Pojď, následuj mne
Stvoření
Ježíš Kristus pod vedením Nebeského Otce stvořil zemi, abychom mohli mít místo, kde bychom žili, učili se a prostřednictvím používání svobody jednání činili dobrá rozhodnutí (viz Abraham 3:24–26).
Prorok Joseph Smith učil, že „tvořit… neznamená tvořit z ničeho; znamená to zorganizovat, podobně jako když člověk zorganizuje určité materiály a postaví loď“.1 Hebrejské slovo vyjadřující „stvořit“ znamená vytvarovat, utvořit, zorganizovat či zformovat (viz Genesis 1:1; Abraham 3:24).
President Russell M. Nelson vysvětlil, že „samo fyzické Stvoření probíhalo v uspořádaných časových obdobích“, nikoli během kalendářních dnů. „Bez ohledu na to, zda je řeč o dni, údobí nebo věku, představuje každá fáze [Stvoření] období mezi dvěma identifikovatelnými událostmi – úsekem věčnosti.“2
První den: Světlo a tma
„Řekl Bůh: Buď světlo!“ a „oddělil… světlo od tmy“, čímž stvořil den a noc (viz Genesis 1:3–5).
Druhý den: Vody a nebesa
Bůh oddělil vody od nebes. „Řekl… Bůh: Buď obloha u prostřed vod. … I nazval Bůh oblohu nebem.“ (Viz Genesis 1:6–8.)
Třetí den: Moře a země
„Nazval Bůh místo suché zemí, … [a vody] nazval mořem“ (Genesis 1:10). Země pak byla připravena na rostlinný život (viz Genesis 1:11–12).
Čtvrtý den: Slunce a časová období
Bůh vytvořil slunce, měsíc a hvězdy, aby oddělovaly „den od noci“ a aby byly „na znamení a rozměření časů, dnů a let“ (viz Genesis 1:14–16).
Pátý den: Živá stvoření
Bůh stvořil „všelijakou duši živou“ (Genesis 1:21). Těmto stvořením bylo přikázáno, aby se množila a naplnila zemi a moře (viz Genesis 1:22).
Šestý den: Adam a Eva
Bůh ve tvoření života pokračoval tím, že stvořil „zvěř zemskou“, „dobytek“ a „lezoucí tvory“ (Abraham 4:24–25). Poté stvořil Adama a Evu „k obrazu svého vlastního těla“ (Mojžíš 6:9) a přikázal jim, aby byli plodní a rozmnožovali se a naplnili zemi a panovali nad všemi živočichy (viz Genesis 1:28).
Sedmý den: Den odpočinku
Bůh po dokončení svého díla sedmého dne odpočíval. „I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.“ (Genesis 2:3.)
Bůh později přikázal, abychom i my činili totéž: „Pomni na den sobotní, abys jej světil.“ (Exodus 20:8.)
Den sabatu můžeme světit tím, že věnujeme čas tomu, abychom se zúčastnili církevního shromáždění, přijali svátost a pamatovali na Spasitele. Pán učil: „Neboť vpravdě toto je den určený ti k tomu, aby sis odpočinul od prací svých a projevil oddanost svou Nejvyššímu.“ (Nauka a smlouvy 59:10.)
Během dne sabatu „jsou naše myšlenky, činy a chování znameními, která dáváme Bohu, a ukazateli lásky, kterou k Němu chováme“.3