Oslava Vánoc
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem 2024
Neděle 8. prosince 2024
Drazí bratři a sestry, byli jsme bohatě požehnáni poselstvími, která pronesli sestra Runiaová, starší Palmer a starší Cook. Nyní bude mou výsadou učit podobným zásadám, které již zmínili oni.
Vánoce jsou nádherné období roku. Zatímco si připomínáme narození našeho Spasitele, naše srdce je naladěno na to, co je v našem životě nejdůležitější. Díky Vánocům si více uvědomujeme oběti, které byly v náš prospěch přineseny, a jsme za ně vděčnější.
I.
Vánoce nám připomínají, abychom mysleli jeden na druhého. Více si vážíme své rodiny. Obnovujeme kontakt se starými přáteli. Povznášíme se nad bariéry, které nás oddělují v jiných obdobích roku. Neznámí lidé se bez rozpaků zdraví. Na scénu se vrací laskavost a ohleduplnost. Duch Vánoc v nás probouzí to nejlepší.
Vřelost a světlo Vánoc je světlem Kristovým. V novodobých písmech čteme, že Spasitel je „to pravé světlo, jež osvěcuje každého člověka, jenž přichází do světa“. Všichni ti, kteří oslavují Kristovo narození – všichni ti, kteří mají takzvaného „ducha Vánoc“ – mají část tohoto světla.
Během tohoto vánočního období bude oslavovat narození Ježíše Krista více než miliarda lidí. Měl by tak ale činit celý svět. I ze světského hlediska je Ježíš Nazaretský tou nejdůležitější osobou, která kdy žila. Již přes 6 000 let je hlavním tématem děl proroků a básníků. Je námětem těch nejlepších hudebních a uměleckých děl na světě. Je to ten největší učitel, který kdy žil. A co je nejdůležitější, je to Jednorozený Syn Boha, Věčného Otce. On je ten Bůh, před nímž se skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že On je náš Stvořitel a Vykupitel, Spasitel a Bůh tohoto světa.
Poselství Vánoc spočívá ve slovech „pokoj, lidem dobrá vůle“. Toto je dominantním tématem básníků a hudebníků, kteří nám dali nádhernou vánoční hudbu. Máme rádi koledy, které toto téma odrážejí.
Tam, kde leží země judejská,
pastýřům zní píseň andělská:
Pochválen Bůh! Pochválen Bůh!
Pochválen Bůh na výsostech!
Pokoj nechť je na zemi;
Takováto slova, zpívaná o svátcích nesčetněkrát při různých příležitostech, nám připomínají, že na oslavách Vánoc ani na vánočních písních není nic nového. Toto poselství je staré a dobře známé. Bylo kázáno již Adamovi. Bylo kázáno dětem Izraele. Bylo kázáno potomkům otce Lehiho. Znovu a znovu oznamovali proroci ústřední pravdy týkající se Usmíření Ježíše Krista. Znovu a znovu hlásali Jeho příkaz, že Ho máme milovat a sloužit Mu a že máme milovat jeden druhého a sloužit si. Pán také dodal: „Milujete-li mne, [přikázání má zachovávejte].“ Tato v průběhu věků opakovaná prohlášení jsou tím nejdůležitějším poselstvím celé věčnosti. Jsou určena nám, pro naše dobro.
To, co je v životě nejdůležitější, se opakuje. Nikdy nás neunaví slýchat posvátné jméno našeho Spasitele. Nikdy nás neunaví společenství našich blízkých. Nikdy nás neunaví slýchat slova „mám tě rád“.
A tak toto opakující se poselství Vánoc není poselstvím, které máme revidovat, ale poselstvím, které máme ve svém životě obnovovat.
II.
Každý z nás již od dětství ví, že Vánoce jsou dobou, kdy si rodina a přátelé dávají dárky. Je to období projevování zvláštní laskavosti těm, které máme rádi. Avšak vánoční duch dávání má přesahovat okruh naší rodiny a přátel. Mnoho našich mladých mužů a žen má dnes nezapomenutelné zážitky, když kvora, třídy a další církevní skupiny přinášejí dárky těm, na které je zapotřebí o Vánocích pamatovat – lidem v nemocnicích a pečovatelských domovech, v ústavech a na mnoha různých místech. Nesčetněkrát během Štědrého večera dobří muži a ženy, kteří se dozvěděli o tíživé situaci chudých a zarmoucených rodičů, přicházejí s hračkami, potravinami a sladkostmi, aby tak důvěřivé děti s užaslýma očima pocítily radost z toho, že si na ně někdo na Štědrý den vzpomněl. Tisíce úžasných mužů a žen spojují své síly při vánočních charitativních aktivitách, aby ulevili hladovým, oblékli otrhané, poskytli přístřeší lidem bez domova, navštívili nemocné a zapomenuté a rozdali radost dětem. Bůh žehnej těmto pomáhajícím rukám! Všichni bychom je měli podporovat. Ti, kteří slouží s láskou a nesobecky, jsou pravými služebníky Knížete pokoje.
III.
Co znamenají slova „na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“? „Milovati budeš… bližního svého jako sebe samého,“ učil nejprve Spasitel. Dokonce učil tomu, že máme milovat „nepřátele své, [žehnat] těm, kteří [nám] zlořečí, [činit] dobro těm, kteří [nás] nenávidí, a [modlit] se za ty, kteří [nás] zneužívají a pronásledují“.
Zatímco se snažíme naplňovat to, co je obsaženo v tomto učení, mají být Vánoce také časem odpouštění a časem ke zhojení starých ran a k obnovení pochroumaných vztahů.
Cituji: „Pročež, pravím vám, že si máte navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích.
Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“
A tak jsou Vánoce příležitostí projevit zájem o druhé za hranicemi našich běžných pout lásky a přátelství. „Pokoj, lidem dobrá vůle“ není jen poselstvím pro ty, k nimž již lásku a náklonnost chováme – jako jsou členové naší Církve, příslušníci našeho národa, obyvatelé našeho rodného města nebo čtvrti nebo lidé se stejnou kulturou. Nebeské zástupy hlásaly dobrou vůli všem lidem – náhodným přátelům, cizím lidem, a dokonce i nepřátelům. Vánoce jsou příležitostí pamatovat na to, že všichni jsme děti Otce v nebi, který dal svého Jednorozeného Syna, aby všichni byli vykoupeni ze smrti. Náš Otec v nebi rovněž nabízí požehnání spasení a oslavení všem lidem za stejných podmínek: víry v Pána Ježíše Krista; pokání; křtu; a dodržování zákonů a obřadů evangelia.
IV.
Duch Vánoc nás povzbuzuje, abychom tohoto období využili k překonání bariér a k podněcování porozumění a lásky mezi lidmi všech ras, vyznání a národností. Ať již Svatí posledních dnů někde tvoří většinu, jako zde v Utahu, nebo menšinu, jako kdekoli jinde, máme projevovat zájem o všechny syny a dcery Boží. Máme nabízet upřímnou ruku přátelství všem lidem – těm, kteří jsou naší víry, i těm, kteří nejsou. Máme dodržovat příkaz, který Bůh předal proroku Mojžíšovi, aby ho dal dětem Izraele:
„Jestliže bude [hostem] u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy. Jakožto jeden z doma zrozených vašich, tak bude vám příchozí, kterýž jest u vás [hostem], a milovati ho budeš jako sebe samého.“
Máme učit své děti, aby byly ke všem laskavé a ohleduplné. Jsem smutný, kdykoli slyším o rodičích, kteří žijí v této oblasti, ale nejsou Svatými posledních dnů, jak se rmoutí kvůli tomu, že se domnívají, že děti či mládež z naší církve jejich syny a dcery přehlížejí či vylučují z kolektivu. Doufám, že takovéto případy jsou vzácné a že jich ubývá. My máme být těmi nejpřátelštějšími a nejohleduplnějšími lidmi ze všech.
Máme se samozřejmě vyvarovat takových vztahů, které ohrožují naše měřítka či oslabují naši víru a způsob uctívání Boha. Avšak takováto výlučnost neznamená, že nemusíme být vůči druhým ohleduplní. A neměla by nás oddělovat ani od mnohých vztahů, jež vznikají při spolupráci na širokém poli společných zájmů, do něhož patří všichni lidé.
Duch, s nímž máme přijímat poselství vyjádřené slovy „pokoj, lidem dobrá vůle“, je duch odevzdání sebe sama ve službě druhým. Tak jako Vánoce oslavují narození Toho, který dal svůj život za nás všechny, má i každý z nás využít Vánoce jako příležitost ke zlepšení toho, jak dáváme my svým bližním.
Budeme-li tak činit – zatímco bude našimi myšlenkami a skutky prostupovat vánoční duch dávání – bude každý z nás přispívat k onomu věčnému cíli, kterým je „na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“. Je načase, abychom tak činili všichni, neboť každý den jsme o den blíže příchodu Páně. Jak nás učil president Russell M. Nelson na poslední říjnové konferenci, cituji: „To nejlepší nás teprve čeká, protože Pán urychluje své dílo. To nejlepší nás teprve čeká, pokud plně obrátíme své srdce a svůj život k Ježíši Kristu.“ Konec citátu.
Nyní budu citovat z prohlášení „Žijící Kristus – svědectví apoštolů“, kde čteme, cituji:
„Zatímco si připomínáme narození Ježíše Krista před dvěma tisíci lety, předkládáme své svědectví o skutečnosti Jeho nesrovnatelného života a o nekonečné moci Jeho veliké smírné oběti. Nikdo jiný neměl tak hluboký vliv na všechny ty, kteří žili, žijí či ještě budou žít na zemi.“
Pokračuji v citátu: „Slavnostně svědčíme, že Jeho život, který je ústředním bodem celé lidské historie, nezačal v Betlémě ani neskončil na Kalvárii. Byl Prvorozeným Otcovým, Jednorozeným Synem v těle, Vykupitelem světa. …
S vážností prohlašujeme, že Jeho kněžství a Jeho Církev byly na zemi znovuzřízeny – postaveny ‚na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus‘.“
Pokračuji v citátu: „Svědčíme, že se jednoho dne vrátí na zemi. ‚Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří [to] všeliké tělo spolu.‘“ Konec citátu. „Bude panovat jako Král králů a vládnout jako Pán pánů a každé koleno se skloní a každý jazyk promluví před Ním v uctívání.
Jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové vydáváme svědectví, že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. Je oním velikým králem Immanuelem, který dnes stojí po pravici svého Otce.“ A opět cituji: „Je světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě, který přijde. Buď Bohu dík za nesrovnatelný dar Jeho božského Syna.“
Ve jménu Ježíše Krista, amen.