Sesterství – ó, jak moc se navzájem potřebujeme!
Musíme se přestat soustřeďovat na vzájemné rozdíly a hledat to, co máme společného.
V onom videozáznamu jsme viděli osm zemí a slyšeli devět různých jazyků. Představte si ale, v kolika dalších jazycích se zpívala poslední sloka. Je úžasné vědět, že jsme mohly v rámci společenství sester po celém světě pozvednout svůj hlas ve svědectví o věčné pravdě, že jsme dcery milujícího Nebeského Otce.
Je mi velkou ctí být zde při této historické příležitosti a promlouvat ke všem ženám Církve starším osmi let. Dnes večer je v naší jednotě nezměrná síla. Když vidím nás všechny shromážděné v Konferenčním centru a pomyslím na tisíce dalších, které toto vysílání sledují po celém světě, pak spojená moc našeho svědectví a víry v Ježíše Krista tvoří bezesporu jedno z nejvíce vírou naplněných a mocných shromáždění žen v historii Církve, ne-li světa.
Dnes se jako ženy v Církvi radujeme z mnoha různých rolí. Přestože jsme v mnoha ohledech rozdílné a jedinečné, rovněž uznáváme, že jsme dcery téhož Nebeského Otce, a tedy sestry. Bez ohledu na svou situaci jsme sjednoceny při budování království Božího a ve smlouvách, jež jsme uzavřely. Toto společné shromáždění je bezpochyby nejnádhernějším sesterstvím na tváři země!1
Být sestrami znamená, že jsme spojeny nezlomným poutem. Sestry, pečujte o sebe navzájem, dávejte na sebe pozor, utěšujte se a stůjte při sobě v dobrém i ve zlém. Pán řekl: „Pravím vám: Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“2
Protivník by chtěl, abychom byly k sobě navzájem kritické a odsuzovaly druhé. Chce, abychom se soustředily na vzájemné rozdíly a srovnávaly se mezi sebou. Vy možná hodinu denně energicky cvičíte, protože vám to dělá radost, zatímco pro mě je vyjít jedno patro po schodech, místo abych jela výtahem, obrovský sportovní výkon. Přesto ale můžeme být přátelé, nemyslíte?
My ženy na sebe umíme být obzvlášť náročné. Když se budeme srovnávat, vždy budeme mít pocit, že jsme neschopné, nebo se budeme na druhé zlobit. Sestra Patricia T. Hollandová jednou řekla: „Chci … říci, že se zkrátka nemůžeme nazývat křesťany a zároveň tak nelítostně soudit jeden druhého – nebo sebe.“3 Dále uvádí, že nic nestojí za to, abychom kvůli tomu pozbyly soucitu a sesterské sounáležitosti. Je třeba uvolnit se a radovat se z našich Bohem daných odlišností. Musíme si uvědomit, že všechny chceme skrze své jedinečné talenty a dary sloužit v království. Pak se můžeme těšit ze svého sesterství a přátelství a začít sloužit.
Skutečností je, že jedna druhou opravdu potřebujeme. Ženy odjakživa touží po přátelství, podpoře a společnosti. Můžeme se od druhých naučit tolika věcem; často však samy vytváříme překážky, jež nám brání radovat se ze vztahů, které by nám v životě mohly být velkým požehnáním. Například my, o něco starší ženy, potřebujeme to, co nabízíte vy, děvčata z Primárek. Můžeme se od vás naučit mnohému o křesťanské službě a lásce.
Nedávno jsem slyšela úžasný příběh o děvčátku, které se jmenovalo Sarah a jehož matka měla příležitost pomáhat jedné ženě ze sboru, Brendě, která trpěla roztroušenou sklerózou. Sarah ráda chodila s maminkou Brendě pomáhat. Dávala Brendě na ruce krém a masírovala jí prsty a paže, protože Brenda měla často bolesti. Pak se naučila zdvihat Brendě paže nad hlavu a opatrně jí protahovat svaly. Česala Brendě vlasy a povídala si s ní, zatímco se její maminka starala o další potřebné věci. Sarah se naučila důležitosti služby druhým a radosti, kterou to přináší, a pochopila, že i dítě může někomu změnit život k lepšímu.
Mám moc ráda příklad z první kapitoly Lukáše, kde je popsán krásný vztah Marie, matky Ježíše, a její sestřenice Alžběty. Marie byla ještě velmi mladá, když se dozvěděla o svém zvláštním poslání být matkou Syna Božího. Zpočátku muselo být těžké nést sama takovou zodpovědnost. Sám Pán však dal Marii někoho, kdo s ní mohl toto břímě sdílet. Prostřednictvím anděla Gabriela se Marie dozvěděla o vážené a soucitné ženě, u níž mohla nalézt podporu – o své sestřenici Alžbětě.
Pro tuto mladou dívku a její sestřenici, jež „[zestárla] ve dnech svých“4, byla jejich zázračná těhotenství společným poutem a lze se domnívat, že ony tři společně strávené měsíce, kdy spolu mohly hovořit, soucítit a navzájem se podporovat ve svých jedinečných povoláních, byly pro obě nesmírně důležité. Jsou úžasným příkladem sesterské péče napříč generacemi.
Ty z nás, které již něco pamatují, mohou mít nezměrný vliv na mladší generace. Když byla moje matka malá, ani jeden z jejích rodičů nebyl aktivní v Církvi. I ve svých pěti letech chodívala sama na shromáždění – do Primárek, na Nedělní školu a na shromáždění svátosti, to vše v různé době.
Nedávno jsem se maminky ptala, proč to vůbec týden co týden dělala, když se jí doma nedostávalo žádné podpory. Odpověděla: „Učitelky Primárek mě měly rády.“ Těmto učitelkám na ní záleželo a učily ji evangeliu. Naučily ji, že má Otce v nebi, který ji má rád, a právě jejich zájem ji motivoval k tomu, aby týden co týden docházela. Maminka mi řekla: „Byla to jedna z nejdůležitějších věcí, které mě zkraje života ovlivnily.“ Doufám, že jednou budu moci těmto skvělým sestrám poděkovat! Pro křesťanskou službu neexistuje žádné věkové omezení.
Před pár týdny jsem se setkala s presidentkou Mladých žen kůlu v Kalifornii, která mi řekla, že její 81letá matka byla povolána jako poradkyně Dívek růží. Zaujalo mě to, a tak jsem její matce zavolala. Když sestru Val Bakerovou biskup požádal o rozhovor, těšila se, že bude povolána jako knihovnice nebo historička sboru. Když ji požádal, aby sloužila v Mladých ženách jako poradkyně Dívek růží, zeptala se: „Jste si jist?“
Biskup jí vážně odpověděl: „Sestro Bakerová, nemylte se, toto je povolání od Pána.“
Na to se podle jejích slov nedalo odpovědět jinak než: „Ach ano, chápu.“
Jsem vděčná za inspiraci, kterou tento biskup pocítil, že čtyři Dívky růží v jeho sboru se mohou z moudrosti, zkušeností a celoživotního příkladu této starší sestry mnohému naučit. A hádejte, za kým sestra Bakerová půjde, aby jí pomohl zřídit si profil na Facebooku?
Uvažuji nad tím, jak velkou pomocí mohou být sestry z Pomocného sdružení, když mezi sebou vítají sestry, které přišly z Mladých žen. Naše mladé sestry se často domnívají, že do Pomocného sdružení nepatří, ani s ním nemají nic společného. Je potřeba, aby jim před jejich 18. narozeninami jejich vedoucí Mladých žen a matky radostně svědčily o velkých požehnáních členství v Pomocném sdružení. Je třeba, aby měly radost z toho, že se stanou součástí takovéto skvělé organizace. Když mladé ženy začnou navštěvovat Pomocné sdružení, potřebují ze všeho nejvíce opravdovou přítelkyni, která bude sedět vedle nich s rukou na ramenou, a příležitost učit a sloužit. Podávejme druhým pomocnou ruku, abychom jim pomohly v životě překonávat změny a milníky.
Děkuji všem ženám Církve, které si podávají pomocnou ruku napříč věkovými a kulturními rozdíly, aby žehnaly a sloužily druhým. Mladé ženy slouží dětem z Primárek i starším lidem. Svobodné sestry všech věkových kategorií tráví bezpočet hodin zjišťováním potřeb lidí kolem sebe. Ceníme si tisíců mladých žen, které obětují 18 měsíců svého života, aby se po celém světě dělily o evangelium. To vše je důkazem toho, že „poselství andělů je všem ženám darem“,5 jak se zpívá v jedné naší oblíbené písni.
Existují-li překážky, je tomu tak proto, že jsme si je samy vytvořily. Musíme se přestat soustřeďovat na vzájemné rozdíly a hledat to, co máme společného; pak si můžeme začít uvědomovat svůj největší potenciál a dosáhnout v tomto světě největšího dobra. Sestra Marjorie P. Hinckleyová jednou řekla: „Ó, jak moc se navzájem potřebujeme! Ty z nás, které jsou starší, potřebují vás, které jste mladé. A doufám, že i vy, které jste mladé, potřebujete některé z nás, které jsou starší. To, že ženy potřebují ženy, je sociologický fakt. Potřebujeme hluboké a věrné vzájemné přátelské vztahy.“6 Sestra Hinckleyová měla pravdu: ó, jak moc se navzájem potřebujeme!
Sestry, žádná jiná skupina žen na světě nemá přístup k větším požehnáním než my, ženy Svatých posledních dnů. Jsme členky Pánovy Církve a bez ohledu na osobní situaci se všechny můžeme těšit plným požehnáním moci kněžství skrze dodržování smluv, které jsme uzavřely při křtu a v chrámu. Máme žijící proroky, kteří nás vedou a učí, a těšíme se z velikého daru Ducha Svatého, jenž nám v životě poskytuje útěchu a vedení. Jsme požehnány tím, že můžeme ruku v ruce se spravedlivými bratry pracovat na posilování domovů a rodin. Máme přístup k síle a moci chrámových obřadů a k mnoha dalším věcem.
Vedle těchto velkolepých požehnání máme také jedna druhou – jsme sestry v evangeliu Ježíše Krista. Byly jsme požehnány jemnou a láskyplnou povahou, jež nám umožňuje poskytovat lidem kolem nás křesťanskou lásku a službu. Nebudeme-li si všímat kulturních, věkových a sociálních rozdílů, zatímco pečujeme o druhé a sloužíme jim, budeme naplněny čistou láskou Kristovou a inspirací, kdy a komu máme sloužit.
Předávám vám výzvu, která již kdysi zazněla z úst generální presidentky Pomocného sdružení: „Vyzývám vás nejen k tomu, abyste k sobě chovaly více lásky, ale aby ona láska byla zároveň ušlechtilejší.“7 Kéž si uvědomujeme, jak se navzájem potřebujeme, a kéž k sobě chováme ušlechtilejší lásku; o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.