„Víc času s Maxem“, Kamarád, březen 2024, 42.
Napsali jste nám
Víc času s Maxem
Jednou jsme se s rodinou, několika přáteli a s naším psem Maxem vydali tábořit na pláž. Celý den jsme plavali a hráli si. Po setmění jsme sledovali ohňostroj. Všichni jsme si to moc užívali.
Když ohňostroj skončil, hledala jsem Maxe. Byl ale pryč! Zpanikařila jsem a křičela, že Max zmizel. Zatímco jsme ho všichni hledali v lese, po tvářích mi stékaly slzy. Měla jsem pocit, že mi tichý hlas říká, abych se pomodlila, a tak jsem to udělala. Ale celé mé tělo jako by přišlo o veškerou sílu a já jsem se o Maxe moc bála.
Nenašli jsme ho, a tak jsme se vydali zpátky k našemu stanu. V duchu jsem se dál modlila, ale začala jsem ztrácet naději. Plakala jsem, dokud jsem neusnula.
O několik hodin později se mnou rodiče zatřásli a já se probudila. Max seděl přímo vedle mě! Rodiče zaslechli, jak u našeho stanu cinká Maxův obojek. Pevně jsem Maxe objala a v duchu děkovala Bohu, že moji modlitbu zodpověděl.
O tři roky později si Max poranil záda a měl velké bolesti. Nešlo ho vyléčit, a tak jsme se s ním museli rozloučit. Nebeský Otec mě utěšoval a dodával mi klid a pokoj. Duch Svatý mi připomněl, že jsme o Maxe málem přišli už před třemi roky, ale Bůh nám ho pomohl najít. Jsem vděčná, že nám poskytl víc času mít Maxe rádi.
Vím, že Bůh odpovídá na modlitby a během zkoušek nás utěšuje. Usmíření Ježíše Krista je určeno každému. Jsem vděčná za to, co Ježíš Kristus a Nebeský Otec dělají pro mou rodinu a pro mě.
Ilustrace: Camarie Brunson