ikona na co pamatovat

Na co pamatovat

Historické knihy ve Starém zákoně

Knihy Jozue až Ester jsou tradičně známy jako historické knihy Starého zákona. To neznamená, že ostatní knihy ve Starém zákoně by neměly historickou hodnotu. Těmto knihám se říká historické spíše proto, že hlavním cílem jejich autorů bylo ukázat Boží ruku projevující se v historii izraelského lidu. Účelem nebylo popisovat zákon Mojžíšův, jak ho popisují knihy Leviticus a Deuteronomium. Nebylo jím vyjadřovat poetickou formou chválu či nářky, jako to činí Žalmy a kniha Pláč Jeremiášův. A nebylo jím ani zaznamenat slova proroků, jako jsou zaznamenána v knihách Izaiáš nebo Ezechiel. Historické knihy spíše vyprávějí určitý příběh.

Úhel pohledu

Tento příběh je přirozeně vyprávěn z určitého úhlu pohledu – ve skutečnosti z několika určitých úhlů pohledu. Právě tak, jako se nelze dívat na květinu, skálu nebo strom z více úhlů pohledu najednou, popis historického příběhu bude nevyhnutelně odrážet úhel pohledu osoby nebo skupiny lidí, kteří tento příběh zapisují. Tento úhel pohledu v sobě zahrnuje národní či etnické vazby dotyčných pisatelů a jejich kulturní normy a názory. Znalost této skutečnosti nám může pomoci porozumět tomu, proč se pisatelé historických knih a ti, kteří tyto zápisy sestavili, zaměřili na určité detaily, zatímco jiné vynechali.¹ Zmiňovali určité domněnky, k nimž by možná druzí nedošli. A dospívali k závěrům založeným na těchto detailech a domněnkách. Tyto různé úhly pohledu vidíme i napříč různými knihami v Bibli (a někdy i v rámci téže knihy).² Čím více si budeme těchto různých úhlů pohledu vědomi, tím lépe historické knihy pochopíme.

Jedním z úhlů pohledu společným pro všechny starozákonní historické knihy je pohled z pozice dětí Izraele, Božího lidu smlouvy. Jejich víra v Pána jim pomáhala vidět Pánovu ruku v jejich životě a to, jak Pán zasahoval do záležitostí jejich národa. Ačkoli světské knihy o historii tento náhled nesdílejí, díky této duchovní perspektivě jsou starozákonní historické knihy tak cenné pro ty, kteří se snaží budovat svou vlastní víru v Boha.

Kontext pro zbývající část Starého zákona

Historické knihy začínají tam, kde končí kniha Deuteronomium – v době, kdy se léta putování Izraelitů v pustině chýlí ke konci. Kniha Jozue vypráví o dětech Izraele připravených vstoupit do Kanánu, jejich zaslíbené země, a popisuje, jak Izraelité tuto zemi ovládli. Následující knihy – Soudců až 2. Paralipomenon – zobrazují zážitky lidu Izraele v zaslíbené zemi od chvíle, kdy se tam usadili, až do doby, kdy si je podrobila Asýrie a Babylon. Knihy Ezdráš a Nehemiáš popisují návrat několika skupin Izraelitů do jejich hlavního města Jeruzaléma, k němuž došlo o několik desetiletí později. A nakonec kniha Ester vypráví příběh o Izraelitech žijících ve vyhnanství pod perskou nadvládou.

A na tomto místě chronologický popis starozákonních událostí končí. Někteří lidé, kteří čtou Bibli poprvé, jsou překvapeni, když zjistí, že ve skutečnosti dočetli příběh Starého zákona ještě předtím, než se dostali o něco více než za polovinu stran, které Starý zákon obsahuje. Po knize Ester se již moc informací o historii Izraelitů nedozvídáme. Děj knih, které poté následují – zejména knih proroků – se odehrává v témže období, které pokrývají historické knihy.³ Prorok Jeremiáš například působil během událostí zaznamenaných ve 2. Královské 22–25 (souběžně popisovaných v knize 2. Paralipomenon 34–36). Znalost této skutečnosti může mít vliv na to, jak budete toto historické vyprávění i knihy proroků číst.

ruka držící kousek puzzle a nedokončené puzzle na stole

Některé pasáže z písem mohou vypadat jako kousky puzzle, o nichž nevíme, jak do celé skládačky zapadají.

Když něco nezapadá

Při čtení Starého zákona, podobně jako v případě jakékoli jiné historické knihy, pravděpodobně narazíte na to, že lidé dělají nebo říkají něco, co se z novodobého pohledu zdá být zvláštní či dokonce znepokojující. Toto bychom měli očekávat – starozákonní pisatelé nahlíželi na svět z úhlu pohledu, který byl v určitých ohledech dosti odlišný od toho našeho. Mezi záležitosti, na něž pisatelé v dávných dobách nejspíše nahlíželi jinak než my dnes, například patří násilí, etnické vztahy a role žen.

Co tedy dělat, když v písmech narazíme na pasáž, která se zdá být znepokojující? V prvé řadě by mohlo pomoci zamyslet se nad danou pasáží v širším kontextu. Jak zapadá do Božího plánu spasení? Jak zapadá do toho, co víte o povaze Nebeského Otce a Ježíše Krista? Jak zapadá mezi zjevené pravdy v dalších písmech nebo mezi učení žijících proroků? A jak zapadá mezi to, co vám do srdce a do mysli našeptává Duch?

V některých případech možná daná pasáž moc dobře nezapadá ani do jednoho z těchto kontextů. Někdy se může určitá pasáž podobat kousku puzzle, který jakoby nemá místo mezi ostatními kousky, které jste již poskládali. Snažit se daný kousek vměstnat do skládačky násilím není ten nejlepší přístup. Ale nejlepším přístupem není ani celou skládačku opustit. Spíše může být zapotřebí odložit pro tentokrát tento kousek stranou. Až získáte další poznatky a složíte větší kus skládačky, možná lépe pochopíte, jak do sebe tyto kousky zapadají.

Také může být užitečné pamatovat na to, že kromě omezení vyplývajícího z určitého úhlu pohledu podléhají historické příběhy v písmech i lidským chybám (viz Články víry 1:8). V průběhu staletí byly například „mnohé jasné a cenné věci … z [Bible] … vyňaty“, včetně důležitých pravd ohledně nauky a obřadů (1. Nefi 13:28; viz také verše 29, 40). Zároveň máme být ochotni si přiznat, že náš vlastní úhel pohledu je rovněž omezený – vždy bude existovat něco, čemu plně nerozumíme, a budeme mít otázky, na které dosud nenacházíme odpověď.

Nacházení drahokamů

Mezitím nám ale nezodpovězené otázky nemusí bránit v tom, abychom našli vzácné drahokamy věčné pravdy, které se ve Starém zákoně nalézají – i když jsou tyto drahokamy někdy skryté v kamenité půdě nesnází a nesprávných rozhodnutí učiněných nedokonalými lidmi. Asi ty nejvzácnější drahokamy jsou příběhy a pasáže, které svědčí o Boží lásce – zejména ty, které obracejí naši mysl na oběť Ježíše Krista. Ať již se na takovéto drahokamy díváme z jakéhokoli úhlu, září právě tak jasně v dnešní době jako tehdy. A protože tyto příběhy vyprávějí o Božím lidu smlouvy – o mužích a ženách, kteří měli lidské slabosti, a přesto milovali Pána a sloužili Mu – drahokamů pravdy je v historických knihách Starého zákona hojné množství.

Poznámky

1. Historická vyprávění, která se dnes nacházejí v Bibli, jsou především dílem mnoha bezejmenných pisatelů a sestavovatelů, kteří někdy působili mnoho let ba i staletí po obdobích, která popisují. Spoléhali se na různé historické prameny a rozhodovali o tom, co do svého vyprávění zahrnou, a co nikoli.

2. Ačkoli například knihy 1.–2. Paralipomenon pokrývají zhruba totéž období jako kniha 1. Samuelova 31 až do konce knihy 2. Královská, 1.–2. Paralipomenon klade důraz na jiné detaily a předkládá jiný úhel pohledu. Na rozdíl od 1. Samuelovy – 2. Královské se knihy 1.–2. Paralipomenon zaměřují téměř výhradně na Jižní království Judy a často opomíjejí negativní příběhy týkající se Davida a Šalomouna (porovnejte například 2. Samuelovu 10–12 s 1. Paralipomenon 19–20 a 1. Královskou 10–11 s 2. Paralipomenon 9). Studijní osnovy Pojď, následuj mne kladou důraz na studium vyprávění v knihách 1. a 2. Královská, ačkoli je cenné porovnávat ho se záznamem uvedeným v knihách 1. a 2. Paralipomenon. Může být užitečné vědět, že práce na knihách 1. Samuelova – 2. Královská pravděpodobně započala předtím, než Judu dobyla babylonská říše, a byla dokončena během vyhnanství v Babyloně. Naproti tomu záznam, z něhož vznikly knihy 1.–2. Paralipomenon, byl sestaven až poté, co se Židé vrátili z vyhnanství do Jeruzaléma. Až budete tyto knihy číst, můžete se zamýšlet nad tím, jak tyto rozdílné okolnosti mohly ovlivnit úhel pohledu těch, kteří tato různá vyprávění sestavovali.

3. Na začátku této příručky najdete „Přehled Starého zákona“ – časovou přímku znázorňující, jak do historie Izraele působení jednotlivých proroků zapadá (do té míry, do jaké to lze určit). Všimnete si, že většina prorockých knih Starého zákona spadá do období poblíž konce této časové přímky – těsně předtím a těsně poté, co byly děti Izraele svými nepřáteli poraženy, vyvrženy do vyhnanství a rozptýleny.