Dcery ve smlouvě
[Cesta], … po níž musíme kráčet zpět k našemu Nebeskému Otci, … je značena posvátnými smlouvami s Bohem.
Dnes večer jsme učeni duchovní mocí. Modlím se za to, aby se vám slova těchto skvělých sester zapsala do srdce tak, jako se zapsala do srdce mně.
Toto je historické shromáždění. Vyzvali jsme všechny ženy Církve ve věku osmi a více let, aby se k nám dnes večer připojily. Mnozí z nás se modlili o to, aby s námi byl Duch Svatý. Tohoto požehnání se nám dostalo, zatímco jsme naslouchali proslovům těchto sester a povznášející hudbě. Modlím se, aby byl Duch s námi nadále i nyní, kdy bych se chtěl několika povzbudivými slovy a svým svědectvím připojit k tomu, co zde již bylo řečeno – a obzvláště dosvědčit, že to, čemu jsme byli učeni, je to, co by si přál Pán, abychom slyšeli.
Chci s vámi hovořit o cestě, která dnes byla tak nádherným způsobem popsána, po níž musíme kráčet zpět k našemu Nebeskému Otci. Tato cesta je značena posvátnými smlouvami s Bohem. Budu k vám hovořit o radosti plynoucí z uzavírání a dodržování těchto smluv – a o pomáhání druhým tyto smlouvy dodržovat.
Mnohé z vás byly nedávno pokřtěny a obdržely dar Ducha Svatého vkládáním rukou. Máte na to ještě čerstvé vzpomínky. Jiné z vás byly pokřtěny již dávno, takže vzpomínky na to, co jste během uzavírání této smlouvy pociťovaly, možná už nejsou tak jasné, ale určité pocity se vracejí, když nasloucháte modlitbám při žehnání svátosti.
Ani dva z nás nebudou mít na den, kdy jsme uzavřeli tuto posvátnou smlouvu křtu a přijali dar Ducha Svatého, stejné vzpomínky. Ale všichni jsme pociťovali, že to Bůh schvaluje. Pociťovali jsme i touhu odpouštět a získat odpuštění a větší odhodlání činit to, co je správné.
Jak silně se vám tyto pocity zapsaly do srdce, bylo určeno především tím, jak vás na křest připravili ti, kteří vás mají rádi. Doufám, že ty z vás, které přišly do království v nedávné době, jsou požehnány tím, že sedí poblíž své matky. Je-li tomu tak, mohly byste se na ni možná nyní vděčně usmát. Pamatuji si na radost a vděčnost, jež jsem pociťoval, když jsem seděl v autě za maminkou po cestě domů ze svého křtu v pensylvánské Philadelphii.
Právě maminka byla tou, která mě pečlivě připravila na uzavření oné smlouvy a také všech dalších, jež měly přijít. Byla věrná tomuto pověření Páně:
„A opět, nakolik rodiče mají děti v Sionu, nebo v kterémkoli jeho kůlu, jenž je organisován, kteří je neučí porozuměti nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a o křtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, když je jim osm let, bude hřích na hlavě rodičů.
Neboť toto bude zákon pro obyvatele Sionu, nebo v kterémkoli jeho kůlu, jež jsou organisovány.
A jejich děti budou pokřtěny na odpuštění hříchů svých, když je jim osm let, a obdrží [Ducha Svatého].“1
Maminka svůj úkol splnila. Připravila své děti slovy v mnohém podobnými těm Almovým, jež jsou zaznamenána v Knize Mormonově:
„A stalo se, že jim pravil: Vizte, zde jsou vody Mormonu (neboť tak byly nazývány) a nyní, jelikož si přejete přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká;
Ano, a jste ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, abyste mohli býti Bohem vykoupeni a počítáni mezi ty z prvního vzkříšení, abyste mohli míti věčný život –
Nyní, pravím vám, je-li toto přání srdce vašeho, co máte proti tomu, abyste byli pokřtěni ve jménu Páně na svědectví před ním, že jste vstoupili do smlouvy s ním, že mu budete sloužiti a že budete zachovávati přikázání jeho, aby na vás mohl hojněji vylévati Ducha svého?
A nyní, když lidé uslyšeli tato slova, radostí tleskali a zvolali: Toto je přání našeho srdce.“2
Možná jste netleskaly, když jste byly poprvé vyzvány, abyste uzavřely smlouvu prostřednictvím křtu, ale určitě jste pociťovaly Spasitelovu lásku a silnější závazek pomáhat Mu duchovně vyživovat druhé. Mohu říci „určitě“, protože ony pocity jsou vloženy hluboko do srdce všem dcerám Nebeského Otce. Jsou součástí božského dědictví, jež vám dal.
Učil vás, než jste vstoupily do tohoto života. Pomáhal vám pochopit a přijmout skutečnost, že se vám dostane strastí, zkoušek a příležitostí, které byly vybrány jen pro vás. Zjistily jste, že náš Otec má plán štěstí, aby vás těmi zkouškami bezpečně provedl a abyste vy mohly pomoci provést druhé jejich zkouškami. Tento plán je značen smlouvami s Bohem.
Můžeme se svobodně rozhodnout, zda tyto smlouvy uzavřeme a zda je budeme dodržovat. Jen nemnoho Jeho dcer má příležitost se v tomto životě o těchto smlouvách byť i jen dozvědět. Vy to štěstí máte. Vy, drahé sestry, každá z vás, jste dcerou ve smlouvě.
Nebeský Otec vás, ještě než jste se narodily, poučil o tom, co budete prožívat poté, co Ho opustíte a přijdete na zemi. Dozvěděly jste se, že cesta zpátky k Němu nebude lehká. Věděl, že by pro vás bylo příliš obtížné zvládnout tuto cestu bez pomoci.
Bylo vám požehnáno nejen tím, že jste našly v tomto životě cestu k uzavření oněch smluv, ale i tím, že jste obklopeny druhými, které vám budou pomáhat – a které jsou, stejně jako vy, dcerami Nebeského Otce, jež uzavřely smlouvy.
Všechny pociťujete požehnání plynoucí z toho, že jste dnes večer ve společnosti dcer Božích, které rovněž uzavřely smlouvu, že vám budou pomáhat a povedou vás tak, jak slíbily. Jsem svědkem toho, čeho jste svědky i vy – totiž, že sestry, jež uzavřely smlouvu, dodržují svůj závazek poskytovat útěchu a pomoc – a činí tak s úsměvem.
Vzpomínám si na úsměv sestry Ruby Haightové. Byla manželkou staršího Davida B. Haighta, člena Kvora Dvanácti apoštolů. Když byl starší Haight mladý, sloužil jako president kůlu Palo Alto v Kalifornii. Modlil se za děvčata ze třídy Dívek růží ve svém sboru a měl o ně obavy.
President Haight byl inspirován, aby požádal biskupa, aby povolal jako učitelku těchto mladých dívek jeho ženu Ruby. Věděl, že bude svědkyní Boží, která bude ony dívky pozvedat a utěšovat a mít je ráda.
Sestra Haightová byla o nejméně 30 let starší než děvčata, jež učila. I přesto ještě o 40 let později pokaždé, když se setkala s mou manželkou, která byla jednou z dívek, které sestra Haightová učila, k ní vztáhla ruku, usmála se a řekla Kathy: „Ach! Moje Dívka růží.“ Za jejím úsměvem se skrývalo něco víc. Pociťoval jsem její hlubokou lásku k sestře, na níž jí stále záleželo tak, jako by to byla její dcera. Její úsměv a vřelý pozdrav pramenily z vědomí toho, že její sestra a dcera Boží je stále na cestě smlouvy, jež vede domů.
Nebeský Otec se na vás rovněž usmívá, kdykoli vás vidí pomáhat některé z Jeho dcer kráčet po cestě smlouvy k věčnému životu. A má radost pokaždé, když se snažíte učinit správné rozhodnutí. Nejenže vidí to, kým jste, ale vidí i to, kým se můžete stát.
Možná si i vaši pozemští rodiče mysleli, že byste si mohly vést lépe, než jak jste si to dokázaly představit vy. I moje maminka byla taková.
Netušil jsem však, když jsem byl mladý, že můj Nebeský Otec – váš Nebeský Otec – vidí u svých dětí větší potenciál, než vnímají ony samy, dokonce i než vidí naše pozemské matky. A kdykoli po oné cestě vystupujete vzhůru směrem k dosažení svého potenciálu, těší Ho to. Vy pak můžete pociťovat Jeho souhlas.
On vidí onen velkolepý potenciál u všech svých dcer, ať jsou kdekoli. Toto ovšem klade na každou z vás obrovskou zodpovědnost. Očekává, že s každým, s kým se setkáte, budete jednat jako s dítětem Božím. Proto nám přikazuje, abychom měli rádi bližní jako sebe sama a odpouštěli jim. Vaše pocity laskavosti vůči druhým a schopnost jim odpouštět pramení z božského dědictví, jež vám, jakožto svým dcerám, dal. Každý člověk, s nímž se setkáváte, je Jeho milovaným duchovním dítětem.
Když pociťujete ono úžasné sesterství, pak to, co nás zdánlivě rozděluje, mizí. Mladé a starší sestry například sdílejí své pocity a očekávají vzájemné porozumění a přijetí. Jakožto dcery Boží jste si víc podobné než odlišné.
S ohledem na to se mají mladé ženy těšit na vstup do Pomocného sdružení, neboť je to pro ně příležitost rozšířit okruh sester, které budou poznávat, obdivovat a mít rády.
Tatáž schopnost vidět, kým se můžeme stát, se dostává ve větší míře ke slovu v rodině a v Primárkách. Děje se tak během rodinných domácích večerů a programů Primárek. Malé děti jsou inspirovány k tomu, aby říkaly veliké a podivuhodné věci, jako tomu bylo i ve chvíli, kdy jim Spasitel uvolnil jazyk, když je učil po svém Vzkříšení.3
Přestože Satan možná napadá čím dál tím mladší sestry, Pán sestry pozvedá na čím dál tím vyšší úroveň duchovnosti. Mladé ženy například učí své matky, jak používat k nalezení a záchraně předků program FamilySearch. Některé mladé sestry, jež znám, se rozhodly, že budou chodit brzy ráno do chrámu vykonávat křty za mrtvé, aniž by je k tomu ponoukalo cokoli kromě ducha Eliášova.
Sestry jsou povolávány, aby sloužily jako vedoucí v misiích po celém světě. Pán se dotkl srdce velkého počtu sester a inspiroval je, aby sloužily tam, kde je jich třeba. Nemálo presidentů misií je svědkem toho, jak se sestry misionářky stávají čím dál tím mocnějšími v hlásání slova a obzvláště jako vedoucí, jež duchovně vyživují druhé.
Ať již sloužíte na misii na plný úvazek, nebo ne, můžete získat tutéž schopnost obohacovat své manželství a vychovávat ušlechtilé děti tím, že se budete řídit příkladem úžasných žen.
Pomyslete na Evu, na matku všech živých. Starší Russell M. Nelson o ní řekl toto: „My i celé lidstvo jsme navždy požehnáni díky Evině obrovské odvaze a moudrosti. Tím, že pojedla z ovoce jako první, učinila to, co bylo zapotřebí učinit. Adam byl dostatečně rozumný na to, aby udělal totéž.“4
Každá Evina dcera má potenciál přinést své rodině totéž požehnání jako to, jež Eva přinesla té své. Eva byla pro vytvoření rodiny natolik důležitá, že máme k dispozici tuto zprávu o jejím stvoření: „A Bohové řekli: Učiňme muži vhodnou pomocnici, neboť není dobré, aby muž byl samotný, tudíž my mu utvoříme vhodnou pomocnici.“5
Nevíme, v čem všem byla Eva ku pomoci Adamovi a své rodině. Ale víme, co byl jeden z největších darů, který darovala a který může darovat také každá z vás – pomohla své rodině vidět před sebou cestu domů i tehdy, když se kráčet po ní zdálo být obtížné. „A Eva, manželka jeho, slyšela všechny tyto věci a radovala se řka: Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli símě a nikdy bychom neznali dobré a zlé a radost svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“6
Můžete se řídit jejím příkladem.
Skrze zjevení Eva rozpoznala cestu, jež vede zpět domů k Bohu. Věděla, že Usmíření Ježíše Krista umožňuje rodinám žít na věky spolu. Byla si jistá tím, čím si můžete být jisté i vy – že pokud bude dodržovat své smlouvy s Nebeským Otcem, budou Vykupitel a Duch Svatý provázet ji i její rodinu, ať již budou čelit jakýmkoli soužením a zklamáním. Věděla, že Jim může důvěřovat.
„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“7
Vím, že Eva čelila zármutku a zklamáním, ale rovněž vím, že nalezla radost ve vědomí toho, že se ona i její rodina mohou vrátit zpět k Bohu a žít s Ním. Vím, že mnohé z vás zde čelí zármutku a zklamáním. Zanechávám vám své požehnání, abyste, stejně jako Eva, mohly na své cestě zpátky domů pociťovat tutéž radost, jakou pociťovala ona.
Mám pevné svědectví o tom, že Bůh Otec o vás láskyplně pečuje. Miluje každou z vás. Jste Jeho dcery ve smlouvě. A protože vás miluje, bude vám pomáhat tak, jak bude třeba, abyste mohly kráčet po oné cestě vedoucí zpět do Jeho přítomnosti a podporovat přitom druhé.
Vím, že Spasitel zaplatil cenu za všechny naše hříchy a že Duch Svatý svědčí o pravdě. Toto ujištění jste během tohoto shromáždění pociťovaly i vy. Mám svědectví o tom, že všechny klíče, jejichž prostřednictvím se svazují posvátné smlouvy, byly znovuzřízeny. V nynější době je drží a používá náš žijící prorok, president Thomas S. Monson. Zanechávám vám tato slova útěchy a naděje, milované dcery smlouvy Nebeského Otce, v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.