82
Ó, vítej, chvíle modlení
Pokojně
1. Ó, vítej, chvíle modlení,
jež zbavuješ mě trápení,
až k trůnu Otce v nebesích,
ať znějí slova proseb mých.
V čas běd a strastí, v soužení,
zde útěcha mi pramení,
tak na kolena poklekám
a modlitbě se odevzdám,
tak na kolena poklekám
a modlitbě se odevzdám.
2. Ty, vroucí chvíle proseb mých,
nes žádost mou na křídlech svých,
leť vzhůru k Otci, On mě zná,
pro víru mou mi požehná.
A že mi říká: „Slyš hlas Můj,
jen v moudrost Moji důvěřuj,“
já na Něj vkládám svoji tíž
a v modlitbě lnu k Němu blíž,
já na Něj vkládám svoji tíž
a v modlitbě lnu k Němu blíž.
Slova: Attr. to William W. Walford, 1772–1850, pozm.
Hudba: William B. Bradbury, 1816–1868, pozm.