Žijte věrně podle víry
Každý z nás bude velmi požehnán, pokud poznáme příběhy víry a oběti, které naše předky vedly ke vstupu do Pánovy Církve.
Mám rád církevní historii. Podobně jako vaše víra se i ta moje posiluje, když se dozvídám o úžasné oddanosti našich předků, kteří přijali evangelium a žili věrně podle víry.
Před měsícem 12 000 úžasných mladých členů z chrámového okrsku chrámu Gilbert v Arizoně slavilo dokončení svého nového chrámu inspirujícím vystoupením, které ilustrovalo jejich závazek žít spravedlivě. Téma jejich oslav znělo: „Žijte věrně podle víry.“
Podobně jako tito věrní mladí z Arizony se má každý Svatý posledních dnů zavázat, že bude „žít věrně podle víry“.
Slova náboženské písně znějí: „Věrni víře, kterou naši rodiče opatrovali.“ („True to the Faith“, Hymns, č. 254.)
Mohli bychom dodat: „Věrni víře, kterou naši prarodiče opatrovali.“
Přemýšlel jsem, zda ti nadšení mladí členové v Arizoně znají církevní historii – zda vědí, jak se jejich rodinní příslušníci stali členy Církve. Bylo by úžasné, kdyby každý Svatý posledních dnů znal příběh obrácení svých předků.
Ať jste potomkem pionýrů, či nikoli, odkaz víry a oběti mormonských pionýrů je i vaším odkazem. Je to vznešené dědictví Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
K jedné z nejúžasnějších kapitol v historii Církve došlo tehdy, když Wilford Woodruff, apoštol Páně, učil v roce 1840 znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista ve Velké Británii – pouhých 10 let po založení Církve.
Wilford Woodruff a další apoštolové se ve své práci zaměřili na oblasti Liverpoolu a Prestonu v Anglii, kde měli značný úspěch. Starší Woodruff, který se později stal presidentem Církve, se stále modlil k Bohu, aby ho v této velmi důležité práci vedl. Jeho modlitby vedly k inspiraci odejít kázat evangelium na jiné místo.
President Monson nás učí, že když získáme inspiraci z nebe, abychom něco udělali, uděláme to hned – neodkládáme to. A přesně to Wilford Woodruff udělal. Po jasném pokynu od Ducha, aby „šel na jih“, se téměř ihned vydal na cestu do části Anglie nazývané Herefordshire, což je farmářská oblast na jihozápadě Anglie. Tam se setkal s úspěšným farmářem Johnem Benbowem a byl přivítán „s radostným srdcem a díkůvzdáním“. (Wilford Woodruff, v knize Matthiase F. Cowleyho, Wilford Woodruff: History of His Life and Labors as Recorded in His Daily Journals [1909], 117.)
Skupina více než 600 lidí, kteří si říkali Sjednocení bratří, se tehdy „modlila za světlo a pravdu“. (Wilford Woodruff, v knize Teachings of Presidents of the Church: Wilford Woodruff [2004], 91.) Pán v odpověď na jejich modlitby poslal Wilforda Woodruffa.
Učení staršího Woodruffa přineslo okamžitě ovoce a mnozí byli pokřtěni. V Herefordshiru se k němu připojili Brigham Young a Willard Richards a tito tři apoštolové měli mimořádný úspěch.
Za několik měsíců zorganizovali 33 odboček pro 541 členů, kteří vstoupili do Církve. Jejich pozoruhodné působení pokračovalo a nakonec byli téměř všichni členové Sjednocených bratří pokřtěni do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Má praprababička Hannah Maria Eagles Harrisová byla jednou z prvních, která si Wilforda Woodruffa vyslechla. Řekla svému manželovi, Robertu Harrisovi mladšímu, že slyšela slovo Boží a že se chce dát pokřtít. Robert nebyl ze zprávy své ženy nadšený. Řekl jí, že na další kázání mormonského misionáře půjde s ní a že mu vysvětlí, jak se věci mají.
Robert seděl v popředí shromážděných lidí s pevným odhodláním, že se nenechá ovlivnit a že bude možná kazatele vyrušovat, ale Duch se ho dotkl podobně, jako se dotkl jeho ženy. Poznal, že poselství Znovuzřízení je pravdivé, a s manželkou se dali pokřtít.
Jejich příběh víry a oddanosti se podobá tisícům dalších – když vyslechli poselství evangelia, poznali, že je pravdivé!
Jak říká Pán: „Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.“ (Jan 10:27.)
Když zaslechli hlas Pastýře, oddali se plně životu podle evangelia a následovali pokyny Pánova proroka. Přijali výzvu shromáždit se v Sionu, opustili domov v Anglii, přeplavili se přes Atlantik a shromáždili se se Svatými v Nauvoo ve státě Illinois.
Přijali evangelium celým svým srdcem. Zatímco se snažili zapustit kořeny v nové zemi, pomáhali při stavbě chrámu Nauvoo desátkem své práce – každý desátý den strávili stavěním chrámu.
Byli zarmouceni, když se dozvěděli o smrti svého milovaného proroka Josepha Smitha a jeho bratra Hyruma. Ale nevzdávali se! Zůstali věrní víře.
Když byli Svatí pronásledováni a vyhnáni z Nauvoo, Robert s Marií se cítili nesmírně požehnáni, když krátce předtím, než se přes řeku Mississippi vydali na západ, obdrželi v chrámu své obdarování. I když nevěděli, co je čeká, byli si jisti svou vírou a svědectvím.
Se šesti dětmi se při putování na západ brodili blátem přes stát Iowa. Na břehu řeky Missouri si na místě, které bylo později známo jako Winter Quarters, postavili přístřešek.
Tito neohrožení pionýři čekali na pokyny od apoštolů, jak a kdy mají vyrazit dále na západ. Plány se ale změnily, když Brigham Young, president Kvora Dvanácti, vydal prohlášení, aby se muži jako dobrovolníci přihlásili ke službě v armádě Spojených států a vytvořili oddíl později známý jako Mormonský batalion.
Robert Harris mladší byl jedním z více než 500 mormonských pionýrů, kteří výzvu Brighama Younga přijali. Narukoval, i když to znamenalo opustit těhotnou manželku a šest malých dětí.
Proč byli on a další muži něčeho takového schopni?
Odpověď lze najít ve slovech mého prapradědečka. V dopise, který poslal své ženě, když byl batalion na cestě do Santa Fe, napsal: „Má víra je tak silná jako nikdy, [a když pomyslím na to, co nám Brigham Young řekl], věřím tomu, jako kdyby mi to řekl sám veliký Bůh.“
Zkrátka věděl, podobně jako ostatní muži, že naslouchal proroku Božímu. A právě proto to zvládli! Věděli, že je vede prorok Boží.
V tomtéž dopise psal o lásce ke své ženě a k dětem a řekl jim, že se neustále modlí za to, aby ona i děti byly požehnány.
Později v dopise uvedl tato mocná slova: „Nesmíme zapomenout na to, co jsme ty i já slyšeli a [zažili] v chrámu Páně.“
Spolu s jeho dřívějším svědectvím, že „nás vede prorok Boží“, se pro mě tato dvě posvátná nabádání stala něčím jako písmem.
Osmnáct měsíců po odchodu s batalionem se Robert Harris v pořádku znovu shledal se svou milovanou Marií. Celý život zůstali věrni znovuzřízenému evangeliu. Měli 15 dětí, z nichž 13 se dožilo dospělosti. Moje babička, Fannye Walkerová z Raymondu v kanadské Albertě, byla jedním z jejich 136 vnoučat.
Babička Walkerová byla hrdá na to, že její dědeček sloužil v Mormonském batalionu, a chtěla, aby o tom všechna její vnoučata věděla. Teď, když jsem sám dědečkem, chápu, proč to pro ni bylo tak důležité. Chtěla obrátit srdce dětí k otcům. Chtěla, aby její vnoučata poznala své spravedlivé dědictví – protože věděla, že to pro ně bude v životě požehnáním.
Čím větší pociťujeme propojení se svými spravedlivými předky, tím spíše se budeme rozhodovat moudře a spravedlivě.
A tak tomu je. Každý z nás bude velmi požehnán, pokud poznáme příběhy víry a oběti, které naše předky vedly ke vstupu do Pánovy Církve.
Od chvíle, kdy Robert a Maria vyslechli Wilforda Woodruffa, který učil a svědčil o Znovuzřízení evangelia, věděli, že evangelium je pravdivé.
Také věděli, že bez ohledu na zkoušky a těžkosti, které je potkají, budou požehnáni, pokud zůstanou věrni víře. Jako kdyby slyšeli slova našeho dnešního proroka, který řekl: „Žádná oběť není příliš velká …, [abychom dosáhli] požehnání [chrámu].“ (Thomas S. Monson, „Svatý chrám – maják světu“, Liahona, květen 2011, 92.)
Na dvoulibrové minci Spojeného království jsou na okraji napsána slova „Stojíme na bedrech velikánů“. Když myslím na naše úžasné pionýrské předky, mám pocit, že my všichni stojíme na bedrech velikánů.
I když ono nabádání pocházelo z dopisu Roberta Harrise, myslím, že většina předků by svým dětem a vnoučatům předala totéž poselství: Zaprvé – nesmíme zapomenout na své zážitky z chrámu a nesmíme zapomenout na zaslíbení a požehnání, která ke každému z nás díky chrámu přicházejí. A zadruhé – nesmíme zapomenout, že nás vede prorok Boží.
Svědčím o tom, že nás skutečně vede prorok Boží. Pán znovuzřídil svou Církev v posledních dnech skrze Proroka Josepha Smitha a my nesmíme zapomenout, že jsme v nepřerušeném sledu vedeni proroky Božími, od Josepha přes Brighama a každého dalšího presidenta Církve až po dnešního proroka – Thomase S. Monsona. Znám ho, vážím si ho a mám ho rád. Svědčím o tom, že je to Pánův prorok na zemi v dnešní době.
Ze srdce si přeji, abychom se svými dětmi a vnoučaty ctili odkaz našich spravedlivých předků – oněch věrných mormonských pionýrů, kteří byli ochotni položit na oltář vše, aby přinesli oběť svému Bohu a hájili Jeho i svou víru. Modlím se o to, aby každý z nás žil věrně podle víry, kterou naši rodiče opatrovali. Ve svatém a posvátném jménu Ježíše Krista, amen.