2010–2019
Vzkříšení Ježíše Krista
Dubna 2014


15:42

Vzkříšení Ježíše Krista

Ježíš Nazaretský je vzkříšený Vykupitel, a [já] svědčím o všem, co vyplývá z toho, že byl skutečně vzkříšen.

Poté, co Ježíš trpěl a zemřel na kříži a Jeho bezvládné tělo bylo položeno do hrobu, zahalil Jeho učedníky pocit zmaru a zoufalství. I když jim Spasitel opakovaně říkal o své smrti a následném zmrtvýchvstání, nerozuměli tomu. Po onom ponurém odpoledni, kdy došlo k Jeho Ukřižování, však záhy následovalo radostné jitro Jeho Vzkříšení. Tato radost ale přišla až poté, co se učedníci stali očitými svědky Vzkříšení, neboť i slova andělů o tom, že byl vzkříšen, byla zprvu neuvěřitelná – bylo to něco zcela nevídaného.

Maria Magdaléna a několik dalších věrných žen přišly v neděli časně zrána ke Spasitelově hrobce a přinesly koření a masti, aby dokončily pomazání, jež započalo ve chvíli, kdy bylo před blížícím se sabatem Pánovo tělo spěšně uloženo do hrobky. Onoho výjimečného rána je přivítala prázdná hrobka, odvalený krycí kámen a dva andělé, kteří prohlásili:

„Co hledáte živého s mrtvými?

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

Řka: že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.“1

„Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán.

A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých.“2

Maria Magdalena se na pokyn andělů podívala do hrobu, ale zdá se, že dokázala vnímat jen to, že Pánovo tělo bylo pryč. Pospíchala s touto zprávou za apoštoly, a když našla Petra a Jana, řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili.“3 Petr a Jan běželi na ono místo a zjistili, že hrob je opravdu prázdný, a uviděli „prostěradla položená … a rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, … obzvláštně svinutou na jednom místě“.4 Jan byl očividně prvním, kdo pochopil velkolepé poselství o vzkříšení. Píše, že „uzřel a uvěřil“, zatímco ostatní dosud „neznali písma, že [Ježíš] měl z mrtvých vstáti“.5

Petr a Jan odešli, ale Maria zůstala a dál truchlila. Mezitím se andělé vrátili a jemně se jí zeptali: „Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.“6 V tom okamžiku promluvil vzkříšený Spasitel, který nyní stál za ní: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.“7

Starší James E. Talmage napsal: „Ten, k němuž promluvila, byl Ježíš, její milovaný Pán, ačkoli to nevěděla. Jedno slovo, které vyšlo z Jeho živých úst, proměnilo její trýznivý zármutek v nesmírnou radost. ‚Řekl jí Ježíš: Maria.‘ Onen hlas, tón hlasu, jemný přízvuk, který zaslechla a který měla dříve tak ráda, ji vynesl z hlubin zoufalství, v nichž se utápěla. Otočila se a spatřila Pána. V návalu radosti vztáhla ruce, aby Ho objala, a pronesla pouze ono láskyplné a zbožňující slovo: ‚Rabbóni‘, což znamená: Můj milovaný Mistře.“8

A tak se tato požehnaná žena stala prvním smrtelníkem, který viděl vzkříšeného Krista a mluvil s Ním. Později téhož dne se Kristus zjevil Petrovi v Jeruzalémě nebo poblíž něj;9 dvěma učedníkům na cestě do Emaus;10 a večer deseti apoštolům a ostatním, když se náhle zjevil mezi nimi a řekl: „Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.“11 Aby je pak dále přesvědčil, „když pak oni ještě nevěřili pro radost, [a] divili se“,12 snědl před nimi pečenou rybu a plástev medu.13 Později jim nařídil: „Budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“14

Kromě těchto potvrzených svědků v Jeruzalémě máme i jedinečné působení vzkříšeného Pána mezi dávnými obyvateli západní polokoule. V zemi Hojnosti sestoupil z nebe a vyzval shromážděný zástup, asi 2 500 lidí, aby jeden po druhém všichni předstoupili a vložili ruce do Jeho boku a dotkli se stop po hřebech na Jeho rukou a nohou.15

„A když všichni předstoupili a sami byli svědky, zvolali jedním hlasem řkouce:

Hosana! Velebeno budiž jméno Boha Nejvyššího! A padli k nohám Ježíšovým a uctívali ho.“16

Kristus svým Vzkříšením dokládá, že Jeho existence je svébytná a věčná. „Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.“17 Ježíš řekl:

„Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji.“18

Spasitel není životně závislý na potravě, vodě nebo kyslíku ani na žádné jiné látce, moci či osobě. Jako Jehova i jako Mesiáš je velký Já jsem – Bůh, který existuje sám o sobě.19 Zkrátka je a vždy bude.

Ježíš Kristus skrze své Usmíření a Vzkříšení překonal všechny aspekty Pádu. Fyzická smrt bude dočasná a duchovní smrt má také svůj konec v tom smyslu, že všichni, přinejmenším dočasně, přicházejí zpět do Boží přítomnosti, aby byli souzeni. Můžeme mít plnou důvěru v Jeho schopnost překonat vše ostatní a udělit nám věčný život a můžeme se na ni spolehnout.

„Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých.

Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“20

Slovy staršího Neala A. Maxwella: „Kristovo vítězství nad smrtí ukončilo tíživou situaci lidské rodiny. Nyní už zbývají jen osobní tíživé situace, a z nich můžeme být také vysvobozeni, budeme-li následovat učení toho, kdo nás zachránil před všeobecným vyhynutím.“21

Kristus, poté, co uspokojil požadavky spravedlnosti, nyní vstupuje do sféry spravedlnosti; nebo můžeme říci, že On je spravedlnost, podobně jako On je láska.22 Kromě toho, že je „dokonalým, spravedlným Bohem“, je rovněž Bohem dokonalým, milosrdným.23 Díky tomu Spasitel vše napravuje. Žádná nespravedlnost ve smrtelnosti není trvalá, dokonce ani smrt, neboť On nám opět vrací život. Díky Jeho svrchované spravedlnosti a milosrdenství nezůstane nakonec žádné zranění, postižení, zrada či týrání bez odškodnění.

V tomtéž smyslu jsme Mu všichni odpovědni za svůj život, svá rozhodnutí, své činy, a dokonce i své myšlenky. Vzhledem k tomu, že nás vykoupil od Pádu, patří náš život ve skutečnosti Jemu. Prohlásil:

„Vizte, dal jsem vám evangelium své, a toto je evangelium, které jsem vám dal – že jsem přišel na svět, abych vykonal vůli Otce svého, protože Otec můj mne poslal.

A Otec můj mne poslal, abych mohl býti pozvednut na kříži; a poté, co jsem byl pozvednut na kříži, abych mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě, aby jako já jsem byl lidmi pozvednut, právě tak byli lidé pozvednuti Otcem, aby stanuli přede mnou, aby byli souzeni za skutky své.“24

Zamyslete se na chvíli nad významem Vzkříšení, které jednou provždy vyjasnilo pravou totožnost Ježíše Nazaretského a velké filosofické debaty a otázky ohledně života. Pokud byl Ježíš vskutku doslovně vzkříšen, pak z toho nutně plyne, že je božskou bytostí. Žádný obyčejný smrtelník nemá v sobě moc po smrti oživnout. Vzhledem k tomu, že byl Ježíš vzkříšen, nemůže být pouhým tesařem, učitelem, rabínem či prorokem. Vzhledem k tomu, že byl Ježíš vzkříšen, musel to být Bůh, Jednorozený Syn Otce.

A proto je to, čemu učil, pravda; Bůh nemůže lhát.25

A proto byl Stvořitelem země, jak řekl.26

A proto jsou nebe i peklo skutečné, jak učil.27

A proto existuje svět duchů, který navštívil po své smrti.28

A proto znovu přijde, jak pravili andělé,29 a bude „vládnouti osobně na zemi“.30

A proto na každého čeká vzkříšení a poslední soud.31

Vzhledem k tomu, že Kristovo Vzkříšení je skutečné, jsou pochyby o všemohoucnosti, vševědoucnosti a dobročinnosti Boha Otce – který obětoval svého Jednorozeného Syna za vykoupení světa – nepodložené. Pochyby o smyslu a účelu života jsou neopodstatněné. Ježíš Kristus je vskutku jediné jméno neboli cesta, kterou může k lidstvu přijít spasení. Milost Kristova je skutečná a skýtá kajícnému hříšníkovi odpuštění i očištění. Víra je vskutku něco více než jen představivost či psychologický výmysl. Existuje svrchovaná a univerzální pravda a existují i objektivní a neměnná mravní měřítka, kterým On učil.

Vzhledem k tomu, že Kristovo Vzkříšení je skutečné, je pokání z jakéhokoli porušení Jeho zákona a přikázání možné i bezodkladně potřebné. Spasitelovy zázraky byly skutečné, tak jako je skutečný Jeho slib daný Jeho učedníkům, že mohou činit tytéž skutky, a dokonce i větší.32 Jeho kněžství je nevyhnutelně opravdovou mocí, která „spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha. Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“33 Vzhledem k tomu, že Kristovo Vzkříšení je skutečné, smrt není náš konec, a „ač by … tělo [naše] červi zvrtali, však vždy v těle svém [uzříme] Boha“.34

President Thomas S. Monson vyprávěl o Robertu Blatchfordovi, který před sto lety „ve své knize Bůh a můj bližní prudce zaútočil na přijaté křesťanské přesvědčení, například na Boha, Krista, modlitbu a nesmrtelnost. Směle tvrdil: ‚Tvrdím, že jsem doložil vše, co jsem si doložit předsevzal, tak plně a přesvědčivě, že žádný křesťan, ať je jakkoli významný nebo schopný, nemůže odpovědět na mé argumenty nebo je zpochybnit.‘ Obklopil se hradbou skepticismu. Potom však došlo k překvapivé věci. Jeho hradba se náhle zřítila do prachu. … Pomalu se začal vracet k víře, které se posmíval a kterou zesměšňoval. Co způsobilo takovou změnu jeho pohledu? Zemřela mu manželka. Se zlomeným srdcem vešel do místnosti, kde spočívaly její tělesné pozůstatky. Znovu pohlédl do tváře, kterou tolik miloval. Vyšel ven a řekl příteli: ‚Je to ona, a přesto to není ona. Vše se změnilo. Něco, co tam bylo dříve, je pryč. Není taková, jaká bývala. Co mohlo odejít, když ne duše?‘“35

Opravdu Pán zemřel a znovu vstal? Ano. „Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, že On zemřel, byl pohřben, opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky.“36

Když se přiblížilo prorokované Ježíšovo narození, byli sice mezi dávnými Nefity a Lamanity i ti, kteří věřili, ale většina pochybovala. V příslušný čas se objevilo znamení Jeho narození – den a noc a den bez temnoty – a všichni věděli.37 I dnes někteří věří v doslovné Kristovo Vzkříšení, a mnozí pochybují či nevěří. Někteří ale vědí. V příslušný čas všichni uvidí a všichni poznají; ano, „před ním se každé koleno skloní a každý jazyk se vyzná“.38

Do té doby budu věřit mnohým svědkům Spasitelova Vzkříšení, jejichž zážitky a svědectví se nacházejí v Novém zákoně – mezi jinými i Petrovi a jeho společníkům mezi Dvanácti a drahé ryzí Marii Magdalské. Věřím svědectvím, která se nacházejí v Knize Mormonově – mezi jinými i apoštolovi Nefimu a bezejmennému zástupu v zemi Hojnosti. A věřím svědectví Josepha Smitha a Sidneyho Rigdona, kteří, po mnohých dalších svědectvích, vydali ono veliké svědectví této poslední dispensace, „že on žije! Neboť jsme ho viděli.“39 Pod pohledem Jeho vševidoucího oka i já sám jsem svědek toho, že Ježíš Nazaretský je vzkříšený Vykupitel, a svědčím o všem, co vyplývá z toho, že byl skutečně vzkříšen. Kéž díky témuž svědectví naleznete přesvědčení a útěchu. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.