„Nikdy nejsme úplně sami“, Kamarád, srpen 2023, 22–23.
Nikdy nejsme úplně sami
Co když se Ethanovi zase něco stane a nebude tam nikdo, kdo by mu mohl pomoci?
Tento příběh se odehrál v USA.
Ethan na houpačce komíhal nohama. Houpal se stále výš a výš. Díky větru měl pocit, že létá!
Potom zazvonilo. Ethan vzdychl. Chtěl, aby přestávka ještě nekončila.
Děti se řadily, aby se mohly vrátit dovnitř. Ethan nechal houpačku zpomalit. Položil nohy na zem a chtěl vyrazit zpátky na vyučování.
Ale jakmile došlápl, projela mu nohou ostrá bolest. Upadl. Pokusil se vstát, ale nohu měl jako v ohni. Hrozně ho bolela!
„Pomoc!“ zvolal. Po tváři mu stékaly slzy. Děti a učitelé se k němu seběhli.
„Co se děje?“ zeptala se paní učitelka.
„Zlomil jsem si nohu!“
Nebylo to poprvé, co si Ethan něco zlomil. A dokonce ani podruhé nebo potřetí! Ethan trpěl nemocí křehkých kostí, což je onemocnění, při kterém se kosti snadno zlomí. Stačilo, aby sešel z obrubníku, do někoho narazil nebo podobná drobnost, a už mohl mít něco zlomeného.
„Zavolám rodičům, aby tě odvezli k lékaři,“ řekla paní učitelka. „Všechno bude v pořádku.“
Ethan byl rád, že jsou kolem něj lidé, kteří mu mohou pomoci. Noha ho stále silně bolela, ale věděl, že bude v pořádku.
Maminka s tatínkem přijeli do školy a odvezli Ethana k lékaři. Ten mu dal nohu do sádry a poslal ho domů odpočívat.
Ethan trávil kvůli zlomené noze spoustu času v posteli. Měl spoustu knížek, které si mohl číst. Někdy za ním přišli kamarádi a zahráli si nějakou hru. Přesto se nudil.
Jednou v noci se Ethan probudil a nemohl znovu usnout. Snažil se uvolnit, ale vracely se mu obavy. Co když si něco zlomím a nikdo u toho nebude, třeba uprostřed noci? napadlo Ethana. Rozbušilo se mu srdce. Dostal strach.
„Tati!“ vykřikl.
Tatínek přiběhl k Ethanovi do pokoje. „Co se děje?“
„Mám strach,“ řekl Ethan. „Co když si zase něco zlomím a nikdo tam nebude, aby mi pomohl?“
Tatínek se posadil vedle něj na postel. „To je děsivá představa,“ uznal. „I když se člověk snaží být opatrný a dávat si pozor, může se něco přihodit. Ale ať se stane cokoli, bdí nad tebou Nebeský Otec.“
„Takže to znamená, že je pořád se mnou?“ ujišťoval se Ethan.
„Přesně tak.“ Tatínek ho jemně objal.
Ethan pomyslel na to, jak rychle mu tatínek přispěchal na pomoc. Věděl, že tatínek ho má rád a vždy mu chce pomoci. Možná je takový i Nebeský Otec.
Další den si Ethan v časopise Kamarád přečetl jeden verš z písem. Stálo v něm: „Buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“*
Když si Ethan onen verš četl, měl pocit klidu a bezpečí, stejně jako když si povídal s tatínkem. Věděl, že je to útěcha od Ducha Svatého. Připadalo mu, jako by tatínka opět objímal.
Nejspíš si zase něco zlomím, pomyslel si Ethan, ale nemusím mít strach. Věděl totiž, že už vlastně nikdy nebude sám.
Ilustrace: Simini Blocker