Nebojtež se
Drazí bratři a sestry, dnes večer jsme se shromáždili, protože máme všichni rádi Vánoce a vánoční období. Co může být lepšího než nádherná vánoční hudba a koledy, setkání s rodinou a přáteli, usměvavé tváře a nadmíru veselé děti? Vánoce mají božskou moc spojit nás dohromady jako rodinu, přátele a společnost. Těšíme se, jak si vyměníme dárky a vychutnáme sváteční jídlo.
V povídce Vánoční koleda od anglického spisovatele Charlese Dickense se Scroogeův synovec zamýšlí nad kouzlem tohoto posvátného období v roce se slovy: „Jsem si jist, že jsem na Vánoce vždy, když se přiblížily, pomýšlel jako na dobré období, plné laskavosti, odpouštění, dobročinnosti a vlídnosti, jediné období v celém roce, kdy podle mě muži i ženy v jednomyslné shodě upřímně otevírají své uzavřené srdce a myslí na [druhé] lidi. A proto … přestože mi díky nim v kapse nikdy nepřibyl ždibec stříbra ani zlata, jsem přesvědčen, že jsou mi ku prospěchu, a vždy budou; a říkám – Bůh jim žehnej!“ (A Christmas Carol [1858], 5–6.)
Jako rodič jsem si kouzlo Vánoc připomínal při pohledu na své děti, a nyní jako prarodič si ho připomínám, když vidím jejich děti, jak slaví narození Spasitele a těší se ze společnosti druhých na rodinných setkáních. Jsem si jist, že i vy jste stejně jako já pokaždé svědky čiré radosti a mladistvé nevinnosti, s nimiž děti očekávají a užívají si tyto zvláštní svátky. Při pohledu na jejich radost si každý z nás vybaví všechny ty šťastné Vánoce, které sám prožil. Dickens také podotkl: „Je dobré být občas dítětem, a nikdy k tomu není lepší příležitost než o Vánocích, kdy byl dítětem i jejich Zakladatel sám.“ (A Christmas Carol, 67.)
Vyrůstal jsem poblíž Los Angeles, kde jsme bydleli uprostřed hájů pomerančovníků. Na jeden večer o Vánocích moji rodiče pokaždé sezvali rodinu, přátele a sousedy, abychom spolu zpívali koledy a pochutnali si na něčem dobrém. Všichni jsme tuto tradici vnímali jako něco úžasného a zpívali jsme snad celé hodiny. My děti jsme zpívaly jen tak dlouho, dokud jsme měli pocit, že musíme, a pak jsme se odkradli hrát si do pomerančovníkového háje.
S mou ženou Kathy jsme vychovávali rodinu také v jižní Kalifornii, relativně blízko k pobřeží. Tamější Vánoce charakterizují palmy kývající se ve větru. Naše děti se pokaždé těšily na to, že se půjdeme podívat do přístavu na každoroční vánoční přehlídku lodí. Stovky krásných lodí vyzdobených světýlky všemožných barev obeplouvaly přístav a my jsme je v úžasu sledovali.
Teď, když žijeme v Salt Lake City, jsme s Kathy zavedli tradici, kdy bereme děti a vnoučata na místní představení hry Vánoční koleda. Každý rok, když sledujeme Ebenezera Scrooge, jak podstupuje zázračnou proměnu z bezcitného samotáře v šťastného souseda naplněného radostí z Vánoc, pociťujeme nutkání zbavit se onoho Scrooge neboli lakomce, který je v každém z nás. Pociťujeme nabádání, abychom v životě trochu lépe následovali příklad Spasitele, pokud jde o pravou lásku vůči všem.
Tento proměňující duch období Vánoc pramení z vykupující moci Ježíše Krista k tomu, aby změnil náš život k lepšímu. Oblíbený příběh o narození Syna Božího před více než dvěma tisíci lety v Betlémě je zaznamenán v knize Lukášově:
„I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. …
I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém,
aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.
I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.
A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.
A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.
A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích
Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ (Lukáš 2:1, 3–14.)
Onen anděl, který se zjevil pastýřům, si musel povšimnout jejich počátečního strachu, když jim řekl, aby se nebáli. Úžasná sláva Boží, která vyzařovala z tohoto neočekávaného nebeského posla, jim ve skutečnosti naplnila srdce strachem. Avšak zprávy, kterou jim anděl přišel sdělit, se nebylo třeba vůbec obávat. Přišel jim oznámit zázrak; předat jim tu nejdůležitější dobrou zprávu; říci jim, že vykoupení lidstva již doslova započalo. Žádný jiný posel, ať již předtím, či potom, nepřinášel radostnější pozdravy. Jednorozený Otcův započal své působení ve smrtelnosti: „Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.“ To byla opravdu zpráva zvěstující radost velikou.
Každý z nás v životě čelí okamžikům, kdy se radost veliká, kterou anděl slibuje, může zdát těžko dosažitelná a vzdálená. Každý z nás podléhá slabostem a těžkostem života – nemocem, nezdarům, zklamání, a nakonec i smrti. Přestože je dnes mnoha lidem požehnáno životem ve fyzickém bezpečí, jiní takové štěstí nemají. Mnozí při naplňování životních potřeb čelí velkým obtížím, což si vybírá svou fyzickou i duševní daň.
A přesto, navzdory životním těžkostem, poselství Pána určené každému z nás zní dnes stejně jako to, jehož se dostalo pastýřům, kteří drželi stráž před dvěma tisíci lety: „Nebojtež se.“ Možná že příkaz anděla, abychom se nebáli, má pro nás dnes ještě mnohem větší význam, než měl oné první vánoční noci pro pastýře, kdy měl utišit jejich počáteční strach. Mohl být určen i nám, abychom pochopili, že díky Spasiteli strach nikdy nezvítězí? Aby podtrhl, že nepřekonatelný strach není nikdy oprávněný? Aby nám připomněl, že žádný pozemský problém není trvalý a že nikdo z nás není vyňat z dosahu vykoupení?
Nejvzácnější dar Vánoc bude vždy ten, jehož se nám dostalo od samotného Spasitele: Jeho dokonalý pokoj. On řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.) Dokonce i ve světě, kde se pokoj zdá být velmi daleko, může Spasitelův dar pokoje žít v našem srdci bez ohledu na okolnosti. Přijmeme-li Pánovu výzvu, abychom Ho následovali, trvalé obavy se navždy rozptýlí. Naše budoucnost bude v bezpečí. Tak zní ona zvěst o radosti veliké, „kteráž bude všemu lidu“. „Nebojž se,“ připomněl nám prorok Izaiáš, „nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.“ (Izaiáš 41:10.)
Díky Spasiteli, jenž se narodil před dvěma tisíci lety v Betlémě, existuje naděje – a ještě tolik dalšího. Existuje vykoupení, úleva, vítězství a dokonalá radost. „Zlo bude zmařeno a dobro zvítězí.“ („I Heard the Bells on Christmas Day,“ Hymns, č. 214) Není divu, že se najednou objevil sbor andělů, kteří, aby dodali nebeský důraz oznámení onoho anděla o tom, že se narodil Spasitel, zpívali: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ Žádné poselství nemohlo kdy být více uklidňující. Žádné poselství nebylo nikdy naplněno takovou měrou dobré vůle vůči lidem.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.