Jiná, ne však sama
Megan se občas jako jediná členka Církve cítila sama.
Crrrrrr! Zvonek ohlásil poslední vyučovací hodinu dne. Megan už byla na druhém stupni základní školy, a tak během dne chodila do různých učeben. A měla hodně učení. Byla ráda, že její poslední hodina byla vyhrazená pro samostudium. To znamená, že může začít dělat domácí úkol.
Megan se posadila ke stolu, u kterého nikdo neseděl. Přistoupil k ní chlapec, který se jmenoval Bennett.
„Hele, Megan, nejsi ty mormonka?“
„Jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů,“ odvětila Megan.
„Takže si myslíš, že Joseph Smith napsal Knihu Mormonovu nebo něco takového, že?“ pokračoval Bennett.
Megan se rychle v duchu pomodlila, aby věděla, jak odpovědět. „On Knihu Mormonovu přeložil,“ odpověděla. „Bůh ho povolal za proroka, aby pomohl navrátit Kristovu Církev.“
Bennett se ušklíbl. „To je hloupost,“ řekl. Zasmál se a odešel.
Megan začala cítit, jak v obličeji červená. Zabořila pohled do své učebnice.
„Ahoj Megan!“
Co zas? Megan vzhlédla od knihy. „Aha. Ahoj Taji.“
„Moc mě mrzí, co ti Bennett řekl,“ řekl Taj. Sedl si ke stolu naproti ní. „Z tvé odpovědi bylo znát, že to je pro tebe důležité.“
„Díky,“ odvětila Megan. „Opravdu je.“
„Asi vím, jak se cítíš,“ řekl Taj. „Tady na škole jsem jediný hinduista. Je to těžké, když se druzí nesnaží porozumět tomu, čemu věříš.“
Megan se občas cítila jako jediná členka Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na své škole osaměle. Ale nikdy ji nenapadlo, že by tam mohl být i někdo další, kdo se cítí stejně.
„Moji rodiče říkají, že když je někdo na ostatní ošklivý, je to proto, že sám není šťastný,“ řekla Megan. Zamyšleně kroutila tužkou mezi prsty. „Možná je Bennett smutný. Nebo osamělý.“
Taj přikývl. „Vsadím se, že máš pravdu. Možná potřebuje kamaráda.“
Megan se usmála. „Možná potřebuje dva kamarády!“
Příští den během studijní přípravy si Megan a Taj všimli, že Bennett sedí u stolu sám.
„Ahoj Bennette,“ řekl Taj.
Bennett vypadal překvapeně. „Ahoj.“
„Co si čteš?“ zeptala se Megan a přisedla si ke stolu.
„Dějepis.“
„Kvůli té zítřejší písemce?“ Taj si taky přisedl.
„Jo,“ odpověděl Bennett.
„Je tam spousta letopočtů na zapamatování,“ přitakal Taj. Bennett přikývl.
„Třeba bychom se mohli navzájem vyzkoušet.“ Megan si otevřela učebnici dějepisu. Všichni tři se střídali v kladení a zodpovídání otázek, dokud nezazvonil zvonek.
„Megan, chci se omluvit za to, co jsem ti včera řekl,“ řekl Bennett, zatímco se zvedali od stolu. „O tvé církvi jsem něco slyšel a byl jsem zvědavý.“ Bennett přešlapoval na místě. „Já věřím v něco jiného, ale neměl jsem být neslušný.“
Megan se usmála. „Díky. Naše církev je pro mě důležitá, ale je v pořádku, když každý věříme v něco jiného.“
„Mám pocit, že jsme dobrá studijní skupina, i když máme každý jinou víru,“ řekl Taj.
Bennett se usmál. „Taky si myslím. A tu písemku určitě zvládneme na jedničku.“
Ilustrace: Mark Robison