Sny Betléma
Prostředí bylo tak poklidné, jak ho jen příroda mohla připravit, blížící se noc na počátku jara. Obloha byla křišťálově jasná a hvězdy vycházely po desítkách, poté po stovkách a nakonec po tisících. Pastýři v krajině nalezli konečně úlevu od oslnivého dne a vysilující poctivé práce. Jediný neobvyklý, avšak podivuhodně nádherný prvek tohoto idylického výjevu se nacházel v chlévě na stráni nedaleko vesnice, v němž se dvě lidské postavy choulily nad děťátkem ležícím v jesličkách, přičemž svědkem toho zázraku bylo spolu s nimi jen několik domácí zvířat.
K těmto třem, kteří v přelidněném Betlémě nenalezli žádné přátele ani ochotného hostitele, patřila zaprvé půvabná mladá panna jménem Maria, jež byla matkou (podle platných tradic oné doby jí mohlo být okolo patnácti let) a jejíž odvaha a zjevná víra jsou stejně pozoruhodné jako cokoli dalšího, co kdy bylo zapsáno v písmech. Druhým byl její manžel Jozef, jenž byl starší než jeho mladá manželka, avšak ze všech mužů na zemi musel být z povahy věci tím nejzpůsobilejším k výchově děťátka, jež nebylo Jozefovým fyzickým synem, ale časem se mělo stát Jozefovým duchovním otcem. Třetí, poslední a ze všech nejnádhernější, bylo plenkami ovinuté děťátko, jež mělo dostat jméno Ježíš a leželo v nejčistější slámě, jakou mohl úzkostlivý otec nasbírat.
Jedním paradoxem, kontrastujícím s tímto tichým, neveřejným výjevem, byla skutečnost, že se ještě nikdy nenarodilo děťátko, o němž toho bylo už předem tolik známo, o němž toho bylo už tolik napsáno a od něhož se tolik očekávalo. Vskutku, povědomí o tom, kým a čím On je, se rozšířilo v nebeské říši ještě předtím, než se kdokoli narodil! Jako Prvorozený Otcův1 byl ve světě duchů ustanoven Spasitelem světa,2 předurčeným, aby byl „[Beránkem zabitým] od počátku světa“.3 Později, avšak stále ještě před svým narozením, byl velikým Jehovou Starého zákona, který pomohl Noémovi zachránit jeho rodinu během potopy4 a který napomohl Jozefovi zachránit jeho rodinu během hladomoru.5 Byl majestátním Jehovou, který byl také nazván „Předivný, Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje“.6 Byl Alfou a Omégou7 velikého plánu milosrdenství, jenž měl nakonec „[kázati] evangelium tichým, … [ovazovati] rány skroušených srdcem, … [vyhlásiti] jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře“.8
Aby toho mohl dosáhnout, šlapal vinný lis vykoupení naprosto a zcela sám, bez jakéhokoli smrtelného společníka, který by Mu dokázal pomoci, a bez nebeského společníka, který by Mu pomoci mohl. Tím, že na sebe vzal všechny hříchy a strasti smrtelnosti, přinesl nepředstavitelný dar spasení celé lidské rodině od Adama až do konce světa. V průběhu celé své cesty se stal pastýřem a biskupem našich duší,9 velkým nejvyšším knězem našeho vyznání,10 neomezeně plynoucím pramenem veškeré spravedlivosti.11 Všechny tyto povinnosti a požadavky smrtelnosti měly být teprve naplněny. Avšak ne dnes večer. Ne této noci. Zde byl pouhým děťátkem v náručí své vroucně milující matky, pod dohledem svého něžného a silného otce.
Zanedlouho přišli pastýři, symbolizující nejnižší světské činnosti a nejchudší lidi a jejich práci. Později přišli králové, neboli mudrcové z východu, kteří symbolizovali nejvznešenější světské činnosti a nejbohatší lidi a jejich práci. A především, doslova přede vším, přišli andělé, zpívaje „sláva na výsostech Bohu“12, učiněný dav nebeských zástupů chválících děťátko, které konečně přišlo na zemi. Andělé ve skutečnosti vyznačovali cestu k těmto jesličkám po celá staletí. Nedlouho předtím navštívil Marii anděl s úžasným zvěstováním toho, co byla vyvolena učinit a kým byla vyvolena se stát.13 Anděl navštívil Jozefa, aby mu dodal odvahu oženit se s touto mladou ženou, která už záhadně očekávala děťátko, což bylo přikázání, které se Jozef okamžitě a věrně vydal splnit.14 Anděl po narození dítěte řekl mladému páru, aby uprchli před Herodovým vyvražďováním neviňátek (děťátek, která se stala prvními křesťanskými mučedníky Nového zákona), a tentýž anděl jim řekl, kdy se mohou vrátit z Egypta a usadit se ne v Betlémě ani Jeruzalémě, ale ve vzdáleném Nazarétu.15 Andělé v nebi věděli – ve srovnání se smrtelníky na zemi – zjevně mnohem více o tom, co toto zrození znamená a jaké má toto dítě poslání, čímž bylo vzít na sebe naše nemoci a nést naše bolesti, být raněno pro naše přestoupení a být potřeno pro naše nepravosti, aby kázeň našeho pokoje byla vložena na ně a abychom zsinalostí jeho mohli být uzdraveni.16
Osobně považuji za významné, že toto vše se odehrává v noci – v době, kdy se uvolňují svaly a únava se ukládá k odpočinku, kdy se pronášejí modlitby, kdy se očekává zjevení a božské bytosti jsou s největší pravděpodobností nablízku. A jednou za rok je noc dobou, kdy děti dokáží sotva zamhouřit oči radostí, překypující v jejich nitru, protože vědí, že zítra přijde Štědrý den. Ano, ať už byl náš den jakkoli těžký, sladké sny noci mohou vše napravit. Jak jednou napsal starší Parley P. Pratt:
„Bůh zjevil mnoho důležitých pokynů … prostřednictvím snů. … Nervy [jsou tehdy] uvolněné a celé smrtelné lidstvo ulehlo zklidněno v tiché [dřímotě a] … duchovní orgány … rozmlouvají s Božstvem, … s anděly a s duchy zdokonalených spravedlných lidí.“17
A tak této noci úžasu a úcty byly naděje a obavy všech těch let18 naplněny ve snech Betléma.
Oné noci, kdy na judské obloze
vydala své světlo tajemná hvězda,
se slepý muž pohnul ve spánku
a snil o tom, že vidí.
Oné noci, kdy pastýři zaslechli píseň
zástupů andělských sborů pějících poblíž,
se hluchý muž pohnul v kouzelné dřímotě
a snil o tom, že slyší.
Oné noci, kdy ve stání pro dobytek
spalo Dítě a Matka nemluvíc,
chromý schoulil své pokřivené údy
a snil o tom, jak zase bude chodit.
Oné noci, kdy se nad novorozeným děťátkem
sklonila něžná Maria,
se odpudivý malomocný usmál ve spánku
a snil o tom, jak bude očištěn.
Oné noci, kdy malý Král byl
bezpečně přitisknut k Matčině hrudi,
nevěstka spala spánkem spokojených
a snila o tom, že bude opět čistá.
Oné noci, kdy v jesličkách ulehl
Posvěcený, který přišel spasit svět,
se muž pohnul ve spánku smrti
a snil, že smrt je jen cesta zpět.19
Zanechávám vám, jako svůj vánoční dárek, tyto sny Betléma. A činím tak ve jménu děťátka, které všechny tyto sny činí možnými, ve jménu samotného Pána Ježíše Krista, amen.