„Patříte sem“, Liahona, březen 2024.
Mladí dospělí
Patříte sem
Když budeme rozvíjet hodnotný vztah s Nebeským Otcem a s Ježíšem Kristem, můžeme nacházet pocit sounáležitosti.
Detail z malby Glory by Degrees [Stupně slávy], Annie Henrie Nader
Každý z nás se narodil s vrozenou potřebou někam patřit. Přirozeně toužíme po sounáležitosti ve vztazích s rodinou, přáteli, spolupracovníky, sbory a dalšími lidmi v našem životě. V srdci zřejmě máme nebeskou touhu po naplnění hluboké a trvalé potřeby někam patřit.
Vy i já jsme byli – a stále jsme – součástí věčné rodiny s naším Nebeským Otcem, a to dlouho předtím, než jsme přišli na zemi. Písma nás popisují jako „[hosty] a příchozí na zemi“ (Židům 11:13; viz také Nauka a smlouvy 45:13). Vzhledem k tomu, že jsme opustili náš nebeský domov a přišli na svět plný zmatků, osamění a zármutku, se můžeme cítit jako tuláci, kteří touží po svém věčném domově a vztazích.
Pokud se vám někdy trochu stýskalo po nebi, je to možná proto, že náš skutečný domov a identita jsou spjaty s naším Nebeským Otcem a Spasitelem Ježíšem Kristem. Proto je tak důležité navázat s Nimi hluboké spojení. Když se s Nimi spojíme prostřednictvím vztahu založeném na smlouvě, nalezneme opravdový pocit sounáležitosti, po kterém náš duch touží.
Náš vztah s Bohem založený na smlouvě
Naše skutky a myšlenky odrážejí vztahy, na kterých nám záleží. Totéž platí o našem vztahu s Nebeským Otcem a Spasitelem založeném na smlouvě.
Když si budeme vážit našeho vztahu s Bohem založeného na smlouvě, všechno se změní. Namísto toho, abychom byli ovlivňováni světem, začneme být ovlivňováni Bohem a staneme se více takovými, jako je On. Náš život začne nabývat na významu, duchovní rovnováze a moci. Skutečnost, že „někam patříme“, najednou předčí smrtelné sféry toho, co podle nás „někam patřit“ znamená.
Když dáme vztah s Bohem založený na smlouvě na první místo, prázdné rušivé vlivy světa ztratí na síle a my nalezneme skutečný osobní pokoj a sounáležitost. Ve světě, který nedává příliš často něco zadarmo, náš Nebeský Otec nabízí svá požehnání vyplývající ze smluv bez ohledu na to, jaké máme v tomto světě postavení (viz 2. Nefi 9:50–51).
President Russell M. Nelson nádherně učil, že „jakmile uzavřeme smlouvu s Bohem, navždy opustíme neutrální půdu. Bůh nezanedbá svůj vztah s těmi, kteří si s Ním vytvořili takové pouto. Všichni ti, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem, mají dokonce přístup k výjimečnému druhu lásky a milosrdenství.“1
To, zda máme s Bohem blízký vztah, určujeme my – Jeho vztah k nám je vždy stálý, ale my se musíme rozhodnout mít stálý vztah k Němu. A toto božské rozhodnutí nám dodá jak sílu, tak svobodu. Toto rozhodnutí nás osvobodí od falešných představ o tom, kdo jsme, a od omezujících řetězů světských očekávání.
A když nalezneme tuto sounáležitost s naším Nebeským Otcem, můžeme se začít zaměřovat na druhé a vidět je tak, jak je vidí On. Když pochopím, co ke mně Bůh cítí, lépe pochopím, co cítí k vám, a moje schopnost a touha projevovat zájem o druhé a shromažďovat je vzrostou.
Ilustrace chrámu Nauvoo při západu slunce, Max D. Weaver
Smlouvy odemykají požehnání
Nebeský Otec a Ježíš Kristus si přejí, abychom s Nimi uzavírali smlouvy, aby nám mohli žehnat tak, jak potřebujeme, a měnit nás tak, abychom se mohli vrátit do Jejich přítomnosti.
Chtěla bych vás vyzvat, abyste co nejčastěji navštěvovali dům Páně. Když se zavazuji k tomu, že ho budu navštěvovat často a záměrně, získávám úlevu od světa a mé myšlenky a povaha jsou povznášeny.
Když dodržujeme své smlouvy, získáváme kněžskou moc, která nám v životě odemyká požehnání plynoucí ze Spasitelova Usmíření. Tato požehnání zahrnují uzdravení, vedení, ochranu, pomoc, sílu, pokoj, perspektivu a radost. Nebeský Otec si přeje žehnat vším výše zmíněným prostřednictvím vztahu založeného na smlouvě.
Pokud jste zatím neobdrželi požehnání plynoucí z chrámu, vyzývám vás, abyste studovali požehnání plynoucí z chrámu, kněžské moci, smluv a z toho, co si pro vás Bůh přeje. Neodkládejte možnost obdržet od Něj úlevu, moc a milující pomoc.
President Nelson řekl:
„Naléhavě bych vás požádal, abyste nečekali až do sňatku, než budete moci být obdarováni v domě Páně. Začněte již nyní poznávat a zažívat, co znamená být vyzbrojeni kněžskou mocí.
Vás všechny, kdo jste uzavřeli chrámové smlouvy, naléhavě žádám, abyste se snažili – s modlitbou a důsledně – chrámovým smlouvám a obřadům porozumět. Otevřou se vám duchovní dveře. Poznáte, jak odhrnout závoj mezi nebem a zemí, jak požádat Boží anděly, aby vás doprovázeli, a jak lépe přijímat pokyny z nebe. Vaše pilná snaha v tomto ohledu zpevní a posílí vaše duchovní základy.“2
Sounáležitost prostřednictvím pokání
Dalším krásným a mocným způsobem, jak zůstat nablízku Nebeskému Otci a Ježíši Kristu, je neustále činit pokání. Často se mylně domníváme, že když neustále činíme pokání, musíme být od Nich daleko. Ve skutečnosti je to ale naopak.
Pokání vás od Nich neoddaluje – přibližuje vás k Nim.
Prostřednictvím své snahy obracet se k Nim s žádostí o pomoc a odpuštění můžete dosáhnout toho, že budete pociťovat větší sounáležitost s Nimi a že si k Nim vybudujete hlubší vztah.
Každý z nás může mít pocit, že k dokonalosti má dál, než by si přál, ale nemyslím si, že Nebeského Otce toto zajímá tolik jako naše touha a snaha zkoušet to znovu. On nás miluje, ví, kam směřujeme, a láskyplně nás cestou povede.
Přiznat své slabosti a chyby vyžaduje zranitelnost, ale tím, že budeme činit pokání, přizveme Nebeského Otce, aby se této naší zranitelné části přiblížil. Tato blízkost Mu umožní dát nám najevo hlubokou lásku, kterou k nám chová, a poskytnout nám uzdravení, odpuštění a bezpečí, které potřebujeme. Právě v tomto spojení s Bohem si pěstujeme důvěru a nacházíme povzbuzení a opravdovou sounáležitost.
The Creation [Stvoření], Annie Henrie Naderová
Usilujte o pohled z vyšší perspektivy
Naše perspektiva může přispívat k pocitu sounáležitosti s Pánovou Církví. Můžeme si zvolit perspektivu, ze které vidíme, že naše činy mohou napomáhat tomu, aby se z našeho sboru, Pomocného sdružení nebo kvora starších stalo láskyplné místo, kam můžeme patřit. Snaha pomáhat druhým, aby pociťovali, že sem patří, může ve skutečnosti posilovat náš vlastní pocit sounáležitosti.
Jelikož jste dítě Boží, patříte sem – bez ohledu na to, jak vás vnímají druzí nebo jak sami sebe vnímáte vy. Otcův plán štěstí je určen pro vás a hrajete v něm důležitou roli. Každý z vás je schopen jedinečně přispívat a patřit ke království Božímu bez ohledu na svůj rodinný stav, vzdělání či situaci.
Myšlenka, která mi opakovaně přichází na mysl, je, že pojmy „mladí svobodní dospělí“, „mladí dospělí“ a „svobodní dospělí“ nevystihují, kým doopravdy jste. Jsou to demografické pojmy, které pomáhají popsat věk a rodinný stav, ale nepostačují k tomu, aby popsaly pravou věčnou totožnost, účel a schopnosti.
Nálepkování nebo srovnávání může limitovat naše vnímání sebe sama a své hodnoty a potenciálu v království Božím. Faktem je, že jste členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Uzavřeli jste smlouvy s Bohem. Máte přístup k Jeho kněžské moci. Jste členkou Pomocného sdružení nebo členem kvora starších. Jste, jak učil president Nelson, děti Boží, děti smlouvy a učedníci Ježíše Krista. To je to, kým hlavně a především skutečně jste, a to vás dovede „k věčnému životu v celestiálním království Božím“.3
Evangelium bylo znovuzřízeno prostřednictvím proroka, který byl ve věku mladého dospělého – Josepha Smitha. To je mocná myšlenka, o které můžete rozjímat. Nebeský Otec a Ježíš Kristus Prorokovi a jeho společníkům v tomto věku svěřili Znovuzřízení Církve. Bůh vkládá důvěru i ve vás a v to, že budete součástí tohoto velikého díla v těchto posledních dnech.
Pokud se chcete dozvědět, kdo jste a zda vás má někdo rád a váží si vás, zeptejte se svého Otce v nebi. Vždy vám o vás řekne pravdu. Pomůže vám, abyste sami sebe viděli tak, jak vás vidí On – s obrovskými schopnostmi a láskou. Může vás zavést k úžasným příležitostem a k růstu, který si stěží dokážete představit.
Kéž všichni vidíme sami sebe a druhé nikoli optikou věku nebo rodinného stavu, ale sjednocující optikou těch, kteří dodržují smlouvy, spolunásledovníků Ježíše Krista, přátel, bratrů a sester a synů a dcer Božích. A v těchto věčných rolích a vztazích nalezneme nejvyšší a nejopravdovější pocit sounáležitosti.