„Jak ve svých nepřátelích spatřovat tvář Boží“, Liahona, březen/duben 2022.
Jak ve svých nepřátelích spatřovat tvář Boží
Tato ponaučení z knihy Genesis ohledně překonávání konfliktu poskytují vzor pro náš vlastní život.
Ilustrace David Green
Jakožto prostředník při řešení konfliktů jsem získal mnohé moudré rady ohledně toho, jak překonat konflikt a přivolat smír, tím, že jsem sledoval příklad a učení Ježíše Krista v Novém zákoně. Nový zákon ale není jedinou knihou písem, která mi během mé profesní dráhy poskytovala vedení. Starý zákon obsahuje několik překvapivě hlubokých postřehů, které nám mohou pomoci, když uvízneme v destruktivním konfliktu.
Co je to destruktivní konflikt? Je to situace, kdy naše neschopnost vyřešit určité problémy společně s druhými vede k tomu, že druhým či sobě ubližujeme.
V souvislosti s destruktivním konfliktem přichází strach z bolesti, jak z očekávání konfliktu, tak z jeho následků; strach z toho, že nás druzí nemají rádi nebo nás nevidí tak, jak chceme; a strach z toho, že nenalezneme řešení problémů, které nás sužují. Když dopustíme, aby nás tento strach ovládl, již se necítíme schopni řešit problémy, jimž čelíme, a často zažíváme zoufalství, hanbu nebo bezmoc.
Většina lidí takovýto konflikt považuje za nebezpečný, a proto nakonec ve snaze se konfliktu zbavit používáme neužitečné způsoby řešení, jako je vyhýbání se, přizpůsobení se nebo soupeření. V případě destruktivního konfliktu naneštěstí žádné toto řešení ve skutečnosti nefunguje.
Ano, máme se vyhýbat svárům (viz 3. Nefi 11:29). Ale nikdy se nemáme vyhýbat lidem, s nimiž jsme v konfliktu, vzdát snahu s nimi vyjít, ani na ně nemáme útočit. Místo toho se musíme naučit, jak mít ty, s nimiž máme konflikt, rádi. To vyžaduje, abychom ve vztahu se svými nepřáteli uplatnili pravou lásku, čistou lásku Kristovu (viz Moroni 7:47).
Ježíš učil, že milovat ty, kteří milují vás, je snadné. Také řekl: „Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás.“ (Matouš 5:44.) Spasitel nás žádá, abychom milovali tak, jak miluje On, a abychom se stali dokonalými, jako je On (viz Jan 13:34; 3. Nefi 12:48). To může znamenat, že jsme ochotni mít rádi druhé i v případě, že taková láska se zdá riskantní. Možná zaváháme, protože se přirozeně vyhýbáme nebezpečí. Ale když se rozhodneme mít rádi ty, kteří by nám mohli ublížit, umožní nám to překonat strach a být naplněni pravou láskou.
Takovýto druh lásky vyžaduje, abychom konfliktu čelili nebojácně. Vyzývá nás, abychom se lidem, s nimiž máme konflikt, otevřeli způsobem, který je trpělivý, laskavý, „nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého…, všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká. [Pravá] láska [nepomíjí].“ (1. Korintským 13:4–5, 7–8.) Pravá láska projevuje takovýto druh lásky bez záruky, že lidé na druhé straně konfliktu udělají totéž.
Láska nám umožňuje vidět naše bratry a sestry, s nimiž jsme v konfliktu, tak jasně, že na jejich potřebách a přáních nám záleží stejně jako na těch našich – bez ohledu na to, jak oni vidí nás. Uděláme cokoli, co bude zapotřebí k nalezení řešení, které naplní jejich potřeby, stejně jako ty naše.
Skvělými příklady této lásky jsou dva příběhy ze Starého zákona.
Ezau a Jákob
Esau and Jacob Embracing [Objetí Ezaua a Jákoba], Robert T. Barrett
V Genesis 25 se setkáváme s rodinným konfliktem mezi dvěma bratry, Ezauem a Jákobem, kteří byli syny Izáka. Ezau prodal své dědictví Jákobovi za misku čočovice (viz Genesis 25:30–31). Později se Jákob na radu své matky vydával za Ezaua, aby získal Izákovo poslední požehnání (viz Genesis 27:6–29).
Ezau Jákoba nenáviděl a přísahal, že bratra zabije. Jákob uprchl a žil u svého strýce Lábana. (Viz Genesis 27:41–45.) Nakonec se se strýcem dostal do potíží a byl nucen se vrátit domů (viz Genesis 31). Jákob věděl, že to znamená čelit Ezauovi, který měl větší vojsko. Strachoval se o vlastní život i o život členů své rodiny (viz Genesis 32:7–8).
V den, kdy se měli setkat, Jákob poslal jako pokojnou oběť velké množství koz, velbloudů, krav, ovcí a oslů. Když pak přicházel k bratrovi, sedmkrát se poklonil. Ezau zareagoval tak, jak to Jákob nečekal. Plakal, svého bratra objal, a řekl mu, že nemusel žádnou pokojnou oběť přinášet.
Jákob byl Ezauovou láskou dojat a odpověděl:
„Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal.
Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvadž štědře obdařil mne Bůh, a mám všeho dosti. Takž ho přinutil, a on vzal.“ (Genesis 33:10–11.)
Tři prvky potřebné pro život v míru a pokoji
Jákob zde ztělesnil vzor lásky, která je, jak jsem zjistil, tím nejefektivnějším způsobem, jak dosáhnout smíru s těmi, kterým jsme ublížili, nebo kteří ublížili nám.
Žalm 85:11 popisuje podmínky smíru: „Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.“ Uzavření smíru mezi Jákobem a Ezauem tyto podmínky uvedené v Žalmech naplňuje.
Bylo zapotřebí odvahy, aby Jákob a Ezau připustili onu pravdu, že nejsou nepřátelé, ale bratři. Bylo zapotřebí milosrdenství, aby si dokázali navzájem odpustit. Bylo zapotřebí spravedlivosti – onoho druhu spravedlnosti, která napravuje to, co jsme my nebo druzí udělali špatně – aby Jákob Ezauovi nabídl část toho, čím byl požehnán. Když byly všechny tyto tři prvky přítomny, umožnilo jim to žít v míru a pokoji.
Tentýž vzor můžeme uplatnit i ve vlastním životě.
Když uvízneme v destruktivním konfliktu, náš strach z něj i strach z druhých nás mohou ochromit nebo způsobit, že budeme jednat tak, že situaci spíše zhoršíme než zlepšíme. Často si rozumově zdůvodňujeme, že ať již uděláme cokoli, abychom tento destruktivní koloběh zvrátili, nebude to fungovat. Stáváme se cynickými a nevěříme, že se druzí dokáží změnit.
Jákobův příklad nám však také nabízí možnost, jak takový konflikt překonat. Jákob čelil strachu z bratra i strachu z konfliktu s ním. V oné chvíli měl větší zájem o to, aby zachránil vztah, než aby zachránil sám sebe, a tak se obrátil na svého bratra a nabídl mu pravdu a spravedlnost za cokoli špatné, čeho se dopustil. Srdce Ezaua, který se kdysi rozhodl Jákoba zabít, se obměkčilo; a na oplátku ho zaplavilo milosrdenství a pokoj. Jákob našel způsob, jak milovat svého nepřítele, a přitom spatřil, jak na něj hledí „tvář Boží“.
Navzdory úzkosti, kterou můžeme pociťovat, když takto ke konfliktu přistupujeme, je tento způsob řešení takového konfliktu mnohem efektivnější než cokoli jiného. Křesťanská láska vytváří prostor pro to, abychom ty, s nimiž máme problémy, vskutku viděli způsobem, který zcela zásadně změní nás i je.
Jozef a jeho bratři
Joseph of Egypt [Jozef z Egypta], Michael T. Malm
V generaci po Jákobovi vidíme další mocný příklad lásky u Jákobova nejmladšího syna Jozefa.
Jozef je v mládí prodán do otroctví svými žárlivými bratry. Podobně jako v případě Ezaua měli i Jozefovi bratři dojem, že jejich otec měl své oblíbence a že Jozef si získal více přízně. Jozef kvůli zášti bratrů vůči němu nesmírně trpěl. Byl na léta odloučen od rodiny, skončil jako sluha a nějakou dobu byl vězněn. Nakonec mu Pán pomohl jeho protivenství překonat a on se stal mocným vládcem v Egyptě. (Viz Genesis 37–45.)
Jeho bratři také trpěli a v době hladomoru přišli do Egypta, hladoví a zklamaní. Když se setkali s Jozefem, nepoznali ho a prosili ho naléhavě o pomoc.
Jozef měl plné právo uvrhnout své bratry do vězení, aby je tak vydal spravedlnosti. Přesně to si zasloužili. Místo toho se rozhodl projevit milost – odpustit jim a milovat je.
„Přistuptež medle ke mně,“ řekl jim. „I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta.
Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.“ (Genesis 45:4–5.)
Jozef svým bratrům nejen odpustil, ale také v jejich konfliktu viděl konstruktivní záměr. Uvědomoval si, že v tom všem působila Boží ruka a že navzdory utrpení, kterým si všichni prošli, „poslal mne… Bůh před vámi, pro zachování [vašeho potomstva] na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým“ (Genesis 45:7).
Podobný vzor jednání se může ujmout i v našem životě, když si uvědomíme, že bolest způsobená konfliktem nás může vést k výsledkům, které posílí naši rodinu a komunitu, budeme-li společně hledat řešení.
Každý z nás bude nějakým konfliktem procházet. Bude to bolet. Někdy nesmírně. Vždy pociťuji úzkost z toho, jakou bolest prožívají druzí, když se dostanou do konfliktu, zvláště se svými blízkými. Tato bolest a tento strach však nemusí být koncem příběhu.
Můžeme se rozhodnout nahlížet na konflikty a na ty, s nimiž jsme v konfliktu, jinak – podobně jako Jozef. Můžeme se rozhodnout zbavit se hněvu, zášti a obviňování a své nepřátele obejmout.
Můžeme se rozhodnout, že dáme přednost lásce před strachem, a zjistit – podobně jako Jákob, Ezau, Jozef a jeho bratři – že naši nepřátelé jsou našimi bratry a sestrami. Když se s nimi budeme snažit usmířit, budeme i my moci spatřit tvář Boží.