Připraveni na setkání se Spasitelem
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2024
Neděle 8. prosince 2024
Vstoupili jsme do vánočního období a já myslím na ty, kteří jsou možná daleko od domova, včetně velkého počtu nyní sloužících misionářů.
Své první Vánoce mimo domov jsem prožil jako misionář v Anglii v prosinci roku 1960. Sloužil jsem v anglickém městě Swindon.
Asi o 90 dní dříve jsme Swindon otevřeli pro misionářskou práci. Pronajímali jsme si místnost na nedělní shromáždění. A byli jsme požehnáni několika obrácenými, kteří začali vytvářet odbočku.
Den před Vánocemi jsme se se společníkem, starším Noelem Lukem, rozhodli, že v naší oblasti pozdravíme lidi v jejich domově a předáme jim krátké vánoční poselství a požehnání. Byl krásný večer a oblohou plnou mraků prosvítal jasný měsíc, který navozoval nebeskou atmosféru. Záhy jsme zjistili, že všichni lidé v okolí právě v televizi sledují oblíbeného komika a zpěváka Harryho Secomba. Zpíval krásnou píseň „Požehnej domu tomuto“. A dojemně pěl tato posvátná slova, cituji:
Požehnej prosím zdejším lidem,
nechť čistí jsou a nezkaleni hříchem.
Požehnej nám všem, abychom mohli být
Jeho zpěv nám vehnal slzy do očí. Píseň, která se ozývala téměř z každého domu, se rozléhala a odrážela od mraků. Se starším Lukem jsme měli velmi silný pocit, že jsme skutečnými vyslanci našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, kteří se snaží sloužit a žehnat dětem Nebeského Otce.
Jako misionář jsem pochopil, že když žijeme na této zemi, jsme všichni daleko od domova – od našeho nebeského domova. A pocit klidu a útěchu plynoucí z onoho domova můžeme získat prostřednictvím služby našemu Spasiteli.
V posledních letech nás Církev povzbuzuje, abychom kladli důraz na světlo, které Spasitel dává celému světu, a to zejména v tomto vánočním období. Církev se prostřednictvím velkolepé kampaně Přineste světlo světu snaží obracet myšlenky všech lidí ke Spasiteli. To je doprovázeno úsilím dávat potřebným a poskytovat křesťanskou službu.
Loňskou kampaň Přineste světlo světu zahájila Církev prostřednictvím ohromných digitálních displejů obklopujících náměstí Times Square v New Yorku.
Spolu s Mary jsme byli u toho, když se na těchto obřích digitálních billboardech objevilo dojemné vyobrazení Spasitelova narození. Byl to hluboce duchovní zážitek. Letos se zážitek z náměstí Times Square opakuje v mnoha městech po celém světě.
Když jsem byl během kampaně Přineste světlo světu v New Yorku, všiml jsem si snahy obchodních domů mít ve výlohách výrazné dekorace.
Vzpomínám si na nedělní vydání novin New York Times, které obsahovaly celostránkový článek s názvem: „Sváteční výlohy se vracejí. A nakupující také.“ Článek popisoval tradici zdobení výloh obchodních domů na Páté avenue v New Yorku okázalými dekoracemi. Do té míry, do jaké jsem byl schopen z článku a ze své nedávné návštěvy usoudit, jsem pochopil, že žádná z dekorací se nezaměřovala na vánoční scény ani na děťátko Krista.
Když jsem tento článek četl, vzpomněl jsem si, jak jsem v dětství vídal vánoční výlohy obchodních domů v Salt Lake City, které se na děťátko Krista zaměřovaly. Také jsem si vzpomněl na příběh z oné doby o nákupním středisku na Středozápadě, které kladlo důraz na vánoční téma, aby vytvořilo vánoční atmosféru a také aby přilákalo nakupující. Vyvěsili velký transparent s nápisem: „Kdyby Kristus přišel dnes večer, ke komu by zavítal?“ Pod tímto nápisem bylo ve výlohách několik výjevů. Pokud si ty scény pamatuji dobře, vypadaly takto:
-
Na jedné z nich byla v posteli starší žena, o kterou se starala zdravotní sestra. Tato žena vypadala velmi nemocně.
-
Druhá scéna znázorňovala mladou matku s novorozencem. Z obličeje jí vyzařovala radost.
-
Třetí scéna zobrazovala rodinu s plačícími dětmi. Bylo zřejmé, že neměly dostatek jídla a že vánočních dárků budou mít jen málo, pokud vůbec nějaké.
-
Čtvrtá scéna znázorňovala očividně bohatou rodinu, jak rozbaluje četné dárky.
-
Pátá scéna představovala láskyplnou, ale skromně vypadající rodinu s mnoha dětmi, jak společně radostně zpívají.
Když přemítám o těchto pěti scénách a o nápisu „Kdyby Kristus přišel dnes večer, ke komu by zavítal?“, napadají mě dvě myšlenky.
Zaprvé – víme, že neznáme dne ani hodiny, kdy Spasitel přijde podruhé.
Zadruhé – až Ježíš Kristus přijde, tak se, jak učil president Russell M. Nelson na nedávné generální konferenci, „vrátí na zemi jako mileniální Mesiáš“. Abychom byli připraveni, president Nelson nás naléhavě žádá, abychom „znovu zasvětili svůj život Ježíši Kristu“. V souladu s tím by onen transparent mohl vhodněji znít takto: „Kdyby Kristus přišel dnes večer, kdo by byl připraven Ho přivítat?“
Když jsem přemýšlel o oněch scénách ve výloze, uvědomil jsem si, že se z nich dozvídáme pouze o fyzickém a finančním stavu těchto lidí, ale nic o jejich stavu duchovním. Ve výloze byli zobrazeni staří a nemocní lidé, stejně jako zdraví a novorozenci. Byli tam také bohatí a chudí. Ale věk, zdraví ani finanční status neříkají nic o tom, co je skutečně důležité, což je stav jejich ducha.
V Nauce a smlouvách čteme o požadavcích týkajících se křtu do Kristovy Církve. Tato kritéria jsou založena především na tom, že se máme pokořit, mít srdce zlomené a ducha zkroušeného, činit pokání a sloužit Ježíši Kristu do konce. Cílem je stát se „oddanými učedníky Ježíše Krista“ a kráčet po cestě smlouvy, která nás připravuje na požehnání plynoucí z Jeho Usmíření.
Kristus je ve všem příkladem. Prohlásil: „Vizte, já jsem světlo; já jsem vám dal příklad.“ Když se zamýšlíme nad stavem svého ducha, udělali bychom dobře, kdybychom se na Jeho dokonalý příklad zaměřili. Spasitel nám ukázal způsob, jak nacházet štěstí, smysl a radost v tomto životě i na věčnosti. A štěstí a radost definují ducha Vánoc.
V Janovi 19:5 čteme, že Pilát předvedl Ježíše před ty, kteří Ho chtěli nechat ukřižovat. Ježíš měl „korunu trnovou, a… plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj člověk.“
Pohlédněme v tomto vánočním období krátce na onoho Muže, kterým je Kristus, a na dary, které nám dává.
Zaprvé – zamysleme se nad Jeho zázračným narozením.
Víme, že toto drahocenné děťátko, které v tomto vánočním období oslavujeme, byl onen Jednorozený Syn Otce. Po svém Otci zdědil moc mít věčný život – moc žít. A po své smrtelné matce zdědil moc zemřít. Pro své posvátné poslání byl vyvolen od počátku.
V Matoušovi 1:23 čteme: „Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, kteréž se vykládá: S námi Bůh.“
Zadruhé – přemítejte o Jeho dokonalém a bezhříšném životě a o Jeho příkladu. Přestože vytrpěl bolesti, strasti a pokušení všeho druhu, úspěšně naplnil své poslání. Je naším příkladem a vytyčil cestu, po níž máme jít. Zasvětil život chudým, potřebným, nemocným a sužovaným a také úspěšnému naplnění věčného plánu, pro nějž byl způsobilý jedině On.
Zatřetí – přemítejte o Jeho smrti, Vzkříšení a Usmíření.
Pokud jde o Usmíření, v příručce Kažte evangelium mé se krásně a jednoduše píše: „Spasitelovo Usmíření zahrnovalo Jeho utrpení v Getsemanech, Jeho utrpení a smrt na kříži a Jeho Vzkříšení. Trpěl nepředstavitelně – v takové míře, že krvácel z každého póru.“
V Nauce a smlouvách 76:41 čteme: „Přišel na svět, a to Ježíš, aby byl ukřižován pro svět a aby nesl hříchy světa a aby posvětil svět a aby jej očistil od veškeré nespravedlivosti.“
Usmíření Ježíše Krista je tou největší událostí, která se kdy v historii lidstva stala, a tím největším darem. Všichni jsme zhřešili a jedině prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista můžeme obdržet milosrdenství a žít s Bohem.
Začtvrté – připravujte se na Jeho Druhý příchod.
Ve Starém zákoně Job učil: „[Pán] v den nejposlednější nad prachem se postaví“. Jak krásně učil president Russell M. Nelson, Kristus bude řídit záležitosti své Církve „jak ze starého Jeruzaléma, tak z Nového Jeruzaléma“. Nyní nastal čas, abychom se na tuto událost připravovali. V písmech se praví: „Připravte se na veliký den Páně.“
Má poslední rada zní: Milujte Pána a služte Mu. Když se zamýšlíme nad svým duchovním stavem a nad svou připraveností přivítat Spasitele, máme zaprvé „milovati… Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své“. A zadruhé máme „milovati… bližního svého jako sebe samého“.
Naše láska k Bohu a k bližnímu je tou nejvyšší prověrkou stavu našeho ducha. Pokud máme rádi Boha, budeme dodržovat Jeho přikázání. A pokud máme rádi bližní, budeme jim sloužit a v podstatě budeme Spasitelovýma rukama.
V Nauce a smlouvách Spasitel používá tato slova: „Ano, otevřu srdce lidí, a… zřídím církev rukou tvou.“
Hlavním způsobem, jak můžeme v tomto vánočním období projevovat Spasiteli svou vděčnost, je být Jeho služebníky – v podstatě být Jeho rukama zde na zemi.
V tomto nádherném období, kdy oslavujeme narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, vám svědčím o tom, že On žije. Je naším Příkladem, naším Přímluvcem u Otce a uskutečnil vše potřebné pro to, abychom se mohli vrátit do přítomnosti Otce i Syna. Bylo by moudré, kdybychom následovali Ježíše Krista a přijali dary, které nám dává.
Kéž prožijete nádherné Vánoce zaměřené na Ježíše Krista.
Ve jménu Ježíše Krista, amen.