„Jako okno do duše“, Pro posílení mládeže, březen 2021, 6–8.
Jako okno do duše
Když tito dospívající zpívali se svým pěveckým sborem na mezináboženském festivalu, hodně se toho naučili o tom, jak hudba dokáže sbližovat všechny věřící.
Megan C., Ethan M. a Romy C. mají něco společného: Milují zbožnou hudbu. Líbí se jim, jak je pozvedá a inspiruje a jaké pocity v nich vyvolává. A těší je, když pozvedá a inspiruje i ostatní.
Megan (18), Ethan (19) a Romy (17) mají ještě něco společného: Všichni zpívají v pěveckém sboru působícím v jejich církevním sboru na Floridě v USA. A tento pěvecký sbor jim nedávno poskytl ještě větší příležitost podělit se o jejich lásku k hudbě tím, že se zapojil do mezináboženského hudebního festivalu.
„V našem sousedství působí mezináboženské sdružení, které se velmi snaží sbližovat lidi různého vyznání,“ vysvětluje Ethan. Tato skupina například uspořádala diskusi u stolu prostřeného pro iftár (večerní jídlo, při kterém muslimové během posvátného měsíce ramadánu každý večer ukončují svůj celodenní půst), uskutečnila několik projektů služby, například přípravu školních pomůcek pro děti v nouzi, a zorganizovala několik společných večeří typu „každý něco přinese“, při nichž lidé, kteří se navzájem neznali, seděli vedle sebe u stolu a povídali si o tom, jaká jsou pro jejich kulturu typická jídla, zvyky a náboženská přesvědčení.
Členové pěveckého sboru večeří a slouží společně s ostatními zpěváky jiných vyznání.
Buďme přátelé
Cílem tohoto sdružení samozřejmě je napomoci tomu, aby se lidé z různého prostředí a z různých kultur spřátelili.
„Těchto mezináboženských večeří se pokaždé účastní jedna turecká rodina, která mě hned vítá slovy ‚Jsme rádi, že se zase vidíme!‘“ říká Romy. „Ve světě, kde tak často dochází k pronásledování kvůli náboženství a víře, je moc pěkné, že se můžeme takto všichni společně sejít a popovídat si.“ Při jednom projektu služby „byly ženy z jiné církve naprosto úžasné“, dodává. „Nestaraly se o to, kdo je jaké víry. Prostě jen přišly, aby pomohly. Bylo to milé.“
„Můžeme se lišit v tom, v co věříme,“ říká Megan, „ale já jsem vždy respektovala víru druhých lidí a je moc pěkné, že se můžeme takto poznávat v prostředí, ve kterém se všichni chceme o tom druhém něco dozvědět.“
„Naše Církev je jedním z nejnovějších členů tohoto sdružení,“ říká Ethan. „A tak jsem velmi vděčný za to, jak laskavě se k nám chovají a jak nás mezi sebe přijímají. Vím, že lidé v některých lokalitách správně nerozumějí úsilí naší Církve. A tak jsem vždy rád, když jsou lidé schopni přijmout své odlišnosti a zaměřit se na to, co mají společného.“
Souznění
A jednou věcí, kterou mají všechny tyto náboženské skupiny společnou, je hudba. Mezináboženský hudební festival je pro věřící velikou příležitostí sjednotit se při uctívání Boha. Pěvecký sbor floridského církevního sboru byl jedním z asi šesti skupin reprezentujících kongregace ve městě.
„Byl tam sbor hrající na zvony, vokální duet, velký sbor, malý sbor, duo flétny a piana a tak dále,“ vysvětluje Megan. „Každou soubor požádali o dvě hudební vystoupení.“
A pokračuje: „Naším cílem bylo vybrat takovou píseň, která pomůže lidem pochopit, že věříme v Ježíše Krista a že také věříme v Nebeského Otce. Chtěli jsme navodit atmosféru uctívání.“
Pěvecký sbor se rozhodl pro dvě písně, se kterými už dříve vystupoval, a to „Great Things and Small Things“ od Stevena Kapp Perryho a „Sacraments and Symbols“ od Janice Kapp Perryové, Stevena Kapp Perryho a Lynne Perry Christoffersonové.
„První píseň je plná odhodlání. Nabízí ujištění, že s Bohem dokážete zvládnout cokoli, ať už jde o zdánlivou drobnost nebo něco velkolepého,“ říká Ethan. „Druhá píseň je plná zbožné úcty. Zní téměř jako chorál a navozuje pocit skutečného uctívání.“
Zkoušet, zkoušet, zkoušet
Když se připravovali na vystoupení, Ethan použil metodu, na kterou spoléhal už dříve. „Za prioritu považuji dobře se s písní seznámit,“ říká. „Zjistil jsem, že když se dokážu soustředit na poselství písně, mnohem více se z ní mohu těšit. Samozřejmě dbám i na to, abych ji dokázal správně zazpívat, ale vím, že to se pro mne stává snazším, když se uvedu do souladu s poselstvím, které se píseň snaží předat. Rád kladu důraz na duchovní přípravu.“
„Museli jsme také dál vystupovat na shromáždění svátosti a zkoušet i na jiná vystoupení,“ říká Megan. „Chápali jsme ale význam této mezináboženské akce, a tak jsme dbali na to, aby obě písně byly dobře nazkoušené. Pilně jsme na nich pracovali.“
Na vystoupení s druhou písní se 14členný sbor zredukoval na 8 zpěváků – dvojitý kvartet. „Zkoušeli jsme vždy v úterý před setkáním Mladých mužů a Mladých žen,“ říká Megan. „Přimělo mě to přemýšlet o té písni celý týden, vlastně celý měsíc. Našla jsem si ji na YouTube, což zpravidla nedělám, a pouštěla jsem si ji znovu a znovu. Chtěla jsem se v jejím zpěvu zdokonalit. Přála jsem si, abychom ji zazpívali tak dobře, aby to druhé oslovilo.“
Ethan, Megan a Romy se shodují, že všechny ty zkoušky sboru jim daly něco navíc. „Když tu píseň znovu a znovu nacvičujete,“ říká Romy, „její poselství se uchová ve vaší mysli a ve vašem srdci.“
Sbor vystupuje na mezináboženském hudebním festivalu.
V mysli i v srdci
To, že se jim písně vtiskly do mysli i do srdce, bylo zcela zřejmé při jejich vystoupení. „Obě písně se povedly naprosto nádherně,“ říká Romy. „Obecenstvo se úplně ztišilo a každý při zpěvu těch písní pocítil Ducha. Všichni jsme zažili pocit jednoty.“
„Ta první píseň pro mne vždy byla povzbudivá,“ říká Megan. „Mám dojem, že lidi na festivalu ovlivnila. Těšilo mě zpívat ji a doufám, že i jim se líbila. A při druhé písni naše hlasy zněly v nádherné harmonii. Myslím, že každý, kdo jí naslouchal, pocítil ducha posvátné úcty k Bohu.“
A dodává, že po skončení večerního programu měli „možnost promluvit si s účastníky i s diváky. Vím, že se lidé hodně ptali našeho sbormistra na písně, které jsme zpívali – ‚Co to bylo za píseň?‘ nebo ‚Kde jste našli to aranžmá?‘ Mohli jsme se navzájem podělit o zkušenosti a povídat si o hudbě, o kterou jsme se všichni dělili. Měla jsem pocit, jako bych jim více rozuměla díky písním, které zpívali, a jako by oni díky našim písním více rozuměli nám. Hudba je jako okno do duše.“