Hlasy Svatých posledních dnů
Polštář na podlaze
Nevadilo mi pomáhat mamince s domácími pracemi, ale proč jsem vždy nacházela polštář na podlaze?
Již řadu let navštěvuji maminku, abych jí doma pomohla s úklidem. Je jí osmdesát let a je to věrná členka Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Od doby, kdy zemřel můj otec, žije sama. Největší potěšení jí přinášejí návštěvy u jejích tří dětí, možnost trávit čas s nimi a s vnoučaty a vařit jídlo, které zahřeje na duši.
Pokaždé, když jsem přijela mamince domů uklidit a dát vše do pořádku, našla jsem na podlaze starý polštář. Znovu a znovu jsem ho vracela na křeslo a v duchu si stěžovala na maminčinu nedbalost.
Když jsem u maminky uklízela při příští návštěvě, našla jsem polštář opět na podlaze. Nikdy jsem s ní o tom nemluvila, ale jednoho rána jsem důvod, proč tam polštář vždy leží, konečně pochopila.
Maminka potřebovala na podlaze něco měkkého, na co by si mohla kleknout při modlitbě. Byla již stará, ale neochvějná víra ji přiměla pokleknout a modlit se každý den. Modlila se za své děti a vnoučata. Modlila se za své přátele. Modlila se za nejpotřebnější. A za ty, jež vždy milovala a o něž i ve vysokém věku stále obětavě pečovala.
Dnes už si v duchu nikdy nestěžuji, když polštář na zemi opět spatřím. Někdy na jeho měkký povrch dokonce sama pokleknu, abych se pomodlila k Nebeskému Otci a vyjádřila vděk za maminčinu víru a příklad.