12CRAVEN-1
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem
6. prosince 2020
Zabalení do přikrývky a nebeské objetí
Sestra Becky Cravenová
Druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen
Jednu z vánočních příhod, na níž ráda vzpomínám, jsem zažila v šesti letech. Byl předvečer prvního svátku vánočního a já jsem spala na horním lůžku patrové postele, kterou jsem v našem domově v německém Berlíně sdílela s mladší sestrou. Moc jsem se těšila na ráno – těšila jsem se tolik, že jsem nejspíš nespala moc tvrdě, protože někdy uprostřed noci mě probudilo cinkání zvonečku. Pak jsem uslyšela, jak se s vrznutím pomalu otevřely dveře do našeho pokoje. Když mi světlo z vedlejší místnosti dopadlo na tvář, rychle jsem se posadila a podívala jsem se ke dveřím. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Ve dveřích stál Santa Claus. Nedělám si legraci – opravdu to byl on! Zvolal: „Hou, hou, hou,“ a pak se zeptal, zda s ním chci jít do obývacího pokoje podívat se na rozsvícený vánoční stromeček. Překvapením jsem se nezmohla ani na slovo, ale rychle jsem sklouzla po žebříku z postele a běžela za ním do přijímacího pokoje, kde u stromečku stála maminka se starším bratrem. Ale když se rozhlédla po místnosti, neviděla jsem tatínka – o tohle přece nemůže přijít! Maminka mi vysvětlila, že šel ven vynést odpadky, ale trvalo mu to moc dlouho! Dodnes pociťuji lítost, že se nemohl se Santa Clausem setkat. Santa se zeptal, zda jsem byla hodná, a já jsem mu s velkou radostí odvětila, že ano. Když jsem se ujistila, že ochutnal cukroví a mléko, které jsme pro něj připravili, vrátila jsem se do postele a za několik hodin jsem se probudila do radostného vánočního rána.
Dědeček mého manžela, Heaton Lunt, zažil jako malý chlapec velmi odlišné vánoční ráno na konci 19. století v kolonii v Mexiku. Vypráví o něm ve své historii: „Přišly Vánoce a my jsme drželi ovce v ohradě u chléva, kde bylo tepleji, protože v té době ležel na zemi sníh. Ráno na Boží hod jsem vstal velmi brzy, abych zkontroloval, zda jsou mé ovce v pořádku. Z chléva jsem uslyšel velmi slabé bečení. Vešel jsem dovnitř a uviděl jsem, že Nelly má dvě jehňátka – dvojčátka. Co nejrychleji jsem běžel zpět do domu …, zatleskal jsem a řekl jsem mamince: ‚Mám ty nejhezčí Vánoce z nás všech: Nellinka má dvě jehňátka!‘ Všechny děti nechaly svoje pomeranče a věci na stole a utíkaly do chléva podívat se na ta dvě jehňátka. Byl to ten nejúžasnější dárek, jaký jsme kdy k Vánocům dostali.“1 Příští rok a následující roky na Boží hod ráno se Heatonovým ovcím překvapivě narodila další jehňata.
Když jsem tento příběh uslyšela poprvé, okamžitě mi do mysli a do srdce vstoupily myšlenky na jiného Beránka, jenž se narodil v úplně první svátek vánoční – na Ježíše Krista, Beránka Božího. Představuji si, že stejně jako se Heaton běžel podívat na svá nová jehňátka, i pastýři pospíchali podívat se na novorozeného Syna Božího. Dokážete si představit, čeho byli svědky na onom prostém a posvátném místě? V duchu vidím, jak Jozef láskyplně pečuje o svou manželku Marii, zatímco oba přemítají o narození slíbeného Mesiáše. Zvláště mě v příběhu dojímá to, jak Maria zavinula své děťátko do plenek.
Nedávno jsme do naší rodiny přivítali novou vnučku. Jednoho dne jsem sledovala, jak ji její maminka zabalila do měkké, teplé zavinovací peřinky a vzala ji do náručí. Zavinout do plenek jednoduše znamená těsně zabalit. Zavinovací přikrývky a zavinovačky se používají od pradávna k utišení, ukonejšení a zklidnění rozrušeného miminka. Když jsem sledovala naši snachu, jak své děťátko zavinuje, vzpomněla jsem si na jiné, kteří by mohli takové zachumlání, třeba jen pomyslné, potřebovat. Laskavé slovo, naslouchání nebo porozumění může utěšit a ukonejšit neklidnou duši druhého člověka.
Před bezmála třemi roky se u našeho zetě nečekaně objevily vážné zdravotní problémy. Ve snaze zjistit příčinu absolvoval řadu vyšetření a procedur, z nichž vyplynulo, že musí podstoupit operaci srdce. Během operace naše dcera poslala rodičům svého manžela zprávu, aby jim předala nejnovější informace o jeho stavu. Její tchyně jí z daleké země, kde s manželem sloužila na misii, odpověděla těmito uklidňujícími slovy: „Posílám ti nebeská objetí.“
Jen o pár okamžiků později kolem ní prošla jedna sestřička, ale pak se zastavila. Podívala se naší dceři do očí zalitých slzami a zeptala se jí, zda by chtěla přikrývku, ale ona to odmítla s tím, že jí je dobře. Sestřička odešla, ale ihned se vrátila s teplou přikrývkou. Ovinula ji pevně kolem naší dcery a řekla jí: „Mám pocit, že potřebujete nebeské objetí.“
Beránek Boží, také známý jako Dobrý pastýř, zná ve svém stádu každého. Ve chvílích, kdy potřebujeme pomoc, často posílá pozemské anděly, jako onu soucitnou sestřičku k naší dceři, aby nás ovinuli a objali náručí Jeho lásky.2 Přišel na zemi, aby přinesl pokoj a dobrou vůli všem lidem.3 Utěšuje ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a truchlí s těmi, kteří truchlí.4
Když uvažuji o tom, jak mnoha způsoby Pán každého z nás miluje a pečuje o nás, pociťuji touhu dělat víc pro to, abych se o tuto lásku dělila s druhými. Také bych si ráda lépe uvědomovala nebeská objetí a zabalení do přikrývky, kterých se mi dostává, ale která zatím nedoceňuji.
Ve světě, jenž tolik potřebuje pokoj, mohou naše vlídná slova a soucitné a laskavé skutky působit na druhé jako zabalení do hřejivé přikrývky. Pochopila jsem, že čím více jednáme podle vnuknutí sloužit druhým, tím více nebeských přikrývek nám Pán dává k rozdání. Jaká vnuknutí jste obdrželi? Znáte někoho, kdo potřebuje nebeské objetí? Náš vlastní nebo pomyslný dotek může hluboce ovlivnit někoho z našich blízkých nebo i někoho neznámého.
Modlím se, abychom během oslav Spasitelova narození Jeho lásku, soucit a pokoj nejen pociťovali, ale abychom se o tato požehnání dělili i s ostatními. Když přemýšlím o daru Beránka Božího, děťátka zavinutého v plenkách a položeného do jesliček, říkám spolu s malým Heatonem: On je „ten nejúžasnější dárek, jaký jsme kdy k Vánocům dostali [nebo dostaneme]“.5
Ve jménu Ježíše Krista, amen.