Vaše čtyři minuty
Zázrak Usmíření může dorovnat naše nedokonalosti při podávaném výkonu.
Pozornost světa byla nedávno obrácena na zimní olympijské hry, kde v 98 různých disciplínách soutěžili sportovci z 89 zemí. Stojí za zmínku, že deset z těchto sportovců jsou členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a tři z nich získali medaili, jak o tom nedávno psali v Church News – Christopher Fogt, Noelle Pikus-Paceová a Torah Brightová.1 Všem soutěžícím sportovcům gratulujeme. Dobrá práce!
Zatímco dnes dopoledne mluvím o těchto hrách, myslím na mladé muže, mladé ženy a mladé svobodné dospělé – na vás, kteří jste v onom kritickém věku, který určuje směr vašeho života. Zatímco k vám hovořím, pociťuji velikou naléhavost.
Abyste tuto naléhavost pocítili také, podělím se s vámi o příběh Noelle Pikus-Paceové, jedné z oněch sportovkyň Svatých posledních dnů. V Noellině disciplíně, skeletonu, sportovci naberou rychlost tím, že se rozeběhnou, a poté se vrhnou břichem na malé sáňky. S obličejem jen několik centimetrů nad zemí se řítí vinutou ledovou dráhou rychlostí až 145 kilometrů za hodinu.
Je pozoruhodné, že roky přípravy se budou později považovat buď za úspěch, nebo za zklamání podle toho, co se stane v průběhu čtyř intenzivních 60vteřinových úseků.
Noellininy olympijské sny v roce 2006 se rozplynuly poté, co utrpěla vážnou nehodu, při níž si zlomila nohu. Na olympiádě v roce 2010, kdy ji od medaile dělila pouhá desetina vteřiny,2 se její sny také nenaplnily.
Dovedete si představit, jaká nedočkavost ji naplňovala, zatímco čekala na začátek první jízdy na olympiádě 2014? Roky příprav se završí v pouhém jediném okamžiku. Celkem čtyři minuty. Noelle strávila roky přípravou na tyto čtyři minuty a poté stráví celý život tím, že na ně bude vzpomínat.
Její závěrečná kola byla prakticky bezchybná! Nikdy nezapomeneme na to, jak po přejetí cílové čáry vběhla mezi diváky, objala se s rodinou a zvolala: „Dokázali jsme to!“ Roky přípravy se vyplatily. Viděli jsme, jak jí na krku visí medailon Mladých žen, zatímco vedle něj se leskne stříbrná medaile.3
Může se to zdát nefér, že všechny Noellininy olympijské sny závisely na tom, co udělá během pouhých čtyř krátkých minut. To ale věděla, a proto se tak pilně připravovala. Uvědomovala si důležitost a naléhavost svých čtyř minut a toho, co budou znamenat pro zbytek jejího života.
Připomeňme si také Christophera Fogta, člena mužstva, které získalo bronzovou medaili ve čtyřbobu. Ačkoli to po vážné nehodě na olympiádě v roce 2010 mohl vzdát, rozhodl se vytrvat. Po úžasném závodě, který mu to měl vynahradit, nakonec získal cenu, o niž s takovou pílí usiloval.4
Zamyslete se nad tím, jak se vaše cesta k věčnému životu podobá „čtyřminutovému výkonu“ těchto sportovců. Jste věčné bytosti. Před narozením jste existovali jako duchové. V přítomnosti milujícího Nebeského Otce jste trénovali a připravovali se na to, že přijdete na krátkou chvíli na zem a předvedete svůj výkon. Tento život jsou vaše čtyři minuty. Vaše činy zde na zemi určují, zda získáte cenu v podobě věčného života. Prorok Amulek napsal: „Tento život je dobou na to, [abyste se] připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, [abyste] vykonávali práce své.“5
V jistém smyslu vaše čtyři minuty již začaly. Hodiny tikají. Slova apoštola Pavla o tom, že máme běžet, abychom získali cenu, jsou tedy na místě.6
Stejně jako je pro sportovce na olympiádě nezbytné provést určité kroky během velmi krátkého výkonu (skoky nebo manévry pro rychlobruslaře a snowboardisty, projíždění zatáček při jízdě na bobech nebo rychlý průjezd brankami při slalomu), tak i v našem životě jsou určité věci naprosto nezbytné – kontrolní stanoviště, jimiž procházíme při svém duchovním výkonu na zemi. Těmito duchovními terčíky jsou Bohem dané nezbytné obřady evangelia – křest, přijetí daru Ducha Svatého, vysvěcení ke kněžství, chrámové obřady a každotýdenní přijímání svátosti.
„V [těchto] obřadech … se projevuje moc božskosti.“7
A stejně jako disciplinovanost při tréninku připravuje sportovce k provádění technických prvků jeho sportu na nejvyšší úrovni, bude vás dodržování přikázání kvalifikovat k přijetí těchto spásných obřadů.
Pociťujete tu naléhavost?
Moji mladí přátelé, ať se nacházíte v jakékoli fázi svého „čtyřminutového výkonu“, vybízím vás, abyste se zamysleli: „Co dalšího musím udělat, abych získal medaili?“ Možná, že vám během této konference Duch našeptal, co by to mohlo být – připravovat se cílevědoměji na nějaký obřad v budoucnu nebo přijmout nějaký obřad, který jste měli přijmout již dávno. Ať už to je cokoli, udělejte to hned. Nečekejte. Vaše čtyři minuty uběhnou rychle a vy budete mít zbytek věčnosti na přemýšlení o tom, co jste udělali v tomto životě.8
Je potřeba být disciplinovaný. Základem vašeho tréninku musí být každodenní modlitba, studium písem a účast na shromáždění. Je nezbytné důsledně zachovávat přikázání, dodržovat smlouvy, které jste uzavřeli, a řídit se Pánovými měřítky, jež se nacházejí v brožurce Pro posílení mládeže.
Možná jste si v životě vědomi věcí, jež představují hrozbu, která zpomalí nebo zastaví váš duchovní pokrok. Pokud tomu tak je, řiďte se radou z písem: „Odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje.“9
Na pokání ještě není pozdě. Ale brzy pozdě být může, protože nikdo doopravdy neví, kdy jeho čtyři minuty skončí.
Možná si nyní říkáte: „Už jsem to projel. Moje čtyři minuty už jsou katastrofa. Můžu to klidně vzdát.“ Pokud to tak je, přestaňte si to říkat a už si to nikdy neříkejte. Zázrak Usmíření může dorovnat naše nedokonalosti při podávaném výkonu. Jak učil starší Jeffrey R. Holland:
„Těm z vás …, kteří možná otálíte v pozadí, … svědčím o obnovující moci Boží lásky a o zázraku Jeho milosti. …
… Dokud Pán vinice říká, že je čas, pak není nikdy příliš pozdě. … Neodkládejte to.“10
Pamatujte na to, že nejste sami. Spasitel slíbil, že vás nenechá bez útěchy.11 Máte rovněž rodinu, přátele a vedoucí, kteří vám fandí.
Ačkoli mé poselství je určeno mládeži Církve, rád bych řekl něco i rodičům a prarodičům:
Starší David A. Bednar nedávno popsal jednoduchý způsob, jak můžeme jako rodina provádět hodnocení svého pokroku na cestě smlouvy pomocí nezbytných obřadů. Vše, co potřebujete, je list papíru se dvěma sloupečky: „jméno“ a „plán pro další anebo potřebný obřad“. Nedávno jsem to udělal a do seznamu jsem zapsal každého člena rodiny. Zmínil jsem mezi nimi novorozeného vnuka, který měl být brzy požehnán; šestiletého vnuka, který by se měl připravovat na křest; a syna, kterému bude brzy 18, a tak je nejvyšší čas ho připravit na kněžství a chrámové obdarování. Každý z těch na seznamu potřeboval obřad svátosti. Tato jednoduchá činnost pomohla Lese a mně při plnění naší zodpovědnosti pomáhat každému členovi rodiny na cestě smlouvy prostřednictvím plánu pro každého z nich. Třeba je to dobrý nápad i pro vás – výsledkem budou rodinné diskuse, lekce na rodinném domácím večeru, připravenost, a možná i vyzvání k nezbytným obřadům ve vaší rodině.12
Jelikož sám lyžuji a jezdím na snowboardu, velmi na mě zapůsobil „čtyřminutový výkon“ australské sportovkyně a snowboardistky Svatých posledních dnů Tory Brightové, který jí vynesl stříbrnou medaili ve snowboardingu. Všechny oslnila tím, jak prakticky bezchybný sjezd zakončila backsideovou otočkou o 720 stupňů. Ještě působivější a překvapivější však bylo to, jak pomáhala svým soupeřkám a projevovala vůči nim křesťanskou lásku. Všimla si, jak americká snowboardistka Kelly Clarková, které se nevydařila první finálová jízda, byla před druhou jízdou nervózní. „Objala mě,“ vzpomíná Clarková. „Držela mě tak dlouho, dokud jsem se dostatečně nezklidnila a nedýchala jsem pomaleji. Objetí od kamarádky bylo přesně to, co jsem potřebovala.“ Kelly Clarková později stála spolu s Torou na stupních vítězů jako bronzová medailistka.
Když se Tory zeptali na tento neobvyklý projev laskavosti vůči soupeřce, který by býval mohl ohrozit její stříbrnou medaili, řekla prostě: „Jsem závodnice – chci dělat to nejlepší – ale taky chci, aby to nejlepší dělaly i moje soupeřky.“13
Když slyšíte tato slova, napadá vás někdo, kdo potřebuje vaše povzbuzení – člen rodiny, kamarád, spolužák nebo člen kvora? Jak jim můžete pomoci s jejich čtyřmi minutami?
Drazí přátelé, jste uprostřed radostné cesty. Svým způsobem sjíždíte svah nebo bobovou dráhu, a provést při tom každý technický prvek nebo projet každou zatáčku bezchybně může být náročné. Ale nezapomeňte, že jste se na to velmi dlouho připravovali. Nyní je čas se předvést. Toto jsou vaše čtyři minuty! Nyní je ten pravý čas!
Vyjadřuji svou plnou důvěru ve vaše schopnosti. Máte na své straně Spasitele světa. Budete-li vyhledávat Jeho pomoc a řídit se Jeho pokyny, jak můžete neuspět?
Na závěr svědčím o tom, jak jsme požehnáni, že máme žijícího proroka, presidenta Thomase S. Monsona, a o Ježíši Kristu a Jeho roli jako Spasitele a Vykupitele, v Jeho svatém jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.