Být dobře stavění jako bristolské lodě: být hodni vstupu do chrámu – v časech dobrých i zlých
Starší Quentin L. Cook
Kvorum Dvanácti apoštolů
Dodržování posvátných zásad evangelia nám umožní být hodni vstupu do chrámu a najít štěstí v tomto životě a dovede nás zpět do nebeského domova.
Prorok Lehi prohlásil: „Není-li žádné spravedlivosti, není žádného štěstí.“
Protivníkovi se daří zasazovat do mysli mnoha lidí jeden velký mýtus. On a jeho vyslanci prohlašují, že ve skutečnosti je naším nejdůležitějším rozhodnutím volba mezi štěstím a potěšením nyní v tomto životě a štěstím v životě, který přijde (o němž protivník tvrdí, že možná ani neexistuje). Tento mýtus se nezakládá na pravdě, ale je velmi lákavý.
Tím nejvyšším a nejvznešenějším účelem Božího plánu štěstí je to, aby spravedliví učedníci a rodiny spojené smlouvou byli sjednoceni v lásce, harmonii a pokoji v tomto životě a aby obdrželi celestiální slávu ve věčnostech s Bohem Otcem, naším Stvořitelem, a s Jeho milovaným Synem Ježíšem Kristem, naším Spasitelem.
Když jsem byl mladý misionář přidělený do Britské misie, mou první oblastí služby byl okrsek Bristol, jak se tehdy nazýval. Jeden z místních církevních vedoucích kladl důraz na to, aby misionáři sloužící v této oblasti byli „dobře stavění jako bristolské lodě“.
Nejprve jsem nerozuměl, co tím má na mysli. Záhy jsem se seznámil s historií a významem tohoto námořnického rčení „být dobře stavěný jako bristolské lodě“. V minulosti byl Bristol druhým nejrušnějším přístavem ve Spojeném království. Měl velmi vysoký rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem, přesně 13 metrů, což byl druhý největší takový rozdíl na světě. Při odlivu, když voda ustoupila, staré lodě často narážely na dno a přepadávaly na bok, a pokud nebyly dobře stavěné, poškodily se. A navíc vše, co nebylo pečlivě uloženo nebo přivázáno, začalo létat sem a tam a zničilo se nebo poškodilo. Když jsem pochopil, co tato slova znamenají, bylo mi jasné, že onen vedoucí nám, misionářům, říká, že musíme být spravedliví, poslušni pravidel a připraveni na obtížné situace.
Tatáž výzva se týká i každého z nás. Rčení „být dobře stavění jako bristolské lodě“ bych popsal slovy „být hodni vstupu do chrámu – v časech dobrých i zlých“.
Zatímco kolísání přílivu a odlivu v Bristolském kanálu lze do jisté míry předpovídat a připravit se na ně, bouře a pokušení tohoto života jsou často nepředvídatelné. Víme ale toto: zcela jistě přijdou! Abychom dokázali překonat těžkosti a pokušení, kterým všichni nevyhnutelně čelíme, bude zapotřebí spravedlivé přípravy a božsky daných způsobů ochrany. Musíme se rozhodnout, že budeme hodni vstupu do chrámu bez ohledu na to, co nás v životě potká. Budeme‐li připraveni, nebudeme se bát.
Štěstí v tomto životě a štěstí v životě, který přijde, je vzájemně propojeno spravedlivostí. Dokonce i v době mezi smrtí a vzkříšením jsou „duchové těch, kteří jsou spravedliví, … přijati do stavu štěstí, který se nazývá ráj, do stavu odpočinutí, do stavu pokoje“.
Na počátku Spasitelova pozemského působení v Izraeli a později i mezi Nefity mluvil Spasitel o štěstí v tomto životě a ve věčnosti. Vyzdvihl obřady, ale také kladl velký důraz na morální jednání. Například učedníci měli slíbena požehnání, pokud budou lačnět a žíznit po spravedlivosti, budou milosrdní a čistí v srdci, budou mírotvorci a budou se řídit dalšími základními morálními zásadami. Jakožto základní naukové poselství náš Pán Ježíš Kristus jasně zdůraznil spravedlivé postoje i chování v každodenním životě. Jeho učení nejenže nahradilo a přesahovalo prvky Mojžíšova zákona, ale také zavrhovalo falešné lidské filosofie.
Evangelium Ježíše Krista již mnoho staletí inspiruje osobní přesvědčení a stanovuje měřítka chování, pokud jde o to, co je spravedlivé, žádoucí a morální a co přináší štěstí, blaženost a radost. Avšak zásady a základní morálka, kterým Spasitel učil, jsou v dnešním světě intenzivně napadány. Je napadáno celé křesťanství. Mnozí věří tomu, že to, co je morální, se zásadně změnilo.
Žijeme v náročné době. Existuje čím dál větší tendence „nazýva[ti] zlo dobrem a dobro zlem“. Svět, který zdůrazňuje velebení sama sebe a světskost, je velmi znepokojující. Jeden význačný autor, který není naší víry, to vyjádřil takto: „Naneštěstí vidím jen málo důkazů toho, že lidé jsou v nastávající době ve skutečnosti šťastnější, nebo že jejich dětem se daří lépe, nebo že panuje sociální spravedlnost nebo že klesající míra sňatků a řídnoucích rodokmenů … slibuje něco více než větší osamělost pro většinu a celkovou stagnaci.“
Od nás, Spasitelových učedníků, se očekává, že budeme plánovat a připravovat se. V plánu štěstí je naší ústřední řídící zásadou mravní svoboda jednání a na našich rozhodnutích záleží. Spasitel toto zdůrazňoval během celého svého působení – například v podobenstvích o pošetilých pannách a o hřivnách. V každém z nich Pán schvaloval připravenost a činorodost a odsuzoval odkládání a zahálku.
Uznávám, že navzdory nesmírnému štěstí obsaženému v Otcově božském plánu se toto štěstí někdy může zdát velmi daleko a mimo rámec naší současné situace. Nám, učedníkům bojujícím s obtížemi, to může připadat mimo náš dosah. Současná pokušení a rozptýlení mohou z naší omezené perspektivy vypadat přitažlivě. A naopak odměny za to, že těmto pokušením odoláme, se mohou zdát vzdálené a nedosažitelné. Ale opravdové pochopení Otcova plánu ukazuje, že odměna za spravedlivost je dostupná přímo nyní. Zlovolnost, jako například nemorální chování, není nikdy součástí řešení. Alma to řekl jasně svému synu Koriantonovi: „Viz, pravím ti, zlovolnost nikdy nebyla štěstím.“
Naši nauku jasně formuloval Amulek v Almovi 34:32: „Vizte, tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své.“
Jak se tedy máme v tak obtížné době připravit? Kromě způsobilosti ke vstupu do chrámu existuje mnoho zásad, které přispívají ke spravedlivosti. Zdůrazním tři.
Zaprvé – spravedlivé sebeovládání a chování
Myslím si, že někdy se na nás milující Otec v nebi musí dívat se stejným pobavením, s jakým se díváme na vlastní děti, když se učí a rostou. My všichni při získávání zkušeností klopýtáme a padáme.
Velmi se mi líbil konferenční proslov presidenta Dietera F. Uchtdorfa z roku 2010 o známém experimentu se žvýkacími bonbony, který byl proveden v 60. letech na Stanfordské univerzitě. Možná si vzpomenete, že čtyřleté děti dostaly vždy jeden žvýkací bonbon. Pokud dokázaly čekat 15 nebo 20 minut, aniž by ho snědly, dostaly druhý bonbon. Na videích, která při tom byla pořízena, je vidět, jak se mnoho dětí kroutí, aby bonbon nesnědly. Některým se to nepodařilo.
Profesor, který tento experiment prováděl, Dr. Walter Mischel, napsal vloni knihu, v níž uvedl, že se k této studii rozhodl zčásti kvůli zájmu o otázku sebeovládání a zčásti kvůli své vlastní závislosti na kouření. Obzvlášť znepokojen byl poté, co všeobecná zpráva hlavního lékařského výboru USA z roku 1964 došla k závěru, že kouření způsobuje rakovinu plic. Na základě mnohaletého výzkumu jeden z jeho kolegů uvedl, že „sebeovládání je jako sval – čím více ho používáte, tím je silnější. Vyhnete-li se jednou nějakému pokušení, pomůže vám to získat schopnost odolat dalším pokušením v budoucnu.“
Zásadou věčného pokroku je to, že uplatňujeme-li sebeovládání a žijeme-li spravedlivě, posiluje to naši schopnost odolávat pokušením. To platí jak v duchovní oblasti, tak v časných záležitostech.
Vynikajícím příkladem jsou naši misionáři. Rozvíjejí křesťanské vlastnosti a kladou důraz na poslušnost a duchovnost. Očekává se od nich, že se budou řídit striktním časovým rozvrhem a budou trávit dny službou druhým. Vypadají slušně a konzervativně, což je v kontrastu s ležérním a neslušným způsobem oblékání, jenž je v dnešní době tak rozšířený. Jejich chování a vzezření vyjadřuje mravnost a vážnost.
V současnosti je přibližně 230 000 mladých lidí, kteří buď jako misionáři slouží, nebo kteří se vrátili z misionářské služby v posledních pěti letech. Vypěstovali si úžasnou duchovní sílu a sebekázeň, kterou musí neustále používat, jinak tyto vlastnosti zakrní stejně jako svaly, které se nepoužívají. Každý z nás si musí vytvořit a vykazovat takové chování a vzezření, na základě nichž bude zjevné, že jsme opravdoví následovníci Krista. Ti, kteří upouštějí od spravedlivého chování nebo od spořádaného a slušného vzezření, se vystavují životním stylům, které nepřinášejí ani radost, ani štěstí.
Znovuzřízené evangelium nám poskytuje nákres plánu štěstí a motiv k tomu, abychom pochopili a praktikovali sebeovládání a vyhýbali se pokušení. Také nás učí činit pokání, když se dopustíme přestupků.
Zadruhé – dodržování sabatu prohloubí spravedlivost a bude ochranou pro rodinu
Prvotní křesťanská Církev přesunula dodržování sabatu ze soboty na neděli, aby si tím připomínala Pánovo Vzkříšení. Ostatní základní posvátné účely sabatu zůstaly nezměněny. Pro židy i křesťany je sabat symbolem mocných Božích skutků.
Nedávno jsem se s manželkou a s dvěma kolegy a jejich manželkami zúčastnil židovského šabatu (sabatu) u našich blízkých přátel, Roberta Abramse a jeho manželky Diany, u nich doma v New Yorku. Sešli jsme se na začátku židovského sabatu v pátek večer. Účelem bylo vzdát poctu Bohu jakožto Stvořiteli. Začali jsme požehnáním rodiny a zpěvem sabatní náboženské písně. Pak následovalo obřadní omytí rukou, požehnání chleba, pronesení modliteb, košer jídlo, předčítání písma a zpěv sabatních písní ve slavnostním duchu. Naslouchali jsme hebrejským slovům a sledovali přitom anglický překlad. Ty nejpůsobivější starozákonní verše, jež byly čteny, jsou drahé i nám a pocházejí z Izaiáše, kde se píše, že sabat je radostí, a z Ezechiela, kde se píše, že sabat bude „znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš“.
Z tohoto úžasného večera na nás nejvíce zapůsobily láska v oné rodině, oddanost a zodpovědnost vůči Bohu. Když jsem o tomto zážitku přemýšlel, vybavilo se mi nesmírné pronásledování, kterému židé po celá staletí čelí. Dodržování sabatu je nepochybně věčnou smlouvou, která židovský národ zachovává a žehná mu a která je naplněním písem. Rovněž přispívá k mimořádnému rodinnému způsobu života a štěstí, jež se v životě mnoha Židů projevují.
Pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je dodržování sabatu formou spravedlivého jednání, které žehná rodinám a posiluje je, spojuje nás se Stvořitelem a prohlubuje štěstí. Sabat nám může pomoci oddělit se od všeho povrchního, nevhodného či nemorálního. Umožňuje nám žít v tomto světě, ale nebýt z tohoto světa.
V posledních šesti měsících došlo v Církvi k nanejvýš pozoruhodné změně. Jde o reakci členů na obnovený důraz na sabat ze strany Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti a na výzvu presidenta Russella M. Nelsona, abychom sabat učinili radostí. Mnoho členů rozumí tomu, že opravdové svěcení dne sabatu je útočištěm před bouřemi života. Je také znamením naší oddanosti vůči Otci v nebi a hlubšího pochopení posvátnosti shromáždění svátosti. Přestože před sebou máme ještě dlouhou cestu, začali jsme úžasně. Vyzývám každého z nás, abychom se i nadále touto radou řídili a zlepšovali to, jak o sabatu uctíváme Boha.
Zatřetí – jsme-li spravedliví, získáváme božskou ochranu
Součástí Otcova božského plánu je i to, že jsme požehnáni darem Ducha Svatého. Tento dar je „právo míti stálé společenství Ducha Svatého, kdykoli je člověk toho hoden“. Máme-li evangelium v životě na prvním místě, slouží tento člen Božstva jako čisticí prostředek. Také je varovným hlasem před zlem a ochranným hlasem před nebezpečím. Zatímco plujeme vodami života, je následování vnuknutí Ducha Svatého zcela zásadní. Duch nám bude pomáhat vyhýbat se pokušením a nebezpečí, bude nás utěšovat a povede nás v těžkých dobách. „Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.“
Dodržování posvátných zásad evangelia nám umožní být hodni vstupu do chrámu a najít štěstí v tomto životě a dovede nás zpět do nebeského domova.
Drazí bratři a sestry, život není snadný a nikdy snadný být neměl. Je to doba prověřování a zkoušek. Stejně jako v případě starých lodí v bristolském přístavu budou i v našem životě chvíle, kdy nastane odliv a bude se zdát, že vše, co nás v tomto světě drží nad vodou, je pryč. Možná narazíme na dno, nebo dokonce i přepadneme na bok. Uprostřed takových zkoušek vám slibuji, že budete-li žít tak, abyste byli hodni vstupu do chrámu, bude držet pohromadě vše, na čem skutečně záleží. Dojde k naplnění všech sladkých požehnání pokoje, štěstí a radosti spolu s požehnáními věčného života a celestiální slávy s naším Nebeským Otcem a Jeho Synem Ježíšem Kristem. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.