„Jak mít vždy Ducha“, Pro posílení mládeže, březen 2021, 26–29.
Pojď, následuj mne
Jak se připravit, abychom měli vždy Jeho Ducha
Když se budeme každý týden připravovat na způsobilé přijetí svátosti, může nám to pomoci mít Ducha vždy při sobě.
Když mi bylo 12 let, jeli jsme s rodinou navštívit významná místa spojená s historií Církve v severní části státu New York. Vzpomínám si, jak jsem v Posvátném háji přemýšlel o Prvním vidění a dalších úžasných viděních, která Joseph spatřil, a říkal jsem si: „Páni! Kdybych mohl zažít jedno takové úžasné duchovní setkání s nebeskými bytostmi jako Joseph, můj další život už by běžel hladce.“
Od té doby jsem pochopil, že místo jedné velkolepé duchovní zkušenosti jednou za život potřebuji spíše malé, ale časté duchovní zážitky, které by mi pomáhaly uchovávat si pevné svědectví a zůstávat bezpečně na cestě vedoucí zpět domů. Nebeský Otec věděl, že v životě budeme potřebovat pravidelné vedení, a připravil způsob, jak ho můžeme získat.
Všem těm, kteří mají dost víry v Jeho Syna, aby činili pokání a dali se pokřtít, dává dar Ducha Svatého. Prostřednictvím každotýdenního obřadu svátosti nám dává možnost mít vždy Jeho Ducha, aby byl s námi, pokud budeme pamatovat na Spasitele a dodržovat Jeho přikázání (viz Nauka a smlouvy 20:77). To nám umožňuje mít v životě každodenní přístup k tomu, abychom byli vedeni Duchem, zatímco používáme svou svobodu jednání k činění rozhodnutí, jež nám budou pomáhat na naší cestě zpět k Nebeskému Otci.
Svátost a Duch
Nebeský Otec věděl, že budeme potřebovat pravidelný přístup k vedení, jež poskytuje Jeho Duch, a ne jen velkolepé jednorázové zážitky. Prostřednictvím proroka Josepha Smitha znovuzřídil obřad křtu ponořením, jenž nám umožňuje stát se čistými. Poté jsme připraveni přijmout dar Ducha Svatého konfirmací, čímž získáváme možnost být každý den vedeni Duchem.
Nebeský Otec věděl, že nebude stačit, abychom se čistými stali jen jednou, a že bude potřeba, abychom si připomínali Spasitele a očišťovali se znovu a znovu, abychom mohli vždy mít Jeho Ducha. Za tímto účelem znovuzřídil obřad svátosti. Když se pečlivě na svátost připravujeme a pravidelně ji přijímáme, je nám slíbeno, že budeme moci vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi (viz Nauka a smlouvy 20:77).
Avšak jen pouhá návštěva shromáždění a to, že tam sníme chleba a vypijeme vodu, nám přístup k Pánovu zaslíbení nezajistí. Naše vědomá příprava na tento obřad nám umožňuje přijímat ve svém životě Spasitelovu moc.
Sportovci se nestanou zdatnými jen proto, že si oblečou dres nebo že napochodují na kurt nebo na hřiště. Své tělo musí trénovat, musí se naučit technice a musí ji procvičovat, mají-li se ve svém sportu stát zdatnými. Podobně se i my musíme naučit připravovat na přijímání svátosti uctivým způsobem a způsobile, abychom mohli získávat moc, kterou nám Pán může dát.
Jedním ze způsobů, jak můžete své srdce a svého ducha připravit na přijímání svátosti, je, že každý týden provedete sami se sebou krátký pohovor. Když já provádím takový pohovor se sebou, rád k tomu využívám Nauku a smlouvy 20:37. Tento verš uvádí požadavky pro křest, jak byly Bohem zjeveny Proroku Josephovi. Uvádí, co musí splňovat všichni ti, kteří si přejí být pokřtěni. Zjistil jsem, že mi pomáhá připravit se na přijetí zaslíbení, jež jsou obnovována a dostupná prostřednictvím svátosti.
Fotografie: Getty Images
Tento verš používám jako své vodítko a kladu si přitom následující otázky, abych zjistil, zda jsem na přijetí svátosti připraven.
Pokořil jsem se před Bohem?
Prvním požadavkem uvedeným v Nauce a smlouvách 20:37 je, abychom se pokořili před Bohem. To děláme tím, že Jeho vůli, tak jak je zapsána v písmech, učena Jeho služebníky nebo jak k nám přichází ve formě nabádání, přijmeme a řídíme se jí.
Ptám se sám sebe, zda se ve svém životě ohledně něčeho nevzpírám Bohu. Odmítám Jeho vedení? Naslouchám učení Jeho služebníků? Pokud tomu tak není, naplánuji si, že svou přípravu na přijetí svátosti zlepším, a zavážu se více se v tomto ohledu snažit. Bůh je vševědoucí – když porozumím tomu, že On dokáže vidět můj život z celkové perspektivy, je snadnější se před Ním pokořit a důvěřovat, že mě povede k tomu, co je nejlepší.
Mám srdce zlomené a ducha zkroušeného?
Mít zlomené srdce a zkroušeného ducha souvisí s pokorou. Znamená to, že jsme ochotni podrobit se Boží vůli. Být pokorný znamená omluvit se a odpustit i tehdy, když je to těžké nebo když se domníváme, že to druzí se dopustili chyby. Můžete říci, že ve svém srdci vůči nikomu nechováte špatné pocity? Ublížili jste někomu ve svém okolí nebo chováte k někomu zášť? Potřebujete někoho požádat o odpuštění?
Když mám zlomené srdce a zkroušeného ducha, jsem ochoten vynaložit úsilí, abych vše urovnal s Bohem i s lidmi ve svém okolí. Snažím se zbavit negativních myšlenek a pocitů vůči druhým. Pokud v nitru přechováváme svárlivé pocity, Duch s námi nepřebývá, a tak oproštění se od takovýchto pocitů je důležitým krokem v přípravě na přijetí zaslíbení svátosti.
Přeji si stát se opět čistým a mohu dosvědčit, že jsem opravdově činil pokání ze všech svých hříchů?
Dalším požadavkem v Nauce a smlouvách 20:37 je, abychom „opravdově činili pokání ze všech hříchů svých“. Když jsme byli pokřtěni, byli jsme očištěni od hříchů. Učinili jsme slib, že se budeme snažit dodržovat Boží přikázání a že budeme činit pokání, když uděláme chybu.
Ptám se sám sebe: „Přijímám svátost jen proto, že si myslím, že bych měl, nebo si opravdu přeji stát se znovu čistým?“ Přemýšlím, jakých hříchů nebo omylů jsem se v tom týdnu dopustil, a ptám se sám sebe, zda si opravdu přeji se změnit a zanechat jich. Když si budete přát znovu se stát čistými, uvidíte prostřednictvím Ducha to, v čem se musíte zlepšit, a On vás bude i nadále nabádat k pokání a k tomu, abyste se rozhodovali lépe.
Vyznání Pánu (a, bude-li třeba, i druhým, kterým jsme snad mohli ublížit nebo které jsme mohli urazit) je součástí naší přípravy.
Ptejte se sami sebe: „Je zde něco, co musím změnit a co jsem zatím nezměnil? Je zde něco, z čeho stále ještě potřebuji činit pokání?“ Když skrze upřímné pokání dořešíme to, co je potřeba dořešit, může nás to uschopnit ke způsobilému přijetí svátosti.
Jsem ochoten vzít na sebe jméno Ježíše Krista?
Každá smlouva, kterou uzavíráme, vyjadřuje náš závazek vzít na sebe Kristovo jméno v plnější míře. Když se dáme pokřtít, ukazujeme tím svou ochotu vzít na sebe jméno Ježíše Krista a dodržovat Jeho přikázání. Když uzavíráme další smlouvy v chrámu nebo přijímáme povolání, ještě více na sebe bereme věc Kristovu a Jeho učení. Abychom v rámci přijímání svátosti každý týden projevili svou ochotu vzít na sebe Jeho jméno, vyžaduje to, abychom se znovu zavázali ke všem smlouvám a slibům, které jsme s Ním předtím učinili.
Když hodnotím svou připravenost na přijetí svátosti, kladu si otázky jako například: „Dělám vše, co mohu, abych byl pro druhé příkladem Krista a Jeho učení? Dodržuji všechny sliby, které jsem v souvislosti se svými smlouvami učinil? Jsem dnes stejně oddaný Kristu a smlouvám, které jsem s Ním uzavřel, jako jsem byl v den, kdy jsem je uzavíral?“
Jsem odhodlán sloužit Kristu až do konce?
Když jsme uzavírali smlouvu křtu, slíbili jsme Pánu, že se budeme usilovně snažit dodržovat Jeho přikázání. Dvě největší přikázání jsou milovat Pána a milovat svého bližního (viz Matouš 22:36–40). Svou lásku k Bohu a ke svým bližním dokazujeme tím, že jim sloužíme.
Ptám se sám sebe: „Dělám si čas na to, abych sloužil? Sloužím jen zdráhavě, nebo jsem rád, že mohu sloužit? Snažím se zvelebovat své povolání?“ Služba druhým je nádherný způsob, jak se připravit na přijímání svátosti. Ve skutečnosti právě při službě druhým nejčastěji potřebujeme být vedeni Duchem.
Důvěřujte v Pánova zaslíbení
Když se budeme každý týden vědomě připravovat, abychom mohli způsobile přijmout svátost, uschopní nás to mít vždy při sobě Ducha, aby nás ovlivňoval a vedl nás v životě. To je slib, který nám dává Pán.