12NIELSON-0
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem
6. prosince 2020
Kníže pokoje
Starší Brent H. Nielson
Předsednictvo Sedmdesáti
V jiné době a na jiném místě daleko odsud můj otec Norman Nielson jako velmi mladý muž trávil svůj druhý rok ze čtyř v bojích v Tichomoří během 2. světové války. Byl protiletadlový specialista a zde na obrázku je před svým stanem v džunglích Papuy-Nové Guiney. Na Boží hod vánoční roku 1943 své ovdovělé matce napsal tento dopis: „Jak uvidíš podle data, dnes jsou Vánoce. Vstal jsem v 7 hodin, nasnídal se a pak jsem pracoval až do tří hodin, kdy jsem si šel k potoku vyprat prádlo a vykoupat se. K večeři jsme dnes měli malinkou porci krocana, pár batátů, kukuřici, zálivku a hrozinkový koláč. Tak moc rád bych byl doma s Tebou a s rodinou, zasedl s vámi ke stolu a pochutnal si znovu na tom všem, co jsme mívali, když jsme před pár lety ještě byli všichni pohromadě. Jsme zklamaní, že naše vánoční balíky nedorazily do Vánoc. Je nás tady mnoho, kteří jsme na Vánoce nic nedostali. Pamatuji si, jak jsi mi mnohokrát říkala, že vodu člověk neocení, dokud mu nevyschne studna.“
V uplynulém roce moje manželka Marcia a moje sestra Susan sepsaly historii čtyřleté vojenské služby mého otce během 2. světové války. Zkompilovaly všechny dopisy, které poslal své matce domů. Musím říct, že když jsem tento bezútěšný vánoční dopis četl, nechtělo se mi tomu věřit. Přestože se vám to nemusí zdát důležité, kvůli tomu, že to byl můj otec, kterého miluji, jsem si přál události onoho vánočního dne nějak změnit. V srdci jsem zvolal: „Kolik utrpení může tento mladý muž z Idaha snést?“ Otec mu zemřel na infarkt, když mu bylo pouhých 12 let. Vychovala ho matka, byl odveden do armády a nyní přebýval v džungli uprostřed těžkých bojů. Nemohl dostat alespoň vánoční dárek? Když jsem o jeho situaci přemýšlel, pocítil jsem, jak ke mně promlouvá Duch: „Brente, ty víš, jak tento příběh skončí. Tvůj otec nakonec obdržel ten nejdůležitější dar, prožil život plný víry a Vánoce byly jeho nejoblíbenějším obdobím v roce.“
Při dalším čtení otcovy historie jsem narazil na jeden z jeho posledních dopisů, který své matce poslal v únoru 1945. Během čtyř let bojoval pod velením generála MacArthura od Darwinu v Austrálii po Papuu-Novou Guineu, Leytský záliv na Filipínách až po Manilu, kde svou vojenskou službu ukončil a vrátil se domů. Po většinu jeho vojenské služby ve válce žádná shromáždění Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nebyla, avšak když ke konci své služby dorazil na Filipíny, podařilo se mu shromáždění Církve najít. Po shromáždění napsal své matce tento zajímavý dopis: „Včera jsem šel na církevní shromáždění, ale proslovy mě moc neoslovily. Matko, mnohé z toho, co jsem dřív považoval za důležité, se mi teď jeví jako bezvýznamné. Nemyslím tím víru v Boha, tu pociťuji přinejmenším stejně silně jako dřív, ale pohlížím na Boha jako na milující a chápavou osobu, spíš než na někoho, [kdo] nás vždy hlídá a trestá za každou chybu.“
Duch mě učil tomu, že můj otec prostřednictvím nesmírně těžkého období, kdy bojoval ve strašlivé válce, v níž přišlo o život mnoho vojáků, zdravotních sester, námořníků, letců a nevinných civilistů na obou stranách, našel onen dar – objevil pravého ducha Vánoc. Zjistil, že má milujícího Nebeského Otce, který mu rozumí a který nad ním bdí. Tím nejdůležitějším ponaučením na celý život, které získal, bylo toto: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“1 V největších těžkostech, když zašel na hranici svých sil, nalezl můj otec milujícího, laskavého Nebeského Otce. To, co můj otec nalezl, mu přineslo pokoj, radost a štěstí ve světě plném zmatků, bolesti a utrpení. Když se z války vracel, onen dar si přinesl domů.
Nejsem si jistý, zda bych byl schopen přežít těžkosti, kterým můj otec během oněch tří Vánoc strávených mimo domov čelil, vím však, že ponaučením, které získal on i já, je to, že tím pravým darem, který nám o Vánocích dává náš Otec v nebi, je Spasitel Ježíš Kristus. Letos o Vánocích se kvůli okolnostem ve světě někteří z nás nacházejí daleko od rodiny nebo jsou od rodiny izolovaní, přestože žijí blízko. Někteří z nás mohou mít letos podobné pocity, jaké měl můj otec na Boží hod vánoční roku 1943. Můžeme si klást otázku, proč nás nikdo neobdaroval nebo nenavštívil. Když však vzhlédneme, abychom pohlédli k Bohu a žili, zjistíme, že tím největším darem je Ježíš Kristus. Když tento dar rozbalíme, získáme klíč k nádhernému životu plnému pokoje.
Ve 4. kapitole Marka v Novém zákoně Spasitelovi učedníci prožili něco děsivého. Byli se Spasitelem na lodi na Galilejském moři, když se zvedla obrovská bouře. Učedníci byli vyděšení a Spasitel k nim pronesl tato slova: „Proč se tak bojíte? [Kde je víra vaše?]“2 Spasitel větru a vlnám přikázal, aby se utišily. Žádám vás, abyste letos o Vánocích přemítali o pronikavé otázce, kterou poté učedníci Spasiteli položili: „I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?“3 Pokusím se na tuto otázku odpovědět. Ježíš Kristus je „Předivný, Rádce, Bůh silný, …, Otec věčnosti, Kníže pokoje“.4 „Jím a skrze něho a od něho světy jsou a byly stvořeny.“5 Je náš Spasitel a Vykupitel; je Prvorozený Otcův.
Izaiáš popisuje Spasitele takto: „Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? … Ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.“6
Z této pozice Spasitel v tomto vánočním období a vždy každého z nás vyzývá: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. … Neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“7 Vyzývá nás, abychom přišli.
Doufám, že v tomto vánočním období – nehledě na svou situaci, nehledě na to, kde jsme, a nehledě na to, že můžeme být odděleni od své rodiny a přátel – budeme pamatovat na to, že On, Spasitel Ježíš Kristus, je tím největším darem; že když k Němu přijdeme, ulehčí naše břemena; a že Ho můžeme nalézt, tak jako můj otec uprostřed strašlivé války. Spasitel řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“8 Když Mu budeme důvěřovat, nalezneme pokoj a štěstí nehledě na svou současnou situaci.
Přeji vám všem veselé Vánoce a modlím se, abyste letos, zatímco se znavený svět bude radovat, obdrželi onen dar, který nám milující Otec dal, když dovolil, aby se Jeho Jednorozený Syn obětoval. Vydávám vám osobní svědectví o milujícím Nebeském Otci a Jeho dokonalém Synovi, Knížeti pokoje. Ve jménu Ježíše Krista, amen.