Hlasy Svatých posledních dnů

Nesu tě v náručí

ReNae Coxová, Utah, USA

Pocit, který ke mně přišel, byl tak silný, že mě přinutil klesnout na kolena.

holčička se zavřenýma očima

Byly mi teprve tři roky a nechtěla jsem opustit nemocnici, ve které se moji rodiče zotavovali po autonehodě.

Fotografii laskavě poskytla autorka; rohy fotografie: Getty Images.

Po mnoho let jsem zápasila s traumatem a úzkostmi v souvislosti s dopravní nehodou, kterou jsem zažila s rodiči, když mi byly 3 roky. Můj nenarozený bratr ji nepřežil.

Při 25. výročí nehody se mi všechny ty vzpomínky vrátily. Zápolila jsem s nimi ještě několik dalších měsíců, když mi jedna kamarádka navrhla, ať se obrátím na Nebeského Otce. Zasmála jsem se a zeptala jsem se jí: „Co by pro mě asi mohl udělat?“

Moje obtíže přetrvávaly. Po dalším roce či dvou jsem se z toho trápení již cítila vyčerpaná a místo bolesti jsem začínala pociťovat vztek. Poslechla jsem tedy radu kamarádky a začala jsem se obracet na Boha.

„Pokud opravdu jsi, pošli někoho – kohokoliv,“ modlila jsme se. „Potřebuji někoho!“

Uběhl celý den a já jsem stála ve dveřích a marně jsem čekala.

„Vidíš, Bože, nikomu na mě nezáleží!“ řekla jsem. „Nikdo nepřišel!“

Po tvářích se mi hrnuly slzy, zatímco jsem pomalu vešla do domu a zabouchla dveře. Stoupala jsem do schodů a měla jsem pocit, že jsem prohrála. Jakmile jsem ale vyšla nahoru, přemohl mě silný pocit. Byl tak mocný, že mě přinutil klesnout na kolena.

Poté mi na mysl přišla tato myšlenka: „ReNae, nesu tě v náručí.“

Nebeský Otec mi láskyplně seslal tuto myšlenku, když jsem ji potřebovala nejvíc. Uvědomila jsem si, že On mě opravdu má rád a že mě skutečně zná. Má mě natolik rád, že mi dal morální svobodu jednání. Nebude mě nebo kohokoli jiného nutit, abychom Ho následovali, ale On a Jeho Syn nás vybízejí, abychom k Nim přišli (viz Matouš 11:28–30).

Od toho dne vím, že se na Něj mohu spolehnout. Můj život je teď lepší, protože se Ho snažím každý den následovat a naslouchat Mu. Nebeský Otec a Ježíš Kristus dovolují, abych pociťovala bolest, ale zároveň mi přinášejí pokoj, útěchu, sílu a odvahu, takže se mohu ze zvládání obtížných věcí učit. To, že mohu pociťovat bolest, mi pomáhá chápat a podporovat ostatní, kteří s něčím zápolí.

Možná nikdy nebudeme úplně rozumět tomu, čím si ostatní procházejí, ale těm, kteří jsou kolem nás, můžeme projevovat lásku. Jsem vděčná za to, že vím, že Nebeský Otec mě má rád a naslouchá mi, když k Němu volám.