1 A nyní, když král uslyšel tato slova, pravil svým kněžím: Pryč s tímto mužem a zabijte ho; neboť co s ním uděláme, vždyť je šílený.

2 A oni předstoupili a pokusili se na něj vložiti ruce své; ale on jim odolal a pravil jim:

3 Nedotýkejte se mne, neboť Bůh vás udeří, vložíte-li na mne ruce své, neboť jsem nepředal poselství, jež mne Pán poslal předati; ani jsem vám nepověděl to, co jste žádali, abych řekl; tudíž, Bůh nestrpí, abych byl v tuto dobu zničen.

4 Ale musím splniti přikázání, jež mi Bůh přikázal; a protože jsem vám řekl pravdu, hněváte se na mne. A opět, protože jsem promlouval slovo Boží, odsoudili jste mne, že jsem šílený.

5 Nyní, stalo se, že poté, co Abinadi promluvil tato slova, lidé krále Noéma se neopovážili vložiti na něj ruce, neboť na něm spočíval Duch Páně; a jeho tvář zářila nesmírným jasem, dokonce jako Mojžíšova, když byl na hoře Sinaji a když mluvil s Pánem.

6 A mluvil s mocí a pravomocí od Boha; a pokračoval ve svých slovech řka:

7 Vidíte, že nemáte moc mne zabíti, tudíž dokončím poselství své. Ano, a pociťuji, že se vám zařezává do srdce vašeho to, že vám říkám pravdu o nepravostech vašich.

8 Ano, a slova má vás naplňují podivem a úžasem a hněvem.

9 Ale já dokončím poselství své; a pak na tom nezáleží, kam půjdu, pakliže budu spasen.

10 Ale tolik vám říkám, že to, co se mnou poté učiníte, bude předobrazem a nástinem věcí, jež přijdou.

11 A nyní, přečtu vám zbytek přikázání Božích, neboť pociťuji, že nejsou vepsána v srdci vašem; pociťuji, že jste se zabývali nepravostí a učili jí většinu života svého.

12 A nyní, pamatujete si, že jsem vám pravil: Neučiníš sobě žádné ryté zpodobeniny ani žádného zpodobení věcí, jež jsou na nebi svrchu nebo jež jsou na zemi dole nebo jež jsou ve vodách pod zemí.

13 A opět: Nebudeš se jim klaněti, ani jim sloužiti; neboť já Pán, tvůj Bůh, jsem Bůh horlivý, navštěvující nepravosti otců na dětech do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí;

14 A činící milosrdenství tisícům těch, kteří mne milují a zachovávají přikázání má.

15 Nevezmeš jméno Pána Boha svého nadarmo; neboť nenechá nevinného Pán toho, kdo bere jméno jeho nadarmo.

16 Pomni na den sabatní, abys jej světil.

17 Šest dnů pracovati budeš a dělati všeliké dílo své;

18 Ale dne sedmého, o sabatu Pána Boha tvého, nebudeš dělati žádného díla, ty, ani syn tvůj, ani dcera tvá, služebník tvůj, ani služebnice tvá, ani dobytek tvůj, ani příchozí tvůj, jenž jest v branách tvých;

19 Neboť v šesti dnech učinil Pán nebe a zemi a moře a všecko, což v nich jest; pročež, požehnal Pán den sabatní a posvětil ho.

20 Cti otce svého a matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Pán Bůh tvůj dává tobě.

21 Nezabiješ.

22 Nezcizoložíš. Nepokradeš.

23 Nevydáš proti bližnímu svému křivého svědectví.

24 Nebudeš žádostiv domu bližního svého, nebudeš žádostiv manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani služebnice jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani ničeho, což je bližního tvého.

25 A stalo se, že poté, co Abinadi ustal promlouvati, pravil jim: Učili jste tento lid, že má pilně činiti všechny tyto věci, aby zachovával tato přikázání?

26 Pravím vám: Nikoli; neboť kdybyste tak byli činili, Pán by mne nebyl býval nechal přijíti a prorokovati zlo ohledně tohoto lidu.

27 A nyní, vy jste řekli, že spasení přichází zákonem Mojžíšovým. Pravím vám, že je nezbytné, abyste prozatím zachovávali zákon Mojžíšův; ale pravím vám, že přijde čas, kdy již nebude nezbytné zachovávati zákon Mojžíšův.

28 A nadto, pravím vám, že spasení nepřichází zákonem samotným; a kdyby nebylo usmíření, jež Bůh sám učiní za hříchy a nepravosti lidu svého, museli by nevyhnutelně zahynouti, i přes zákon Mojžíšův.

29 A nyní, pravím vám, že bylo nezbytné, aby byl dětem Izraele dán zákon, ano, dokonce velmi přísný zákon; neboť byly lidem tvrdošíjným, rychlým k tomu, aby konal nepravosti, a pomalým k tomu, aby se rozpomenul na Pána Boha svého;

30 Tudíž jim byl dán zákon, ano, zákon úkonů a obřadů, zákon, který ony měly přísně dodržovati ze dne na den, aby jim pomáhal pamatovati na Boha a na povinnosti jejich vůči němu.

31 Ale vizte, pravím vám, že všechny tyto věci byly předobrazy věcí, jež přijdou.

32 A nyní, rozuměly zákonu? Pravím vám: Nikoli, všechny zákonu nerozuměly; a to pro tvrdost srdce svého; neboť nepochopily, že žádný člověk nemůže býti spasen, ledaže by to bylo vykoupením Božím.

33 Neboť vizte, cožpak jim Mojžíš neprorokoval příchod Mesiáše, a že Bůh vykoupí svůj lid? Ano, a dokonce všichni proroci, kteří kdy prorokovali od počátku světa – nepromlouvali více či méně o těchto věcech?

34 Nepravili snad, že sám Bůh sestoupí mezi děti lidské a vezme na sebe podobu člověka a bude choditi s velikou mocí po tváři země?

35 Ano, a což také nepravili, že uskuteční vzkříšení mrtvých a že on sám bude utlačován a sužován?