„Ústřední bod Velikonoc: Žijící Ježíš Kristus“, Pro posílení mládeže, březen 2021, 2–5.
Ústřední bod Velikonoc: Žijící Ježíš Kristus
Při oslavách Velikonoc se radujeme z toho, že Ježíš Kristus žije a je zde pro každého z nás.
Z proslovu na generální konferenci v dubnu 2020.
V této době Velikonoc oslavujeme žijícího Ježíše Krista. Spasitel nás s dokonalou láskou ujišťuje: „Ve mně [můžete míti] pokoj. Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.)
Při oslavách Velikonoc se radujeme z toho, že On žije – nejen tehdy, ale i nyní; nejen pro některé, ale pro všechny. Přišel a stále přichází, aby uzdravil zkroušené srdcem, propustil zajaté, vrátil zrak slepým a osvobodil ty, kteří jsou souženi (viz Lukáš 4:18). To jest každého z nás. Jeho sliby vykoupení platí bez ohledu na naši minulost, současnost nebo starosti týkající se budoucnosti.
Hosana a aleluja
O Květné [nebo též Palmové] neděli vjel Ježíš do Jeruzaléma na oslátku a mnozí lidé „nabrali ratolestí palmových, a vyšli“, aby Ho přivítali (Jan 12:12–13; viz také Matouš 21:8–9; Marek 11:8–10). Palmy jsou tradičním posvátným symbolem, kterým vyjadřujeme radost z našeho Pána. Věrní v Jeho příjezdu rozpoznali naplnění proroctví a vědoucně volali „hosanna na výsostech“ (Matouš 21:9). Hosana znamená „prosíme, spas nás“ (viz Průvodce k písmům, „Hosana“).
Týden po Květné neděli je Velikonoční neděle. President Russell M. Nelson učí, že Ježíš Kristus „přišel zaplatit dluh, který nedlužil, protože my jsme dlužili částku, kterou jsme nemohli splatit“.1 Skrze Usmíření Kristovo mohou být vskutku spaseny všechny Boží děti „skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“ (Články víry 1:3). O Velikonocích zpíváme aleluja. Aleluja znamená „chvalte Pána Jehovu“ (viz Bible Dictionary, „Hallelujah“).
Posvátné události, ke kterým došlo v týdnu od Květné do Velikonoční neděle, jsou vyjádřeny ve zvoláních hosana a aleluja. Zvoláním hosana prosíme Boha o spasení. Zvoláním aleluja chválíme Pána za naději ve spasení a oslavení. Zvoláními hosana a aleluja uznáváme, že žijící Ježíš Kristus je ústředním bodem Velikonoc.
Znovuzřízení a Vzkříšení
O Velikonoční neděli 3. dubna 1836, na počátku Znovuzřízení, se žijící Ježíš Kristus zjevil po zasvěcení chrámu Kirtland. Ti, kteří ho tam spatřili, o Něm vydali svědectví pomocí doplňujících se protikladů ohně a vody: „Oči jeho byly jako plamen ohně; vlasy na hlavě jeho byly bílé jako čistý sníh; tvář jeho zářila nad jas slunce; a hlas jeho byl jako zvuk valících se velikých vod, a to hlas Jehovův.“ (Nauka a smlouvy 110:3; zvýraznění přidáno.)
Při oné příležitosti náš Spasitel pronesl: „Já jsem první i poslední; jsem ten, kdo žije, jsem ten, kdo byl zabit; jsem přímluvcem vaším u Otce.“ (Nauka a smlouvy 110:4.) Opět jsou zde doplňující se protiklady – první a poslední, živý a zabitý. On je Alfa i Oméga, počátek i konec (viz Zjevení 1:8; 3. Nefi 9:18; Nauka a smlouvy 19:1; 38:1; 45:7), původce i dokonavatel naší víry (viz Židům 12:2; Moroni 6:4).
Po Ježíši Kristu se zjevili také Mojžíš, Elias a Eliáš. Božským řízením tito velcí proroci z dávných dob znovuzřídili klíče a pravomoc kněžství. Takto byly „klíče této dispensace … předány“ (Nauka a smlouvy 110:16) Jeho znovuzřízené Církvi, aby žehnaly všem Božím dětem.
Je významné, že Kniha Mormonova popisuje moc a vzkříšení Kristovo (viz Alma 41:2) – podstatu Velikonoc – jako dvojí znovuzřízení.
Zaprvé – vzkříšení zahrnuje fyzické znovuzřízení naší „vlastní a dokonalé schránky“ – každé končetiny a každého kloubu, dokonce ani „vlas z hlavy nebude ztracen“ (Alma 40:23). Tento slib dává naději těm, kteří přišli o končetiny; těm, kteří přišli o zrak, o sluch či o schopnost chodit; nebo těm, kteří jsou považováni za ztracené kvůli neochabující ochromující nemoci, duševní chorobě či jiným sníženým schopnostem. On nás nachází. Uzdravuje nás.
Druhým zaslíbením Velikonoc a Usmíření našeho Pána je to, že duchovně bude vše „znovuzřízeno ke svému vlastnímu řádu“ (Alma 41:4). Toto duchovní znovuzřízení je odrazem našich skutků a přání. Znovuzřizuje to, „co je dobré“, „spravedlné“, „správné“ a „milosrdné“ (Alma 41:13). Není divu, že prorok Alma používá nějakou formu slova znovuzřízení devatenáctkrát,2 zatímco nás vybízí: „Jednej správně, suď spravedlivě a čiň dobro neustále.“ (Alma 41:14.)
Díky tomu, že „Bůh sám usmiřuje hříchy světa“ (Alma 42:15), může Pánovo Usmíření napravit nejen to, co bylo, ale i to, co může být. Vzhledem k tomu, že zná naše bolesti, strasti, nemoci a „pokušení všeho druhu“ (Alma 7:11), může nám, se svým milosrdenstvím, pomáhat podle našich slabostí (viz Alma 7:12). Díky tomu, že Bůh je „dokonalým, spravedlným Bohem, a také milosrdným“, může plán milosrdenství uspokojit „požadavky spravedlnosti“ (Alma 42:15). My činíme pokání a děláme vše, co je v našich silách. On nás věčně objímá „náručí [své] lásky“ (2. Nefi 1:15).
Zpívajíce písně věčné radosti
Spolu s vámi vydávám o těchto Velikonocích svědectví o Bohu, Věčném Otci, a o Jeho milovaném Synu, žijícím Ježíši Kristu. Smrtelní lidé byli krutě ukřižováni a později vzkříšeni. Avšak pouze žijící Ježíš Kristus ve své dokonalé znovuzřízené podobě stále nese znamení ukřižování na svých rukou, nohou a boku. Jen On může říci: „Vyryl jsem si tě na dlaně rukou svých.“ (Izaiáš 49:16; 1. Nefi 21:16.) Jen On může říci: „Já jsem ten, jenž byl pozvednut. Já jsem Ježíš, který byl ukřižován. Já jsem Syn Boží.“ (Nauka a smlouvy 45:52.)
V nynější době se toho můžeme mnoho naučit o Boží dobrotivosti a o našem božském potenciálu nechat v sobě narůstat Boží lásku, když se na Něj budeme obracet a vzájemně si pomáhat. „A stane se, že spravedliví budou shromážděni z prostředku všech národů a přijdou do Sionu, zpívajíce písně věčné radosti.“ (Nauka a smlouvy 45:71.) V tomto období provolávání hosana a aleluja zpívejte aleluja – neboť On bude kralovat na věky věků! Volejte hosana Bohu a Beránkovi!