„Byla jsem způsobilá?“ Pro posílení mládeže, červenec 2021, 22–23.
Byla jsem způsobilá?
Co si pamatuji, vždy jsem byla obětí zneužívání. Ovlivnila tato skutečnost to, jak na mě pohlížel Pán?
Ilustrace Trent Gudmundsen
Navenek bylo mé dětství úplně normální.
Chodili jsme na shromáždění a účastnili se všech církevních setkání a činností. Chodila jsem do školy a hrála jsem si s kamarády. Jako dospívající jsem dělala vše, co normální dospívající běžně dělají. Trávila jsem čas s kamarády, chodila do pěveckého sboru a do divadelního kroužku. Chodila jsem na školní plesy. Pod tímto vnějším povrchem štěstí a normality se ale ukrývalo velmi temné tajemství.
Zhruba od svých dvou let jsem byla obětí sexuálního zneužívání ze strany svých dvou starších bratrů. Zneužívali i moje sestry. Byly jsme tehdy příliš malé, nechápaly jsme, co se děje, ale s přibývajícím věkem jsem začala chápat trochu víc. Kdykoli jsem se ocitla v přítomnosti svých bratrů, mívala jsem temný, nečistý pocit.
Můj vnitřní zmatek rostl
Když jsem se zúčastnila třídy Mladých žen, během které se učilo o morálních zásadách, pochopila jsem, jaký význam mají ctnost a cudnost. Naše vedoucí mně a dalším dívkám ve třídě kladly na srdce, ať zůstaneme morálně čisté.
Říkala jsem si, jak bych já mohla být morálně čistá? Kam až moje paměť sahala, vždy jsem byla obětí sexuálního zneužívání. Nedokázala jsem v sobě potlačit otázku, co si o mně myslí Pán. Byla jsem ctnostná mladá žena? Byla jsem způsobilá chodit na schůzky se spravedlivými mladými muži v našem sboru a ve škole? Byla jsem kvůli zneužívání, jemuž jsem byla vystavena, nezpůsobilá uzavřít chrámový sňatek?
Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Nedávalo mi smysl, že bych měla být považována za nectnostnou, když přece to, co se mi dělo, nevycházelo z mých rozhodnutí. Proč bych se neměla cítit jako ctnostná mladá žena? Nebyla jsem hodna Pánovy lásky? Bylo třeba, abych činila pokání?
Snažila jsem se zapomenout
Upřímně řečeno, nevěděla jsem si rady. Byla jsem přesvědčená, že vina není na mé straně, ale zároveň jsem se nemohla zbavit pocitů špíny, hanby a naprostého ponížení. Nedokázala jsem najít odvahu, abych se svěřila rodičům či někomu jinému. Několikrát jsem se o to pokusila, ale rozpaky byly silnější a já nevěděla, jak najít ta správná slova. A tak jsem se prostě snažila na to, co se odehrávalo, zapomenout.
Když mi bylo patnáct, mé mladší sestry našly odvahu, která mně chyběla. Promluvily si se školním psychologem. Zakrátko byl jeden z mých bratrů zatčen a poslán na tři roky do vězení. Ale i přesto mě následující roky neustále pronásledovaly obavy, že nepatřím mezi slušné a způsobilé lidi.
Našla jsem odvahu požádat o pomoc
Nakonec jsem jednoho dne sebrala odvahu a šla za naším biskupem. Vysvětlil mi, že Pán mne nečiní nijak zodpovědnou za sexuální jednání, do kterého mě coby dítě a mladou ženu nutili. Ujistil mě, že to vůbec nebyla má chyba. Stála jsem před Pánem bez úhony. Byla jsem stále ctnostná!
S pomocí psychologů a našeho biskupa se mi podařilo přestat se zneužíváním – a bolestí a utrpením, které mi způsobilo – zabývat. Nyní je můj život opravdu šťastný a normální. Uzavřela jsem chrámový sňatek se spravedlivým mužem, s nímž teď šťastně vychováváme naše děti.
Někdy se mi ale myšlenky na minulost nutkavě vracejí a vybavuje se mi úzkost, se kterou jsem pochybovala o své způsobilosti.
Říkám si, kolik mladých lidí se asi nachází ve stejné situaci, v jaké jsem byla já, a zápasí s pocity studu a ponížení a pochybují o své ctnosti a o svém místě v Božím plánu.
Těmto mladým lidem chci říct: Pán vás miluje.
Soucítí s vámi.
On ví, že vina není na vaší straně.
On ví, že ve skutečnosti jste ctnostní.
On vám pomůže nacházet odvahu a sílu ke šťastnému životu.