Děťátko Kristus narodilo se vám
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2024
Neděle 8. prosince 2024
Je úžasné, že jsme si mohli vyslechnout tuto krásnou píseň! Mnohokrát děkuji pěveckému sboru, orchestru i dirigentům. Nevidím vás za těmi stromky, ale vím, že tam jste!
Píseň „Děťátko svaté, děťátko chudobné“ je jednou z mých oblíbených vánočních koled.
Zatímco pastýři bděli
nad spícími stády,
slávu spatřili a příběh vyslechli,
pravdivé zvěsti evangelia.
S radostí a prosti smutku,
chválili Boha až do úsvitu.
Děťátko Kristus narodilo se vám.
Děťátko Kristus narodilo se vám!
Když jsem byla malá, rodiče mi přezdívali „ovečka Tammy“, takže když se v písmech mluvilo o pastýři a jeho ovečkách, měla jsem vždy pocit, že promlouvají ke mně.
To platilo zejména o vánočním příběhu a o andělech, kteří se zjevili pastýřům dohlížejícím v noci na svá stáda, své ovečky. Představovala jsem si, že tam jsem a jaké by to asi bylo přistoupit k onomu děťátku v jesličkách. K těmto představám se stále ráda vracím, když každý rok rozjímám o Jeho narození.
Další má oblíbená představa pochází z příběhu, který vyprávěl starší John R. Lasater.
Před mnoha lety navštívil starší Lasater jako člen oficiální vládní delegace jednu zemi v Africe.
Jednoho dne, když cestovali pustinou v koloně černých limuzín, se stala nehoda. Auto, ve kterém jel, vyjelo na kopec a on si všiml, že první vozidlo zastavilo u kraje cesty. Řekl: „Výjev, který se nám otevřel, si jasně vybavuji i po oněch mnoha letech.“
U limuzíny stál starý pastýř v dlouhém splývavém rouchu ze Spasitelovy doby a mluvil s řidičem. Opodál stálo malé stádo asi patnácti ovcí.
Vůz jedoucí vpředu jednu z ovcí srazil a zranil, vysvětlil řidič staršího Lasatera. A protože to byl královský vůz, pastýř měl nyní nárok na stonásobek hodnoty, kterou by tato ovečka měla v dospělosti. Ale podle téhož zákona měla být tato ovce zabita a maso rozděleno mezi lid.
Pak řidič řekl: „Ale dívejte se, ten starý pastýř si peníze nevezme; nikdy si je neberou.“ Na otázku proč odpověděl: „Protože má každou svou ovci rád.“
Dívali se, jak se starý pastýř sklonil, zraněnou ovečku zvedl do náruče a vložil ji do záhybů svého roucha. A pak ji hladil a opakoval neustále totéž slovo, a když se starší Lasater řidiče zeptal, co to slovo znamená, bylo mu řečeno: „To říká její jméno. Všechny jeho ovce mají jméno, protože to je jejich pastýř, a dobří pastýři znají každou svou ovci jménem.“
V Izaiášovi je nám slíbeno: „Do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese.“
Pokud si o těchto Vánocích na něco vzpomeneme nebo něco pocítíme, mělo by to být to, že jsme Jeho. Vzpomínáte si, jak Kristus řekl Petrovi: „Pasiž beránky mé[,] … ovce mé“?
„Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.“
„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám.“
Narodil se, aby osobně pozvedl každého z nás. A pokud je všech, pak je zcela jistě i váš. Děťátko Kristus narodilo se vám.
Ale Izaiáš také varuje: „Všickni my jako ovce zbloudili jsme.“ Možná, že se každý z nás někdy ocitl na místě, kde se cítil jako zbloudilé jehňátko, nebo dokonce jako ztracená ovce. Dovoluji si tvrdit, že my všichni jsme zraněné ovečky, které potřebují Dobrého pastýře, jenž nás bude chovat v náručí své lásky. Protože být smrtelný znamená, že je na nás něco, co se zdá být rozbité, co je potřeba opravit.
A nevím, zda to, že Vykupitele potřebuji, pociťuji během týdne někdy silněji než v neděli při svátosti. Během této „chvíle duchovní obnovy“ přináším své zlomené srdce a přemítám o jejích slovech a symbolech. Ale občas přijde chmurný moment, kdy si při přemýšlení o uplynulém týdnu uvědomím, že to jsou tytéž hříchy, tatáž slabost, na něž jsem myslela už minulou neděli. A cítím se opravdu zkroušená nebo zdrcená.
Znáte tento moment?
Dnes vás vyzývám, abyste vyzkoušeli něco nového. Pokud se v nejposvátnějších chvílích celého týdne cítíte zdrceni, představte si, že vás Spasitel volá jménem, a jděte za Ním. Představte si Ho v duchu, jak vám – s náručí otevřenou a vztaženou k vám a se zářivým obličejem – říká: „Věděl jsem, že se budeš takhle cítit! Proto jsem přišel na zemi a vytrpěl jsem to, co jsem vytrpěl.“ Jeho pomoc, Jeho milost jsou vám dostupné právě teď, a ne až na konci cesty, kdy budete mít pocit, že jste vše dokonale zvládli. Protože kdo má takový pocit? Nikdo, koho znám.
Pamatujte na to, že shromáždění a svátosti večeře Páně se účastníme proto, abychom byli uzdraveni, ale také abychom se cítili čistí.
Když jsem před lety sloužila v Primárkách, vyprávěla jsem dětem příběh o někom, kdo se dal krátce předtím pokřtít. Podotkla jsem, že tento přítel je možná jedním z nejčistších členů Církve. Pak v první řadě vystřelila vzhůru něčí ruka a jeden starší chlapec prohlásil: „Já můžu být stejně čistý jako on, protože jsem se dal pokřtít a právě jsem přijal svátost.“ Rozpačitě jsem odpověděla: „Ano, přesně to jsem měla na mysli – to, co řekl.“
Přátelé, opravdu pamatujeme na tuto nanejvýš úžasnou nauku a přijímáme ji? Pokud pracujeme na dodržování svých smluv s Bohem – neustále se vracíme, podáváme zprávu a činíme pokání – můžeme být očištěni každý den. A díky obřadu svátosti se můžeme cítit stejně čistí jako v den svého křtu.
Takto se pro mě sabat stal dnem odpočinku. Nejen díky fyzickému odpočinku, ale i odpočinku od viny a strachu, od vlastních nedostatků a slabostí. Alespoň na jeden den!
Letmý pohled na toto odpočinutí nám poskytuje jeden z nejdojemnějších příběhů z celých písmem. Vzkříšený Spasitel, jak popisuje Kniha Mormonova, navštěvuje své „další ovce“ na americkém kontinentě a poté, co rozpozná, co potřebují, dokonce aniž by Ho o to samy požádaly, vyzývá všechny ty, kteří jsou fyzicky zlomení – chromé, slepé, hluché nebo ty, kteří jsou „jakkoli sužováni“ – aby předstoupili.
Představuji si ty, kteří stáli v řadě a jejichž fyzická potřeba uzdravení byla zřejmá. Ale také v duchu vidím v zástupu lidi, jako jsem já a další, které mám ráda, kteří jsou sužováni způsoby, které lidské oko možná nevidí. Vyžádal si ty, kteří byli jakkoli sužováni, „a… uzdravil každého“.
Všimněte si, že v tomto případě nebylo řečeno, že je vyléčil. Líbí se mi myšlenka, že že je rozdíl mezi vyléčením a uzdravením. Vyléčení nás obvykle vrátí do předchozího zdravotního stavu, což je to, po čem toužíme. Ale uzdravení je něco jiného. Uzdravení v sobě zahrnuje i onu starou ránu, díky níž se na druhé straně stáváme jinými.
Dokonce i Spasitel světa si jakožto vzkříšená bytost ponechal rány na rukou, nohou a boku – jako důkaz toho, že na nás nikdy nezapomene a že Jeho ranami jsme uzdraveni. A Spasitel ony lidi možná toho dne, kdy je uzdravil, také držel v náručí a každého z nich láskyplně objal.
Dnes večer se možná cítíte pochroumaní a nejste si jisti, zda někdy zakusíte Jeho uzdravení. Je to však pravda? Každou neděli vás při svátosti pozvedá z prašné cesty, vkládá vás do záhybů svého roucha a chová vás ve své prostorné náruči.
Během oné svaté vánoční noci nám anděl sdělil dobrou zprávu, dobré zvěsti veliké radosti. „Ten, který byl největší, ze sebe udělal nejmenšího – Nebeský pastýř, který se stal Beránkem.“ „Král králů tak ležel v prostých jesličkách. Narodil se, aby byl naším přítelem ve všech našich zkouškách.“ Věřím, že anděl říkal: „Právě přišel tvůj přítel, tvůj nejlepší přítel. A kdybys věděl, jak pozorně nad tebou bdí, jak moc jsi k Němu vzhlížel, když jsi s Ním předtím žil, kdybys chápal, co se pro tebe chystá obětovat a kolik toho bude vždy ochoten udělat, aby ti pomohl vrátit se domů, spěchal bys Ho přivítat u jeslí.“
Vydávám svědectví o tom, že ono Děťátko v jeslích, To, které uctíváme a možná si i troufáme představit, jaké by to bylo držet Ho v náručí, přišlo, aby právě toto udělalo pro nás.
Ano, děťátko Kristus narodilo se vám!
Ve jménu Ježíše Krista, amen.