Dokonalý dar
Jednoho roku, asi tři dny před Vánocemi, můj manžel Rob, ještě jako dítě, objevil své dvě starší sestry, jak v pokojíčku tajně rozbalují dva ze svých vánočních dárků. Poté, co se sestry podívaly dovnitř, dárky zase zabalily. Sestry mu řekly: „Když to neřekneš mamce, ukážeme ti, jak se to dělá.“
Nakonec pokušení podlehl, hlavně proto, že pod vánočním stromkem byl balíček velikosti basketbalového míče s jeho jménem.
Když si však dárek nesl do pokojíčku, byl podezřele lehký. Opatrně ho otevřel a zjistil, že v něm nic není, kromě lístku. Stálo na něm: „Vím, co děláte. Nepokazte si Vánoce. S láskou mamka.“ Dostal lekci a tím skončily jejich kousky s nakukováním do vánočních dárků.
Zamyslete se nad vzpomínkami, nádhernou podívanou, andělskými zvuky a nezapomenutelnými vůněmi, jež se vám vybaví, když pomyslíte na Vánoce. Mnoho z nás si v srdci nese ještě milejší vzpomínky z dětství na svatost Vánoc – na oslavy narození našeho Spasitele. Tyto posvátné pocity nikdy nezapomeneme.
Pociťujeme je vždy, když se zamýšlíme nad oněmi jesličkami v Betlémě, kde se pod hvězdnou noční oblohou naplnila všechna ta proroctví pronesená během mnoha staletí a kdy byl náš Spasitel a Vykupitel přiveden na svět jako Král králů a Pán pánů.
Často slýcháme, že Vánoce jsou pro děti, ale nejsme snad všichni dětmi v srdci? Jednoho dne jedna matka se svou devítiletou dcerou pilně nakupovaly na Vánoce. Když v obchodním domě rychle procházely oddělením klenotů, dcerka si všimla obrovského nápisu nad jednou vitrínou. Velkými červenými písmeny na poutači stálo: „Dar, který stále obdarovává“.
Dcera si nápis přečetla, na chvíli se zamyslela a pak se usmála. Mamince hrdě řekla: „Mami, já vím, co je to za dar, který stále obdarovává.“
„A co je to?“ zeptala se jí maminka, zatímco se proplétaly zástupy lidí.
Dcerka nevinně oznámila: „Je to Ježíš!“
Maminka jí mylně namítla: „Ne, miláčku. Jsou to diamanty.“
Izaiáš nám připomíná: „A malé pacholátko je povede.“1
Pomocí jednoho internetového vyhledávače jsem našla tisíce druhů zboží propagovaných sloganem „dar, který stále obdarovává“. Přes všechno naše úsilí žádný materiální dar, který darujeme, nepotrvá věčně.
Oproti tomu mi dovolte podělit se o své oblíbené vánoční vzpomínky na dvě osoby, jež nikdy nepřestaly obdarovávat. Jde o mé rodiče – Alda a Eleanor Harmonovy.
Jednou v zimě bylo naše městečko zasypané sněhem, ale to mého tatínka neodradilo, aby naši rodinu nevzal na shánění dokonalého vánočního stromku. Jakmile jsme si ho přinesli domů a postavili do stojanu, láskyplně jsme jeho větve zkrášlili světélky, ozdobami ve tvaru andílků a pozlátkem. Náš skromný domov byl na Vánoce připraven.
Poštou přišel katalog hraček a se sourozenci jsme jím nadšeně listovali a přáli si vánoční poklady. Dům naplnila vůně perníku a biskupského chlebíčku a prosinec se pomalu sunul po adventním kalendáři. Sousedům jsme nechali překvapení na schodech a snažili jsme se sloužit rodinám, jež potřebovaly trochu povzbudit.
Každý večer, když jsem odešla spát, trávila maminka spoustu času o samotě v ložnici. Jediné, co jsem slyšela, byl zvuk jejího šicího stroje. Šila pro nás tolik z našeho oblečení, že mě to ani příliš nezaujalo.
Ale jak se Vánoce blížily, maminka byla zcela vyčerpaná. Den před Vánocemi ulehla nemocná do postele. Když lékař tatínkovi řekl, že bude muset zůstat ležet alespoň týden, dělala jsem si starosti – ale také jsem byla velmi zklamaná. Jak by mohly Vánoce proběhnout bez maminky? To bych se snad ani necítila jako o Vánocích. A mimo to, kdo by připravil vánoční večeři?
Zatímco tatínek láskyplně pečoval o maminku, uvědomil si, že úkol připravit slavnostní večeři připadl jemu. Opět jsem si dělala starosti! I když byl tatínek velmi moudrý a talentovaný, ve vaření zrovna nevynikal.
Na Štědrý den jsem klečela a modlila se, aby se maminka zázračně uzdravila a druhý den byly Vánoce tak, jako bývaly vždy – s rodinou shromážděnou kolem vánočního stromečku. Druhý den ráno jsme se zklamáním zjistili, že naší drahé mamince stále ještě není vůbec dobře. Když jsme otevírali dárky, s překvapením jsem zjistila, že jsem k Vánocům dostala soupravu oblečení pro panenky, které pro mě maminka šila během oněch mnoha prosincových večerů. Tolik jsem se těšila, až se k ní budu moct rozběhnout a obejmout ji. Kolik toho pro mě obětovala!
Drahý tatínek udělal vše pro to, aby Vánoce proběhly tento rok co nejnormálněji, jak to jen bez maminky bylo možné. A podařilo se mu to. Po jednoduché večeři náš milý tatínek usnul na židli u krbu a já jsem si zatím hrála se sourozenci a s panenkou a jejími novými šaty. Maminka se po delším odpočinku uzdravila a vše bylo v pořádku. Avšak v mém životě byli darem, který stále obdarovával, mí rodiče.
Zamysleme se na chvíli na tímto slovním obratem. Považovali byste dárek, který stále obdarovává, za dokonalý dárek? Zaprvé, dokonalý dárek by prozrazoval něco o jeho dárci. Zadruhé, říkal by něco o potřebách člověka, který ho dostává. A nakonec, pokud by to byl opravdu dokonalý dárek, udržel by si hodnotu nejen v průběhu času, ale i věčně.
Nesplňuje snad náš milovaný Spasitel, samotný Spasitel světa, tyto tři požadavky? Prozrazuje dar Kristova narození, služby a smírné oběti něco o Dárci tohoto daru? Samozřejmě. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“2 Náš Otec v nebi obětoval svého syna z čisté lásky k nám, Jeho dětem.
Ukazuje dar Ježíše Krista, že Nebeský Otec přesně ví, co potřebujeme? Opět, rozhodně ano! Jsme od přirozenosti padlí a naléhavě potřebujeme Spasitele a Vykupitele. Jak Nefi učil, Ježíš Kristus „nečiní ničeho, kromě toho, co je pro dobro světa; neboť on miluje svět“.3
A ona poslední podmínka pro dokonalý dar? Musí svou hodnotu udržet věčně. Kniha Mormonova nás jasně učí, že Usmíření Ježíše Krista je nekonečné a věčné.4
Vzpomínáte si na onen poutač v oddělení klenotů? Dívenka intuitivně věděla, co je tím pravým darem. V tomto potemnělém světě pohlížíme dále než na šperky ke Světlu světa. Spasitel sám učil:
„Tudíž, vyzdvihněte světlo své, aby mohlo svítiti světu. Vizte, já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati.“5
„Já jsem to světlo, jež svítí v temnotě.“6
Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je dokonalý dar – dar, který stále obdarovává. Kéž si tuto pravdu všichni udržujeme v srdci po tyto Vánoce i navždy! On žije. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.