„Kapky víry“, Kamarád, březen 2024, strany 30–31.
Kapky víry
Jacob měl problém – pořád se mu moc chtělo spát!
Tento příběh se odehrál v Brazílii.
„Jacobe, znáš odpověď?“ zeptala se paní učitelka Lelisová.
Jacob otevřel oči a zvedl hlavu, kterou měl položenou na lavici. Oči všech spolužáků se upíraly na něj. I paní učitelka se na něj upřeně dívala. Jacob cítil, jak mu rudnou tváře. Zase během vyučování usnul!
„Omlouvám se, paní učitelko,“ řekl. „Mohla byste mi prosím otázku zopakovat?“
„Určitě. Ale přestaň prosím ve vyučování dřímat.“
Jacob se v lavici sesunul níž. „Ano, paní učitelko.“
Jacob začal chodit do nové školy teprve před pár týdny. Moc rád se učil a jeho spolužáci byli hodní. Měl ale jeden problém – pořád se mu moc chtělo spát! Měl to do nové školy daleko, tak musel ráno vstávat velmi brzy, aby přišel včas.
Zpočátku bylo snadné se během výuky soustředit. Ale časem to bylo stále těžší. Někdy byl Jacob tak unavený, že usnul.
Dalšího dne pozvala paní ředitelka Jacoba a jeho rodiče na schůzku. Usmála se a přivítala je ve své kanceláři.
„Jsem ráda, že jste přišli,“ řekla. „Jacob je výborný žák. Ale jeho paní učitelka říká, že ho výuka nezajímá. Občas se nesoustředí a zdá se být velmi unavený. Je v pořádku?“
Jeho maminka přikývla. „Jacob se moc snažil, aby mohl chodit na tuto školu, ale má to sem daleko. Každý den musí vstávat brzy. A tak je během dopoledních hodin ospalý.“
„A to je celé?“ zeptala se paní ředitelka. „Měli byste zkusit kapky kávy! Přidejte Jacobovi každé ráno do pití několik kapek velmi silné kávy. To mu pomůže zůstat vzhůru.“
Jacob se zamračil. „Ale my kávu nepijeme, paní ředitelko.“
Paní ředitelka vypadala zmateně. „Bude pro tebe těžké se něčemu naučit, když budeš pořád usínat. Měl bys to alespoň zvážit.“
Když odešli z kanceláře paní ředitelky, Jacobovi se hlavou honila spousta myšlenek. Chtěl to ve škole zvládat lépe, ale také chtěl dodržovat přikázání.
Večer četla jeho rodina v písmech o Slovu moudrosti.
Když přišla řada na Jacoba, četl tato slova: „A všichni svatí, kteří pamatují na to, aby zachovávali a činili tato slova, … naleznou moudrost a veliké poklady poznání. … A poběží, a nebudou znaveni, a budou kráčeti, a nebudou umdlévati.“*
Pak dostal nápad!
Vstal ze židle a postavil se. „Místo kapek kávy budu užívat kapky víry!“
„Jak to myslíš?“ zeptal se ho tatínek.
Jacob se usmál. „Každé ráno před snídaní se můžeme pomodlit a poprosit Nebeského Otce, aby mi požehnal, abych nebyl tak ospalý. Naše modlitby budou jako kapky víry!“
Maminka a tatínek se také usmáli. „To zní jako skvělý nápad!“ řekl tatínek.
Druhý den ráno všichni společně poklekli a pomodlili se, aby měl Jacob dostatek energie a aby zůstal vzhůru. Dalšího dne udělali totéž. A den poté opět. Jacob se také každý večer snažil jít spát brzy. A Jacobova rodina měla každé ráno víru, že mu Nebeský Otec pomůže.
Časem začaly jejich kapky víry zabírat. Jacob se dokázal soustředit celý den! Bůh zodpověděl jejich modlitby. A Jacob věděl, že Bůh je na něj hrdý, protože dodržuje Slovo moudrosti.
„Jsi připravený na hodinu, Jacobe?“ zeptala se jednoho rána paní učitelka Lelisová, když Jacob vešel do třídy.
Jacob přikývl s velkým úsměvem na tváři. Před vyučováním si vzal své kapky víry. Byl připravený na cokoli!
Ilustrace: Raquel Martin