Evangelium pokoje
Během tohoto vánočního období celý křesťanský svět oslavuje narození Ježíše Krista, Knížete pokoje. Všichni se radujeme z oznámení, které o tomto narození pronesl anděl:
„Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. …
A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“1
Dobrým příkladem toho, jak křesťané uctívají Spasitele, jsou slova, která Charles Dickens napsal pro své děti:
„Milé děti, nesmírně si přeji, abyste věděly něco o životě Ježíše Krista. Neboť by o Něm měl vědět každý. Nikdy nežil nikdo, kdo by byl tak dobrotivý, laskavý, něžný a kdo pociťoval tak velikou lítost za všechny, kteří udělali něco špatného.“
Toto byl Dickensův úvod. A toto je jeho závěr:
„Pamatujte! – Je křesťanské vždy činit dobro – i těm, kteří nám činí zlo. Je křesťanské milovat svého bližního jako sebe samého a činit všem tak, jak bychom si přáli, aby oni činili nám. Je křesťanské být něžný, milosrdný a odpouštějící a tiše tyto vlastnosti uchovávat ve svém srdci a nikdy se nevychloubat jimi nebo svými modlitbami nebo svou láskou k Bohu, ale vždy projevovat svou lásku k Němu pokornou snahou ve všem činit dobro. Budeme-li tak činit a pamatovat na život a ponaučení našeho Pána Ježíše Krista a snažit se podle nich jednat, můžeme s důvěrou doufat, že Bůh nám odpustí naše hříchy a chyby a umožní nám žít a zemřít v pokoji.“2
Jak napsal Charles Dickens, „život a ponaučení našeho Pána Ježíše Krista“ nás dovedou k pokoji. Apoštol Pavel nazval Spasitelovo učení evangeliem „pokoje“.3
Slovo pokoj má v písmech mnoho různých významů. Když Ježíš řekl: „Pokoj vám,“ očividně popisoval pokoj, o kterém prorok Izaiáš pronesl: „A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky.“4 Spasitel toto proroctví naplnil. Vysvětlil: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli.“5
Ve svých posledních pokynech Pán Ježíš Kristus svým apoštolům řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“6
Brzy poté Spasitel při své návštěvě spravedlivých lidí v novém světě citoval tato slova Izaiáše: „A všechny děti tvé budou poučovány Pánem; a veliký bude pokoj dětí tvých.“7
To, čemu Spasitel učil ohledně pokoje v životě nás jako jednotlivců, se týká i pokoje v rodině, v národu a ve světě.
Spasitel a Jeho apoštolové neměli na zajištění pokoje ve světě žádný jiný program než osobní spravedlivost. Nevystoupili v opozici proti vládě Říma nebo proti režimu místních tyranů. Kázali osobní spravedlivost a učili, že děti Boží mají milovat své nepřátele8 a žít v pokoji „se všemi lidmi“9.
Válka a spory jsou důsledky zlovolnosti; pokoj je plodem spravedlivosti. Požehnání evangelia jsou univerzální a právě tak tomu je i s receptem na pokoj – zachovávejte Boží přikázání.
President Howard W. Hunter učil:
„Pokoj, po němž svět touží, je období, kdy je zastaveno nepřátelství; ale lidé si neuvědomují, že pokoj je stav bytí, který přichází k člověku jen na základě požadavků a podmínek stanovených Bohem a žádným jiným způsobem. …
Pohlížíme-li na člověka a na způsoby světa, nacházíme neklid a zmatek. Pokud se ale obrátíme k Bohu, najdeme pokoj pro neklidnou duši. …
Tento pokoj nás chrání před světským zmatkem a nepokojem.“10
V novodobém zjevení čteme: „Ale naučte se, že ten, kdo činí díla spravedlivosti, obdrží odměnu svou, a to pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde.“11
Pokoj je tím, co nám slibuje Spasitel, a pokoj je naším cílem. Tento zaslíbený pokoj je pocitem pohody a klidu, který pochází ze zachovávání Jeho přikázání. President Spencer W. Kimball řekl:
„Pokoj je ovocem spravedlivosti. Nelze ho koupit za peníze a nelze s ním obchodovat či ho za něco vyměnit. Musíme se k němu dopracovat.“12 V jedné písni zpíváme: „Nádherný pokoj evangelium přináší“13, a v další krásné náboženské písni společně zpíváme tuto melodickou modlitbu:
„Nechť je pokoj na zemi
a nechť začíná u mě.“14
Mezi národy nemůže panovat pokoj, aniž by mezi lidmi, kteří tyto národy tvoří, panovala všeobecná spravedlivost. V bouřlivých letech za druhé světové války starší John A. Widtsoe učil tomuto:
„Jediný způsob, jak vybudovat pokojnou společnost, je vychovat muže a ženy, kteří pokoj milují a vytvářejí ho. Podle této nauky Krista a Jeho Církve spočívá pokoj světa v rukou každého člověka.
To činí zodpovědným za pokoj ve světě mě a činí to zodpovědnými za pokoj ve světě i vás osobně. Tuto zodpovědnost nemůžeme přenést na nikoho jiného.“15
Asi o třicet let později učil další generální vedoucí, Eldred G. Smith, stejné pravdě:
„Kdyby měl každý člověk pokoj ve své duši, pak by byl pokoj v celé rodině. Když je pokoj v každé rodině, pak je pokoj v celém národě. Když je pokoj v národech, je pokoj po celém světě.
„Kéž slova ‚nechť je pokoj na zemi a nechť začíná u mě‘ nejen zpíváme, ale myslíme je vážně. Dávám to za cíl sobě – i vám.“16
Jeden z mých oblíbených vánočních příběhů byl vydán v novinách Deseret News před více než 30 lety. Vypráví o jedné jedenáctileté dívce a o tom, čemu se naučila díky trápení z toho, že neobdržela vytoužený dárek, a o pokoji plynoucím z poznání významu toho, co o Vánocích dáváním dárků slavíme. Tento příběh vyprávím obzvlášť pro děti a mládež mezi námi.
Jedna jedenáctiletá dívka byla zarmoucená, protože nedostala novou panenku, kterou si tak dlouho přála.
Její matka se ji snažila utěšit a řekla: „Začínáš být na takové věci moc velká.“ Dcera uvažovala, zda je skutečně na Vánoce moc velká. Její otec řekl:
„Moje milá děvenko. V dospívání je tolik bolesti a radosti. Ne, dítě, nejsi na Vánoce moc velká. Děje se s tebou však něco mnohem důležitějšího. Dospíváš a uvědomuješ si, že je mnohé, co má mnohem hlubší význam, než jsi tomu jako dítě byla schopna porozumět. … Slyšela jsi vyprávění o tom, že o Vánocích dáváme dárky, protože pastýři a mudrcové přinesli dary malému Kristu, ale dovol mi, abych ti pověděl o skutečném prvním vánočním daru.“
Její otec poté vydal svědectví o nesmírné lásce, kterou Nebeský Otec choval ke svému nejstaršímu Synovi, „jenž mu byl věrný během mnoha obtíží a vzbouření a který Mu dokonce pomohl stvořit svět, na němž žijeme“. Řekl jí, že Nebeský Otec nám tohoto Syna, Pána Ježíše Krista, dal, aby byl naším Spasitelem.
Četl z Knihy Mormonovy o tom, jak tento Syn „sestoupí s mocí s nebe mezi děti lidské a bude dlíti ve stánku z hlíny. … A hle, vytrpí pokušení a bolest těla, hlad, žízeň a únavu, dokonce více, nežli člověk může vytrpěti, aniž by mu to přivodilo smrt; neboť viz, krev poteče z každého póru, tak veliká bude úzkost jeho pro zlovolnost a ohavnosti lidu jeho. A bude nazýván Ježíš Kristus, Syn Boží, Otec nebe a země.“ (Mosiáš 3:5, 7–8.)
Otec knihu zavřel a vysvětlil jí:
„Přestože náš Otec v nebi věděl, co Jeho milovaného Syna čeká, Sám Ho dal ve své nekonečné lásce a moudrosti světu. A druhá část tohoto úžasného daru je to, že Kristus, Syn, který toto vše také věděl, se ochotně obětoval, abychom mohli mít věčný život.“
O mnoho let později napsala žena, která z této dívenky vyrostla, tato slova:
„Toto byl první vánoční večer, který si pamatuji, kdy jsem při usínání na svém polštáři neměla vánoční panenku. Měla jsem něco lepšího. Mé srdce naplňoval nový a úžasný pokoj. Nalezla jsem dar, který nelze opotřebovat nebo ztratit, dar, na který nikdy nebudu moc velká, ale budu do něho naopak muset s Boží pomocí dorůst. … A modlila jsem se o to, … abych jednoho dne měla skutečné děti a poté poznala zbývající část onoho daru lásky.“17
Zakončím slovy presidenta Russella M. Nelsona pronesenými na loňském vánočním zasvěcujícím shromáždění s Prvním předsednictvem: „Ježíš Kristus je nadpozemský dar Boží – dar od Otce určený všem Jeho dětem.“18
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“19
Modlím se o to, aby věčná pravda prostupovala vším, co v tomto vánočním období děláme, ve jménu Ježíše Krista, amen.