Největší dar Vánoc
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2022
Neděle 4. prosince 2022
„I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.
I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.“1
Tyto prosté verše z Nového zákona napsané Lukášem nám umožňují představit si v mysli onu božskou událost narození Ježíše Krista, která se v této době oslavuje po celém světě.
V našem rodném Portugalsku je oblíbenou tradicí stavba betlémů znázorňujících tuto biblickou událost. Betlémy naleznete během vánočního období na různých místech po celém Portugalsku – a tato tradice se udržuje i v mnoha domovech. K postavení betlému je často zapotřebí nasbírat čerstvý mech, seno, kamínky a další přírodní materiály, aby bylo možné vytvořit autentické kulisy pro betlém.
Tato vánoční tradice – stavění betlému zobrazujícího Kristovo narození – byla činností, kterou jsme v dětství a mládí měli spolu s rodiči a poté i s našimi dětmi moc rádi. Stavění betlému patřilo k mým oblíbeným činnostem během tohoto období roku.
V malé dřevěné krabičce jsme uchovávali drobounké figurky k dotvoření betlému a jeho okolí. Často jsme vytvořili i miniaturní verzi naší vesnice. Každý rok, každé Vánoce, přibylo do sbírky několik nových postaviček nebo prvků. Šlo o figurky vesničanů, farmářů a zvířat, modely domů, větrných a vodních mlýnů a dalších přírodních materiálů, které imitovaly kopce a údolí, stromy a pole. Malá zrcátka se používala k zobrazení řek a potoků. Někdy jsme postavili i mosty. A v srdci toho všeho se samozřejmě nacházely ty nejdůležitější figurky, ty jež jsou popsané ve svatých písmech: stádo ovcí a „pastýři… stráž noční držíce nad svým stádem“2; anděl, jenž řekl pastýřům, aby se nebáli, a jenž zvěstoval narození Spasitele a přinesl tak „radost velikou… všemu lidu“3; postavičky Marie a Jozefa postavené hned u jesliček.4 Byla tam rovněž hvězda, která, jak praví písma, přinesla mudrcům velikou radost a dovedla je až k Ježíšovi.5
Do sestavování betlému se zapojovala celá rodina. Kousek po kousku jsme v průběhu několika dní či dokonce týdnů vytvořili celou scénu se všemi díly na svém místě.
Během tohoto období jsme betlém obdivovali a připomínali si události popisované v Matoušově a Lukášově evangeliu, díky nimž má tato oslava takový význam. Vyprávěly se příběhy o Mariině a Jozefově víře; o jejich putování, když šli „od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž [se nazývalo] Betlém“6; a o jejich úsilí najít si místo, kde by mohli hlavu složit.
Když konečně nastal Štědrý den, figurka Ježíška byla položena do jesliček a diskuse se stočila k důležitosti Ježíše Krista v našem životě a k tomu, co pro nás vykonal7, a že je tím největším darem ze všech darů.
Tato koleda shrnuje pocity ducha těchto oslav:
„Ó, Dítko, z Mariiny péče vzácné!
Tak čisté, půvabné a krásné!
Kolébáno v jeslích, snící sen,
v ten božský první Štědrý den!
Naději všech věků, ras
zrcadlí Tvé tváře jas!
Sláva nyní naplňuje zemi!
Díky Tvému narození!
Pastýři, ti přivedení z dáli,
k Tobě kvapně přispěchali,
i mudrci se poklonili,
tím úctu Tobě projevili!
Ó, Dítko, andělé teď prozpěvují!
Příchod Krále ohlašují!
On hojí srdce zlomené,
svou láskou k duši stísněné!
Jak vzácný, drahocenný dar,
je nám všem smrtelníkům dán!“8
Sám Spasitel svědčil o svém daru pro nás: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“9
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“10
Jaký to výjimečný dar; jaký to vznešený dar!
„Vánoce jsou dobou, kdy máme přemítat o požehnáních a příležitostech, které máme díky narození, životu, Usmíření a Vzkříšení našeho Spasitele Ježíše Krista, a jednat na jejich základě.“11
Mám na mysli požehnání nalezení pokoje a naděje i uprostřed těžkostí a zkoušek12; požehnání božského vedení v dobách úspěchů i zoufalství13; požehnání větší perspektivy a smyslu života, poznání a víry, že touto naší smrtelnou existencí vše nekončí14; požehnání vděčnosti, i když toho máme pomálu, abychom zaopatřili své potřeby; požehnání útěchy, když pociťujeme osamělost15; a požehnání schopností dávat, i když toho nevlastníme mnoho.
Tato a mnohá další požehnání máme díky Ježíši Kristu! Ano, to kvůli Ježíškovi jsem tak dychtivě čekal na to, až bude během Štědrého dne položen do jesliček našeho betlému! Ten, jenž je naším největším darem, nám poskytl takováto drahocenná požehnání díky svému životu, příkladu, učení a oběti.
A tak se ptám: Nemáme tedy na oplátku používat tato požehnání k tomu, abychom pozvedali břemena druhých, pomáhali jim a povzbuzovali je, aby se naladili na ducha tohoto posvátného období a oslavovali onu radostnou zvěst oznámenou pastýřům během prvních Vánoc?
Kristus může proměnit naše Vánoce a projevy laskavosti povýšit na oslavu pravé lásky, což je „čistá láska Kristova[, která] vytrvá na věky“. 16 „Ačkoli se naše city mění, Jeho láska k nám nikoli.“17 Jeho láska se nemění v průběhu roku ani v průběhu našeho života.
Zaměříme-li svou pozornost během Vánoc více na Krista, přinese to do našeho života větší míru Jeho lásky a větší schopnost milovat druhé kolem nás a sloužit jim.
Uchováme-li si ducha Vánoc, uchováme si tím Ducha Kristova. Kéž se v tomto období zaměřujeme na Ježíše Krista, Světlo světa, a kéž necháme své světlo zářit tím, že se s druhými podělíme o svou lásku, soucit a že pro ně něco uděláme.
Díky tomu, že On přišel na svět, má naše existence význam. Díky tomu, že On přišel‚ existuje naděje. On je Spasitel světa a je to náš největší dar, o tom vydávám svědectví. Ve jménu Ježíše Krista, amen.