Novodobé zástupy andělů
Dobrý večer, drazí bratři a drahé sestry. Příležitost k vám promluvit dnes večer, kdy oslavujeme nejslavnější událost v historii lidstva – příchod Syna Božího na svět – je pro mě požehnáním. Kristovo narození, život a Usmíření je dar Nebeského Otce určený nám všem.
Zdá se, že když v tomto radostném období v roce oslavujeme narození Spasitele, že nám duši hojněji prostupuje stálá a nekonečná láska Boží, jež nám pomáhá se v srdci obracet k rodině, přátelům a bližním a být citlivější vůči těm, kteří možná mají pocit, že jsou osamělí a opuštění, nebo kteří potřebují útěchu a pokoj.
Vždy na mě zapůsobí, že v Lukášově evangeliu se v rámci vyprávění o událostech spojených s narozením Ježíše zmiňuje několik příkladů toho, jak se lidem, kteří se nacházeli v takovéto situaci, dostalo útěchy a pokoje. Jedná se například o chvíli, kdy láskyplný Nebeský Otec poslal své anděly, aby během oné noci navštívili společensky izolované pastýře a ohlásili jim narození Jeho Syna, a kdy tito pastýři pro změnu navštívili Marii a Jozefa, kteří se starali o novorozené děťátko daleko od domova v Galileji.
Dlouhá cesta Jozefa a Marie z Nazarétu do Betléma, aby se dali zapsat k dani, nebyla pouhá shoda okolností, protože dávní proroci po celá staletí prorokovali, že Spasitel světa se má narodit v Betlémě, v městě Davidově.1 Je zřejmé, že Nebeský Otec si byl velmi dobře vědom každé podrobnosti spojené s narozením Jeho Jednorozeného Syna a působil na ni. „I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.“2
Když pomyslím na společenské poměry pastýřů a onoho mladého páru, Marie a Jozefa, žasnu nad tím, jak zástupy andělů, které se zjevily pastýřům na pastvinách, a příchod těchto pastýřů na místo, kde přebývali Marie a Jozef, vnesly do života těchto jednotlivců útěchu, pokoj a radost.
Pastýřům andělé možná přinesli potřebnou útěchu, že Bůh o nich ví a váží si jich jako vyvolených prvních svědků novorozeného Beránka Božího. Marii a Jozefovi pastýři možná přinesli velmi potřebnou útěchu spočívající v tom, že druzí vědí o božském zázraku, jehož jsou součástí.3
I mezi námi jistě jsou novodobí pastýři – muži a ženy, kteří pracují pozdě do noci a od časného rána, aby se uživili. K těmto novodobým pastýřům možná patří příslušníci ostrahy, personál nemocnic a pohotovostí, zaměstnanci večerek a čerpacích stanic a zpravodajské týmy. Někdy lidé, kteří pracují na noční směně, mohou mít pocit, že jsou odříznuti od společenského styku s těmi, kteří běžně pracují v obvyklé době všedního dne. Kromě toho existují také novodobí Jozefové a Marie, kteří se odstěhovali ze své domoviny a snaží se přizpůsobit novému životu v tom, jak oslavují důležité dny, jako jsou Vánoce, narozeniny, sňatky a úmrtí.
S blížícími se Vánocemi přemýšlím, zda se můžeme stát podobnějšími zástupu andělů skrze navštěvování novodobých pastýřů, abychom jim předali dobrou zprávu o Kristu, pokoj a útěchu. A přemýšlím, zda se můžeme stát podobnějšími pastýřům skrze to, že zareagujeme na výzvu, abychom navštěvovali novodobé Jozefy a Marie ve svém okolí a obci a sloužili jim, abychom je ujistili o tom, že Bůh je miluje, bdí nad nimi a stará se o ně.
Já a moje rodina jsme zažili pocity útěchy a pokoje, které nám vnesly do života novodobé zástupy andělů, při několika příležitostech. Dnes večer bych se rád nad jednou takovou příležitostí zamyslel. V roce 2003 jsme se přestěhovali ze své vlasti do Utahu. Onu zimu Utah zasáhly jedny z největších sněhových bouří za několik let. V životě jsme nic takového neviděli, protože jsme vyrůstali obklopeni palmami a písečnými plážemi. Náš dům stál na rohu na kopci ve městě Bountiful a vedl k němu velmi dlouhý chodník. Když začalo sněžit, manželka začala odvážně odklízet sníh z příjezdové cesty a chodníků pomocí sněžné frézy, protože já jsem několik dní předtím uklouzl na ledu a zlomil si zápěstí, když jsem šel navštívit souseda. Tato nehoda měla za následek operaci a velkou sádru na paži po dobu několika měsíců. Když má drahá žena začala poprvé ve svém životě odklízet sníh pomocí frézy, neměla tušení, že poté, co odklidí sníh z jedné strany příjezdové cesty, musí změnit směr odhazování sněhu. A tak když začala odklízet na druhé straně, sníh se hrnul na tu původní. Chodila sem a tam, ale bezvýsledně. To byla šlamastyka! Kvůli tomu, že strávila takovou dobu v chladu, dostala oboustranný zánět ucha a další dva měsíce byla téměř hluchá. V téže době utrpěl můj šestnáctiletý syn při sáňkování úraz zad a musel zůstat ležet, aby se uzdravil. A tak jsme dopadli – jeden upoutaný na lůžko, druhá hluchá, třetí v sádře a všichni zmrzlí. Jsem si jist, že pro sousedy to byla docela podívaná. Jednoho časného, mrazivého rána, okolo páté, mě probudil hluk sněžné frézy za oknem. Podíval jsem se ven a uviděl svého souseda z protější strany ulice, bratra Blaina Williamse. Ve svém věku téměř sedmdesáti let opustil svůj vyhřátý a pohodlný dům a tiše přišel, aby nám odklidil sníh z příjezdové cesty a chodníků, neboť věděl, že sami to nezvládneme. A stejně tak, jak v tichosti a prostě přišel tento přítel, se u nás ukázal i další, bratr Daniel Almeida, aby mě odvezl do Salt Lake City do práce, protože já jsem se svou velmi neskladnou sádrou nemohl řídit. Laskavě a v tichosti mi pomáhali každé ráno, dokud se má rodina neuzdravila a dokud jsme nebyli znovu schopni se o sebe postarat sami. Během onoho chladného vánočního období roku 2003 k nám byli tito andělští bratři posláni stejně, jako byli dávní andělé posláni sloužit prostým pastýřům. Tito dva bratři se řídili příkladem Spasitele a upřednostnili naše potřeby před svými vlastními.
Drazí bratři a sestry, Spasitel nám svým životem dal dokonalý příklad lásky a dobré vůle vůči lidem. Vždy zapomínal sám na sebe a myslel na druhé. Jeho nesobecké skutky se projevovaly ve všem, co každý den svého života dělal, a neomezovaly se pouze na určité období či svátky. Když své srdce obrátíme ke druhým jako to činil Spasitel, slibuji, že můžeme hlouběji pocítit význam Vánoc. Budeme-li tak činit, mohu vás ujistit, že nalezneme neomezené příležitosti k tomu, abychom tiše a laskavě dali něco ze sebe těm, kteří nás potřebují. Bude nám to pomáhat lépe poznat Spasitele a nacházet pro sebe pokoj na zemi a dobrou vůli vůči lidem, což bude do značné míry určovat, kolik lásky, pokoje a čerstvých sil budeme moci pociťovat a dělit se o ně s druhými. Když budeme kráčet ve šlépějích Spasitele, kéž se vždy snažíme zaslechnout kroky nohou v sandálech a chytit se pevné ruky Tesaře. Když budeme ve všem, co děláme, hledat Spasitele, Vánoce pak nebudou jen dnem či obdobím, ale stavem srdce a mysli, a radost a láska, jež o Vánocích pociťujeme, budou vždy na dosah. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus, nemluvně narozené v Betlémě, je ve skutečnosti Spasitelem a Vykupitelem světa.
Veselé Vánoce vám všem. Toto vše říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.