„Nástrojem v rukou Páně“, Liahona, červenec/srpen 2022.
Pojď, následuj mne
Ester
Nástrojem v rukou Páně
Budeme-li následovat Ducha a mít ochotné srdce, Pán nás povede, abychom udělali to, co potřebuje, abychom udělali.
Ilustrace: Dilleen Marsh
Být nástrojem v rukou Páně je ve skutečnosti docela jednoduché. Je pouze zapotřebí, abychom byli ochotni nechat Ducha, aby nás vedl, a abychom měli odvahu řídit se Jeho nabádáními. Stejně tomu bylo i tehdy, když v roce 1968 vstoupili do Církve rodiče mojí manželky. Její rodinu pomohl přivést ke Kristu jeden mladý misionář, který si přál stát se nástrojem v rukou Páně.
Manželčini rodiče se setkali s misionáři jen jednou, ale tchán si již poté další schůzky s nimi nepřál. Pak do oblasti, kde žili, přišel nový misionář, starší Fetzer. On a jeho společník pocítili nabádání, že mají navštívit manželčinu rodinu a sloužit jí. Staršímu Fetzerovi se podařilo dotknout srdce členů rodiny způsobem, jakým to do té doby žádný jiný misionář nedokázal.
Následujících šest měsíců misionáři této rodině sloužili a naplňovali její potřeby. Po nějaké době se rodičů mojí manželky dotkl Duch a oni vstoupili do Církve. Obdrželi požehnání, která přicházejí, když uzavíráme a dodržujeme smlouvy. Díky těmto lidem vstoupily do Církve i další rodiny a obdržely požehnání evangelia.
Došlo k tomu zčásti proto, že jeden mladý muž z Utahu byl ochoten „dovolit Bohu“, aby v jeho životě „převládl“. Měl odvahu opustit pohodlí domova, naučit se novému jazyku a sloužit Pánu v Brazílii.
Prostý rozhovor
Asi před rokem dostala moje manželka Alessandra textovou zprávu od jedné sestry z našeho domovského sboru v Brazílii. Od doby, kdy se viděly naposledy, uplynuly více než dva roky. Tato sestra psala: „Byl to jeden z nejhorších dnů mého života, ani nevím, jak jsem se dostala na shromáždění. Když jsem tam dorazila, všimla sis mě. Vzala jsi mě za ruku a nabídla jsi mi, abych si sedla k tobě. Mluvila jsem s tebou. Ty jsi mi naslouchala a radila.“
V té chvíli se zdálo, že je to jen obyčejný rozhovor. Ale ukázalo se, že to pro mou manželku byla příležitost, aby byla nástrojem v rukou Páně. Sloužila této drahé sestře, která procházela těžkým obdobím. Alessandra si to v té chvíli ale vlastně neuvědomovala. Zkrátka pociťovala nabádání, aby naslouchala a poskytovala útěchu, a na základě tohoto nabádání jednala. Nyní, o více než dva roky později, jí tato sestra zaslala zmíněnou textovou zprávu, v níž jí vyjádřila svou vděčnost.
Prostřednictvím těchto událostí jsem se naučil, že k tomu, abychom byli nástrojem v rukou Páně, nepotřebujeme žádné povolání. Jen si to musíme přát. „Tudíž, máte-li touhu sloužiti Bohu, jste k tomuto dílu povoláni.“ (Nauka a smlouvy 4:3.)
Pro takový čas, jako je tento
Ve Starém zákoně čteme o další osobě, která sloužila jako nástroj v Božích rukou. Ester byla mladá žena, která v útlém věku přišla o rodiče. Vychovával ji její bratranec Mardocheus.
Král Asverus si poté, co se rozvedl s královnou Vasti, Ester vybral za svou novou královnu. „I zamiloval král Ester nade všecky jiné ženy, a nalezla milost a lásku u něho.“ (Ester 2:17.) Ester byla Židovka, ale král to nevěděl.
Aman, jeden z králových rádců, byl povýšen, aby předsedal všem knížatům, která byla s ním (viz Ester 3:1). A zosnoval, „aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce“ (Ester 3:13).
Jakmile se Ester o Amanově spiknutí dozvěděla, Mardocheus ji požádal, aby promluvila s králem. Představovalo to pro ni velké osobní riziko, ale sebrala odvahu díky slovům Mardochea. Ten řekl: „A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království?“ (Ester 4:14.)
„Jestližeť zahynu, nechť zahynu,“ řekla Ester (Ester 4:16) a odebrala se ke králi, aniž by pro ni poslal. Byl to přestupek, který mohl být potrestán smrtí. Ester se díky její odvaze podařilo krále ovlivnit. Ten pak vydal nařízení, aby byli Židé ušetřeni. V něm „povolil… Židům, kteřížby v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého“ (Ester 8:11).
Každá role je důležitá
Ester byla ochotná stát se nástrojem v rukou Páně. Její život naplněný poslušností a oddaností ji na tuto úlohu připravil. Když pomyslím na to, jak vešla do královy vnitřní síně bez pozvání, žasnu nad její odvahou. Připomíná mi to výzvu presidenta Russella M. Nelsona určenou každému z nás, abychom umožnili Bohu převládnout v našem životě.1 Ester byla ochotna Bohu dovolit, aby v jejím životě převládl.
Rovněž Esteřin bratranec Mardocheus byl nástrojem v rukou Páně. Dobře Ester vychoval. Poskytl jí podporu a dodal jí odvahu a inspiraci. Každý z nás má určitou roli, kterou má hrát, přičemž všechny tyto role jsou stejně důležité a zásadní.
Pán Ester poslal do králova domu za určitým účelem – aby zachránil Židy. A stejně jako tomu bylo v případě Ester, nás umisťuje tam, kde můžeme pomáhat naplňovat Jeho záměry. A proto musíme být připraveni a způsobilí, jakmile se setkáme s příležitostmi, které nám nabídne.
Příležitosti všude kolem
Příležitosti být nástrojem v rukou Páně jsou všude kolem nás. Naší zodpovědností je, abychom byli připraveni jednat. Často netušíme, kdy ani jak se takové příležitosti objeví. Je zapotřebí, abychom žili tak, abychom byli hodni společenství Ducha Svatého, a abychom měli ochotné srdce. Pán nás poté povede, abychom udělali to, co potřebuje, abychom udělali.
V Nauce a smlouvách 35:3 Pán říká Sidneymu Rigdonovi: „Hleděl jsem na tebe a na díla tvá. Slyšel jsem modlitby tvé a připravil jsem tě pro větší dílo.“
Pán nás zná a má pro každého z nás konkrétní dílo, které máme vykonat. Někdy se jedná o práci, kterou můžeme vykonat jen my sami. Touto prací může být pomáhat v roli rodiče doma synovi nebo dceři, kteří mají obtíže. Nebo se může jednat o něco v rámci našich zodpovědností v Církvi. Ve skutečnosti se příležitost může vyskytnout kdykoli, kdekoli a může se týkat kohokoli.
President Dieter F. Uchtdorf, druhý rádce v Prvním předsednictvu, uvedl: „Z nějakého důvodu dal Pán tyto vaše zodpovědnosti vám. Možná existují lidé a srdce, jichž se můžete dotknout pouze vy. Asi nikdo jiný by to nedokázal udělat naprosto stejně.“2
President Uchtdorf rovněž řekl: „Když následujeme [Spasitelův] dokonalý příklad, naše ruce se mohou stát Jeho rukama; naše oči Jeho očima; naše srdce Jeho srdcem.“3
Každý z nás může být – stejně jako Ester, Mardocheus, starší Fetzer, moje manželka a mnoho dalších – nástrojem v rukou Páně.