Zásady pastýřské služby
Scházejí vám tyto nezbytné součásti pastýřské služby?
Radovat se „s radujícími“ patří k pastýřské službě stejně jako plakat „s plačícími“ (Římanům 12:15).
Liahona, Říjen 2019
Ilustrace Augusto Zambonato
Když přemýšlíme o pastýřské službě, zpravidla nás jako první napadne pomáhání potřebným. Mluvíme o tom, že pomůžeme s prací na zahradě ovdovělé ženě, přineseme večeři nemocnému nebo přispějeme strádajícímu. Sice pamatujeme na Pavlovu radu, abychom plakali „s plačícími“, ale věnujeme dostatečnou pozornost i té první části tohoto verše – „radujte s radujícími“? (Římanům 12:15.) Radovat se s těmi, kterým sloužíme – ať již to znamená slavit jejich úspěchy, nebo jim pomoci nalézt radost v obtížných situacích – je důležitou součástí pastýřské služby po vzoru Spasitele.
Zde jsou tři náměty, které nám mohou pomoci (a jedna rada, čemu se vyhnout), zatímco se snažíme soustředit na to dobré, co nám Bůh přináší do života.
1. Buďte si vědomi situace druhých
Bonnie H. Cordonová, generální presidentka Mladých žen, nám pomáhá porozumět tomu, že je třeba, abychom ty, kterým sloužíme, viděli – ne pouze jejich břemena a soužení, ale také jejich silné stránky, talenty a úspěchy. Uvádí, že musíme být zastáncem a důvěrníkem – někým, „kdo zná jejich situaci a podporuje je v jejich nadějích a snahách“.1
V podobenství o ovcích a kozlech Spasitel prohlásil, že ti po Jeho pravici se budou ptát: „Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?
Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme?“ (Matouš 25:37–38.)
„Bratři a sestry, klíčovým slovem zde je slovo viděli,“ uvádí sestra Cordonová. „Spravedliví viděli potřebné, protože se dívali a všímali si. I my můžeme být pozorní a pomáhat a utěšovat, slavit, a dokonce i snít.“2
2. Nacházejte důvody oslavovat
Oslavujte velké i malé úspěchy druhých. Může jít o překonání rakoviny nebo překonání rozchodu, nalezení nové práce nebo nalezení ztracené boty, zvládnutí jednoho měsíce po ztrátě někoho blízkého nebo zvládnutí jednoho týdne bez cukru.
Zavolejte a poblahopřejte jim, zašlete jim pohlednici nebo s nimi jděte na oběd. Když se navzájem dělíme o svá požehnání, žijeme s vděčností a oslavujeme požehnání a úspěchy druhých, pak se radujeme „z radosti svých bratří“ (Alma 30:34).
3. Spatřujte ruku Páně
Radovat se s druhými někdy znamená pomoci jim rozpoznat důvody k radosti – ať již nám do života vstupují jakékoli obtíže nebo potěšení. Úžasným zdrojem radosti může být i prostá pravda, že Nebeský Otec si je vědom naší situace a je připraven nás kdykoli pozvednout.
Pomoci druhým spatřovat v jejich životě ruku Páně můžete tím, že se s nimi podělíte o to, jak ji spatřujete ve svém vlastním životě. Buďte dostatečně citliví a podělte se o to, jak vám Nebeský Otec pomáhá zvládat náročné výzvy. Toto svědectví může druhým pomoci rozpoznat a ocenit, jak již pomohl i jim. (Viz Mosiáš 24:14.)
4. Neomezujte svou schopnost radovat se
Naneštěstí někdy můžeme omezovat svou vlastní schopnost radovat se s druhými, zejména pokud se cítíme nejistě ohledně toho, co můžeme nabídnout nebo kde se v životě nacházíme. Místo abychom nacházeli radost ve štěstí druhých, chytáme se do pasti srovnávání. A jak učil starší Quentin L. Cook z Kvora Dvanácti apoštolů: „Porovnáváme-li požehnání s druhými, vede to téměř jistě ke ztrátě radosti. Nemůžeme být vděční a zároveň závistiví.“3
„Jak můžeme překonat tento sklon, který se tak běžně nachází v každém z nás?“ zeptal se starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů. „Můžeme sčítat svá mnohá požehnání a tleskat úspěchům, kterých dosáhli druzí. Co je však nejlepší, můžeme druhým sloužit, což je to nejlepší cvičení na srdce, které kdy bylo předepsáno.“4 Místo abychom se srovnávali, můžeme těm, kterým sloužíme, vyjadřovat uznání a chválit je. Upřímně jim říkejte, čeho si na nich nebo na členech jejich rodiny vážíte.
Jak nám připomíná Pavel, všichni jsme „údy“ těla Kristova, a pokud „jest v slávě jeden oud, radují se spolu s ním všickni oudové“. (1. Korintským 12:26.) S pomocí Nebeského Otce si můžeme být vědomi situace a zážitků druhých; oslavovat jejich velké i malé úspěchy; pomáhat jim rozpoznávat ruku Páně; a překonávat žárlivost, abychom se mohli společně skutečně radovat z požehnání, talentů a štěstí druhých.