.)
Miranda proběhla vchodovými dveřmi a byla vděčná za to, že v domě bylo chladněji než venku, kde panovalo horké letní počasí. Poté, co odehrála poslední fotbalový zápas sezóny, byla celá zpocená a zklamaná, protože její tým, Teal Turbos, prohrál. Už zase.
Do místnosti vstoupila maminka a nesla láhev vody a sáček s plátky pomeranče, který jí po zápase zbyl. „Hrála jsi moc dobře. Brankáři to mají těžké.“
Miranda opravdu hrála dobře – chytila mnoho střel a kopala s větší silou než obvykle. Ale většina ostatních dívek z jejího týmu nikdy předtím fotbal nehrála, a dneškem to bylo oficiálně potvrzeno: prohrály úplně každý zápas sezóny.
„Já bych si jen přála, abych mohla být v týmu, který aspoň sem tam vyhraje, víš?“ V koutku očí se Mirandě objevilo několik slz a skanulo jí na modrozelené tričko. Když si zmáčkla víčka, zazvonil telefon.
Maminka ho zvedla a po chvilce řekla: „To je pro tebe.“
„Ahoj, Mirando! Tady Tom, trenér Chili Kickers. Sledoval jsem, jak jsi dnes hrála. Šlo ti to opravdu moc dobře.“
Mirandě se rozbušilo srdce. Chili Kickers byl nejlepší fotbalový tým v lize!
„Náš tým jede příští měsíc na oblastní šampionát. Dneska jsi hrála tak dobře, že bych chtěl, abys jela s námi jako záložní brankář.“
Mirandě téměř vyskočilo srdce z hrudi. Měla teď šanci hrát ve vítězném týmu!
„Ráda pojedu!“ odpověděla. Ještě pár minut probírali podrobnosti a pak zavěsila a běžela do vedlejšího pokoje, aby to řekla mamince. Začaly spolu do rodinného kalendáře zapisovat data tréninků a zápasů.
S perem nad jedním z políček v kalendáři najednou maminka přestala psát.
„Jejda. Mirando, ty zápasy jsou v neděli. Podívej, tady.“ Ukázala na rozpis zápasů a obrátila se na Mirandu s ustaraně svraštělým čelem. „Co by podle tebe bylo dobré udělat?“
Miranda se kousala do rtu a s těžkým srdcem zvažovala své možnosti. Maminka by ji možná nechala hrát, kdyby ji o to požádala, ale když se zamyslela nad hraním v neděli, a hlavně nad tím, že by nemohla jít na shromáždění, měla zvláštní pocit u žaludku. Věděla, že neděle je určena k tomu, abychom chodili na shromáždění a uctívali Nebeského Otce, a to by dost dobře nezvládla, kdyby hrála fotbal.
„Myslím, že bych mu asi měla zavolat zpátky a říct mu, že nemůžu hrát,“ odpověděla. Velmi se snažila, aby se nerozplakala. Přestože věděla, že se rozhodla správně, bylo těžké vzdát se něčeho, po čem tak moc toužila.
„A víš, co si myslím?“ řekla maminka a objala ji. „Myslím si, že jsi úžasná dcera.“
Tu neděli, když Miranda seděla v Primárkách, přemýšlela o onom dobrém rozhodnutí, které učinila. Trenéra to překvapilo, když mu Miranda zavolala a řekla, že v neděli hrát fotbal nemůže. Snažil se ji přemluvit, ale ona na svém rozhodnutí trvala. Teď, když v Primárkách naslouchala písním a výuce, se usmívala. Pocit pokoje v srdci jí říkal, že je na správném místě. Přece jen učinila vítězné rozhodnutí.
Ilustrace Brad Teare