„Slepice a kuřátka“, Kamarád, březen 2024, 4–5.
Slepice a kuřátka
„Ježíš Kristus o tom mluvil v písmech,“ řekl tatínek.
Tento příběh se odehrál v USA.
Na Claru se upřeně dívalo pět ochmýřených žlutých kuřátek. Píp, píp, píp!
Každý rok na jaře kupovali Clařini rodiče kuřátka na odchov. Clara dnes měla za úkol pomoct tatínkovi přivézt kuřátka domů ke slepicím, které už měli.
Cesta, po které jeli, byla hrbolatá. Ale Clara držela krabici s kuřátky pevně na klíně. Jedno z nich jemně hladila špičkou prstu. Bylo tak heboučké!
Když Clara s tatínkem dojeli domů, zamířili ke kurníku na zahradě za domem. Kurník byla malá kůlna, ve které bydlely všechny slepice a měly tam hnízda.
„Ke které slepici kuřátka dáme?“ zeptal se tatínek.
Clara se rozhlédla. Jedna slepice pod sebe právě hrabala slámu. Bylo by to útulné hnízdečko pro nová kuřátka. Možná by se o kuřátka dobře postarala.
„K téhle,“ odpověděla Clara a ukázala na slepici.
Tatínek jemně vyndal jedno kuřátko z krabice a položil ho ke slepici. Slepice se na kuřátko zadívala. Zvedla křídlo a kuřátko najednou zmizelo!
„Kam se podělo? Je to kuřátko v pořádku?“ zeptala se Clara.
Tatínek přikývl. „Podívej!“
Kuřátko vystrčilo hlavičku zpod peří slepice.
„Proč to ta slepice udělala?“ podivila se Clara.
„Aby kuřátko ochránila,“ řekl tatínek. „Pod jejími křídly je v bezpečí a v teple.“
Clara pomohla tatínkovi položit všechna kuřátka k jejich nové mamince kvočně. Slepice pak zvedla křídla a všechna kuřátka shromáždila pod sebe.
„Víš, že Ježíš Kristus o tom mluvil v písmech?“ řekl tatínek.
„Vážně?“ zeptala se Clara. „Co řekl?“
„Ukážu ti to.“
Clara s tatínkem vešli do domu. Tatínek si přinesl písma. Potom začal číst.
„Jak často vás budu shromažďovati, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla svá, budete-li činiti pokání a navrátíte-li se ke mně s celým úmyslem srdce.“*
Clara si představila všechna kuřátka schoulená u slepice v peří. „Takže Ježíš nás shromažďuje tak, jako slepice schovává kuřátka pod křídla?“ zeptala se Clara.
„Přesně tak,“ odpověděl tatínek. „Ježíš nás ochraňuje stejně tak, jako slepice ochraňuje svá kuřátka. Ale On nás chrání nejen před zimou, ale i před mnoha dalšími věcmi. Ví o tom, když nás něco bolí, když jsme nemocní nebo smutní. Dává nám klid a útěchu. Stará se o nás.“
Druhého dne ráno Clara slepici a její nová kuřátka nakrmila. Připomnělo jí to verš, který jí četl tatínek. Když si vzpomněla na Ježíše, usmála se. Věděla, že Ježíš ji má rád a že se o ni stará tak, jako se slepice stará o svá kuřátka.
Ilustrace: Assia Ieradi