Plevel a neslušná slova
„Co kdybychom si jako rodina dali slib?“ zeptala se maminka.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekl Jonáš mamince. Usadil se do trávy hned vedle záhonku s květinami, který plela.
„Určitě. Co bys chtěl vědět?“ odvětila maminka. Sundala si rukavice zamazané od hlíny.
„Dnes ve škole několik dětí říkalo slovo, které neznám. Smály se, když ho říkaly,“ řekl Jonáš. „Myslím, že to bylo neslušné slovo.“
„Jak ses cítil, když jsi to slovo slyšel?“ zeptala se maminka.
„Neměl jsem z něho dobrý pocit.“
Jonáš to slovo mamince zašeptal. Řekla mu, co znamená. Měl pravdu. Nebylo to pěkné slovo.
„Ale proč je vlastně neslušné?“ zeptal se.
„Je neslušné, protože je nelaskavé a neuctivé. Když taková slova říkáme, je pro Ducha Svatého obtížné být s námi. Duch Svatý se ti snažil říct, že je špatné. Proto ses v nitru necítil dobře.“
Jonáš svraštil čelo. „Ale ostatní děti se smály, když ho říkaly. Proč jsem já byl ten jediný, komu se nelíbilo?“
„Jak víš, že se ostatní děti necítily stejně?“ zeptala se maminka.
„Protože se všichni smáli nebo se usmívali, když to slovo někdo řekl.“ Jonáš si připadal zmatený.
„Lidé se někdy smějí nebo usmívají i tehdy, když se uvnitř dobře necítí,“ vysvětlila maminka. „A když pak taková neslušná slova slyší nebo říkají často, už je to tolik netrápí. To ale neznamená, že je správné taková slova říkat. Je to jako s tímhle plevelem. Vytrhávám ho ze záhonku, aby záhonek vypadal upraveně a mohly v něm růst ty správné květiny.“
„Jsem moc rád, že já jsem to slovo neřekl,“ oddechl si Jonáš.
„Já taky,“ odvětila maminka. „Jsem na tebe hrdá. A mám nápad. Co kdybychom si jako rodina dali slib?“
„Jaký slib?“ zeptal se Jonáš.
„Slibme si, že budeme říkat jen slušná slova, ne ta neslušná. Uzavřeme takovou rodinnou dohodu.“
Jonášovi se ten nápad líbil. Podali si s maminkou ruce. Jonáš měl ze slibu, který si dali s maminkou, dobrý pocit.
„A co kdybys mi teď slíbil, že mi pomůžeš s tím záhonkem?“ zeptala se maminka.„A já ti pro změnu slíbím, že tě pak vezmu do parku.“
Jonáš se usmál a popadl motyčku. „Dohodnuto.“
Pomáhal mamince a cítil se přitom mnohem lépe. Věděl, že jeho slib, že nebude říkat neslušná slova, bylo dobré rozhodnutí, které jejich rodině prospěje.
Ilustrace: Dan Widdowson