„Hlasy Znovuzřízení: Žalář v Liberty“, Pojď, následuj mne – pro domov a Církev: Nauka a smlouvy 2025 (2025)
„Žalář v Liberty“, Pojď, následuj mne – pro domov a Církev: 2025
Hlasy Znovuzřízení
Žalář v Liberty
Zatímco byl Joseph Smith vězněn v Liberty ve státě Missouri, dostával dopisy s informacemi o závažné situaci Svatých posledních dnů, kteří byli na příkaz guvernéra ze státu vyháněni. Od manželky Emmy mu přišel dojemný dopis. Její slova a dopisy, kterými jí Joseph odpovídal, svědčí nejen o jejich strádání, ale i o jejich víře během tohoto náročného období v dějinách Církve.
Dopis Emmy Smithové Josephu Smithovi, 7. března 1839
Drahý manželi,
majíc příležitost poslat ti tento dopis po osobě, s níž mne pojí přátelství, pokouším se psát, avšak popsat všechny své pocity, o to se snažit nebudu, neboť okolnosti, v nichž se nacházíš, zdi, mříže a závory, rozbouřené řeky, proudící potoky, stoupající kopce, klesající údolí a rozlehlé prérie, jež nás od sebe dělí, a krutá nespravedlnost, jež tě nejprve uvrhla do vězení a nyní tě tam stále drží, to vše spolu s mnoha dalšími ohledy způsobuje, že mé pocity se zdaleka vymykají popisu.
Nebýt vědomí neviny a přímého zásahu milosti Boží, jsem si jista, že bych bývala nebyla schopna přečkat strastiplné události, jimiž jsem prošla… ; avšak stále žiji a jsem ochotna vytrpět více, pokud je to vůlí laskavého Nebe, abych pro tebe trpěla.
V současné době jsme všichni zdrávi, až na Fredricka, který se těžce roznemohl.
Malý Alexander, kterého teď chovám v náručí, je ten nejbáječnější chlapeček, jakého jsi kdy spatřil. Je tak silný, že opíraje se o židli oběhne celý pokoj. …
Jen Bůh sám zná myšlenky mého nitra a pocity mého srdce, když jsem opustila náš dům a domov a téměř veškeré naše vlastnictví s výjimkou našich dětí a vydala se na cestu z Missouri, zanechávajíc tebe zavřeného v tom opuštěném vězení. Avšak tato vzpomínka je víc, než co by lidská přirozenost měla snášet. …
Doufám, že lepší dny k nám ještě přijdou. … S láskou na věky tvá
Emma Smithová
Dopis Josepha Smitha Emmě Smithové, 4. dubna 1839
Drahá – a milující – manželko,
je čtvrtek večer a já usedám – právě, když zapadá slunce, které vidíme skrze mříže tohoto opuštěného vězení – abych ti napsal a seznámil tě se svou situací. Myslím, že je to nyní již pět měsíců a šest dnů, kdy jsem dnem i nocí pod úšklebky stráží, mezi zdmi, mřížemi a skřípajícími železnými dveřmi opuštěného, temného a špinavého vězení. Tento dopis píši s pocity, které zná jen Bůh. To, o čem přemýšlím za těchto okolností, nelze perem ani slovy ani pomocí andělů popsat nebo vylíčit lidské bytosti, která nikdy neprožila to, co prožíváme my. … Pro vysvobození se spoléháme jen na rámě Jehovy, na nikoho jiného, a pokud on to neučiní, nestane se tak, tím si můžeš být jista, neboť tento stát velice žízní po naší krvi; ne proto, že bychom byli čímkoliv vinni. … Drahá Emmo, stále myslím na tebe i na děti. … Rád bych viděl malého Fredericka, Josepha, Julii, Alexandera, Joanu i starého Majora [jejich psa]. … S radostí bych odtud vyrazil pěšky, bosý a prostovlasý a napůl nahý, abych tě viděl, a pokládal bych to za velké potěšení a naprosto ne za námahu. … Snáším veškerý svůj útisk statečně a stejně tak ho snášejí i ti, kteří jsou zde se mnou; nikdo z nás dosud nepodlehl. Chtěl bych, abys nedopustila, aby na mě [naše děti] zapomněly. Řekni jim, že tatínek je má rád dokonalou láskou a že se ze všech sil snaží uniknout lůze, aby za nimi mohl přijít. … Řekni jim, že tatínek si přeje, aby byly hodné a aby poslouchaly maminku. …
Tvůj
Joseph Smith ml.