„14.–20. února. Genesis 18–23: Zdaliž co nemožného bude pro Hospodina?“ Pojď, následuj mne – pro Nedělní školu: Starý zákon 2022 (2021)
„14.–20. února. Genesis 18–23“, Pojď, následuj mne – pro Nedělní školu: 2022
14.–20. února
Genesis 18–23
Zdaliž co nemožného bude pro Hospodina?
Při přípravě na výuku pamatujte na to, že mnoho členů třídy mohlo mít při četbě Genesis 18–23 hodnotné zážitky. Jak je můžete povzbudit, aby se o tyto zážitky a postřehy podělili? Zvažte možnost nechat tyto postřehy ovlivnit diskusi ve třídě.
Zaznamenejte si své dojmy a vnuknutí
Povzbuďte výměnu postřehů a zkušeností
Zkoušky a těžkosti jsou v našem životě často rozhodujícími okamžiky. Genesis 18–23 popisuje některé takové okamžiky v životě Abrahama a Lota. Členové třídy by se mohli podělit o verš, na který při svém osobním studiu v tomto týdnu narazili a který zachycuje něco, co se pro Abrahama mohlo stát rozhodujícím okamžikem. Poté by se mohli podělit o to, čemu se z něj naučili.
Učte nauce
Pán naplní své sliby ve svém vlastním čase.
-
Příběh v těchto verších může inspirovat členy třídy, kteří si nejsou jisti, zda se naplní to, co jim Bůh slíbil. Pro zahájení diskuse byste mohli členy třídy vyzvat, aby si s někým dalším ve třídě prošli, co Bůh slíbil Abrahamovi a Sáře v Genesis 17:4, 15–22; 18:9–14, a jak se v Genesis 21:1–7 tyto sliby naplnily. Co v těchto verších na členy třídy nejvíce zapůsobilo? O které pravdy, jež lze vyvodit ze zkušeností Abrahama a Sáry, bychom se mohli podělit s kamarádem, který ztrácí naději, že Bůh své sliby někdy naplní? O které další verše či vlastní zkušenosti bychom se mohli podělit? (Viz například Římanům 8:28; Židům 11; Mormon 9:19–21; Nauka a smlouvy 88:64.) O které zkušenosti s tím, jak se v jejich životě naplnily Boží sliby, by se mohli podělit členové třídy? Jak si můžeme uchovat víru, když se zdá, že zaslíbená požehnání neobdržíme v tomto životě? (Viz Židům 11:8–13.)
Jako učedníci Ježíše Krista máme prchat před zlovolností a neohlížet se.
-
Jaké ponaučení by si podle vás členové třídy mohli vzít z příběhu o tom, jak Lot a jeho rodina prchali ze Sodomy a Gomory? Jedno možné ponaučení můžeme najít ve slovech staršího Jeffreyho R. Hollanda v oddíle „Další materiály a zdroje“. Mohli byste se o ně se třídou podělit poté, co shrnete události popsané v Genesis 19:15–26. Jakými způsoby nebo v jakých situacích se někdy ohlížíme (viz verš 26), přestože bychom se měli dívat kupředu s vírou ve Spasitele? Členové třídy by se možná mohli podělit o svou vlastní zkušenost, která názorně dokládá, proč je důležité neohlížet se. Čím přispívá Lukáš 9:62 k našemu pochopení této zásady?
Abrahamova ochota obětovat Izáka je podobenstvím o Bohu a Jeho Synu.
-
Příběh o tom, jak Abraham obětoval svého syna, nás může naučit o tom, jak svého Syna obětoval Nebeský Otec. Tento příběh můžete například prozkoumat tak, že jedné polovině třídy uložíte, aby přemítala o Genesis 22:1–14 z pohledu Abrahama a Boha Otce, zatímco druhá část třídy bude o tomto příběhu přemýšlet z pohledu Izáka a Ježíše Krista. Členy třídy požádejte, aby se podělili o to, co si při tom uvědomili. Zaměřte se hlavně na to, co z toho, čemu se členové třídy učí, prohlubuje jejich vděčnost Nebeskému Otci a Ježíši Kristu. Jako součást diskuse byste mohli ukázat obrázek „Abraham odvádí Izáka, aby byl obětován“ (Kniha obrázků z evangelia, č. 9) nebo přehrát video „Akedah (The Binding)“ (ChurchofJesusChrist.org).
Další materiály a zdroje
„Víra vždy směřuje k budoucnosti.“
Starší Jeffrey R. Holland učil:
„Je možné, že se Lotova žena ohlédla s pocity nelibosti vůči Pánu kvůli tomu všemu, co měla podle Jeho požadavku opustit. … Nešlo tedy jen o to, že se ohlédla – šlo o to, že se ohlédla s dychtivostí. Její lpění na minulosti zkrátka převážilo její důvěru v budoucnost. …
Snažně vás prosím, abyste se stále nevraceli ke dnům minulým ani nadarmo netoužili po včerejšcích, ať byly třeba sebelepší. Z minulosti se máme poučit, ne v ní žít. Ohlížíme se, abychom si ze svých zkušeností vybrali žhavé uhlíky, nikoli popel. A když jsme se naučili tomu, čemu jsme se měli naučit, a neseme si s sebou to nejlepší ze svých zkušeností, hledíme kupředu a pamatujeme na to, že víra vždy směřuje k budoucnosti. …
[Lotova žena] neměla víru. Pochybovala o tom, že Pán je schopen dát jí něco lepšího než to, co již má. Očividně si myslela, že nic z toho, co leží před ní, nemůže být tak dobré, jako to, co nechává za sebou. …
Upínat se na to, jak jsme žili v minulosti, včetně chyb, které jsme dělali, prostě není správné! To není evangelium Ježíše Krista.“ („The Best Is Yet to Be“, Ensign, Jan. 2010, 24, 26–27.)