Odvaha hlásat pravdu

Starší Denelson Silva

sedmdesátník

Jakmile se s pravdou seznámíme, Pán nám dává příležitost dělat to, co by dělal On, kdyby zde dnes byl.

V roce 1982 jsem na technické škole končil studium topografie jako diplomovaný specialista.

Koncem roku mi jeden spolužák navrhl, abychom si promluvili. Vzpomínám si, že jsme se vzdálili od ostatních spolužáků a poodešli za sportovní hřiště. Když jsme tam dorazili, začal mi vyprávět o svém náboženském přesvědčení a ukázal mi jistou knihu, kterou mi poté i dal. Už si nepamatuji všechno, co mi řekl, ale velmi dobře si vybavuji onu chvíli a to, jak jsem se cítil, když řekl: „Chci ti vydat svědectví, že tato kniha je pravdivá a že evangelium Ježíše Krista bylo znovuzřízeno.“

Po našem rozhovoru jsem odešel domů, knihu jsem velmi zběžně prolistoval a odložil ji na poličku. Protože to bylo koncem roku a já jsem byl v posledním ročníku studia topografie, nevěnoval jsem této knize ani spolužákovi, který mi ji daroval, příliš pozornosti. Název knihy jste asi již uhodli. Ano, byla to Kniha Mormonova.

O pět měsíců později přišli k mému domu misionáři; odcházeli, právě když jsem se vracel z práce. Pozval jsem je zpátky dovnitř. Posadili jsme se na malé terase před domem a oni mě učili.

V rámci svého hledání pravdy jsem se jich zeptal, která církev je pravdivá a jak ji mohu nalézt. Misionáři mě učili, že odpověď mohu získat sám pro sebe. Jejich výzvu přečíst si několik kapitol z Knihy Mormonovy jsem přijal s velkým očekáváním a touhou. Modlil jsem se s upřímným srdcem a s opravdovým záměrem (viz Moroni 10:4). Odpověď na mou otázku byla jasná a o několik dní později – konkrétně 1. května 1983 – jsem se nechal pokřtít a konfirmovat za člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Když dnes přemýšlím o sledu událostí, které se staly, jasně vidím, jak důležitá byla odvaha mého spolužáka, když mi vydal svědectví ohledně znovuzřízené pravdy a představil mi hmatatelný důkaz Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista – Knihu Mormonovu. Tento prostý skutek, který měl pro mě ovšem zásadní význam, vytvořil pouto mezi mnou a misionáři, když jsem se s nimi setkal.

Seznámil jsem se s pravdou a po křtu jsem se stal učedníkem Ježíše Krista. Během následujících let jsem s pomocí jedinečných lidí, jako jsou vedoucí, učitelé a přátelé, a také prostřednictvím osobního studia pochopil, že když jsem se rozhodl být učedníkem Ježíše Krista, přijal jsem úkol nejen pravdu hájit, ale také ji hlásat.

Když souhlasíme s tím, že budeme věřit pravdě a že se jí budeme řídit, a když se snažíme stát pravými učedníky Ježíše Krista, nedostáváme osvědčení, jež by nám zaručilo, že nebudeme chybovat, že nebudeme pokoušeni pravdu opustit, že nebudeme kritizováni, a dokonce ani to, že nebudeme zažívat těžkosti. Ale znalost pravdy učí, že když vstoupíme na těsnou a úzkou cestu, která nás dovede zpět do přítomnosti Nebeského Otce, vždy nalezneme způsob, jak se s těmito problémy vypořádat (viz 1. Korintským 10:13); vždy budeme mít možnost nejprve zpochybnit své pochybnosti, než zpochybníme svou víru (viz Dieter F. Uchtdorf, „Pojďte, přidejte se k nám“, Liahona, listopad 2013, 21); a konečně, máme záruku, že když budeme procházet těžkostmi, nikdy nebudeme sami, neboť Bůh navštěvuje lid svůj ve strastech jeho (viz Mosiáš 24:14).

Jakmile se s pravdou seznámíme, Pán nám dává příležitost dělat to, co by dělal On, kdyby zde dnes byl. A tím, čemu nás učí, nám vskutku ukázal, co musíme dělat: „A vy vyjdete v moci Ducha mého, kázajíce evangelium mé, dva a dva, ve jménu mém, pozdvihujíce hlas svůj jakoby zvukem pozounu, oznamujíce slovo mé jako andělé Boží.“ (Nauka a smlouvy 42:6.) Příležitost k misionářské službě v našem mládí je jedinečná!

Prosím, mladí muži, neodkládejte svou přípravu sloužit Pánu jako misionáři. Zatímco čelíte situacím, kvůli nimž může být rozhodnutí sloužit na misii obtížné – jako je dočasné přerušení studia, loučení se se svou dívkou bez jakékoli záruky, že váš vztah bude pokračovat, nebo dokonce nutnost opustit zaměstnání – pamatujte na Spasitelův příklad. I On během své služby čelil těžkostem, mimo jiné kritice, pronásledování a nakonec i hořkému kalichu své smírné oběti. Přesto však za všech okolností usiloval o to, aby konal vůli svého Otce a vzdával Mu slávu. (Viz Jan 5:30; 6:38–39; 3. Nefi 11:11; Nauka a smlouvy 19:18–19.)

Mladé ženy, velmi vítáme, pokud si přejete sloužit na Pánově vinici, a když se připravíte, abyste sloužily jako misionářky na plný úvazek, nebudete od stejných výzev osvobozeny.

Všem těm, kteří se rozhodnou sloužit, slibuji, že oněch 24 či 18 měsíců služby uteče v misijním poli úplně stejně, jako by utekly, kdybyste zůstali doma, ale příležitosti, které čekají na způsobilé mladé muže a mladé ženy této Církve v misijním poli, jsou jedinečné. Nelze opominout výsadu zastupovat Spasitele Ježíše Krista a Jeho Církev. Nespočetné modlitby, posilování svědectví a jeho vydávání několikrát denně, mnoho hodin studia písem a setkávání se s lidmi, s nimiž byste se nikdy nesetkali, kdybyste zůstali doma – to jsou nepopsatelné zážitky. Tatáž úroveň zážitků je vyhrazena i pro mladé lidi, které Pán povolává ke službě na misie zaměřené na službu. Vítáme vás s otevřenou náručí a potřebujeme vás. Nesnižujte prosím důležitost misie zaměřené na službu, neboť tyto misie také poskytují nepopsatelné zážitky. „Cena duší je veliká v očích Božích“ (Nauka a smlouvy 18:10), včetně ceny duše vaší.

Až se vrátíte ze své služby, možná na vás nebude čekat vaše dívka či váš chlapec, ale budete velmi dobře umět navazovat efektivní kontakty. Vaše akademické studium bude dávat větší smysl díky získaným poznatkům ohledně toho, jak se lépe připravovat na zaměstnání, a konečně, budete mít jistotu, že jste s odvahou hlásali evangelium pokoje a svědčili jste o znovuzřízené pravdě.

Vy, kteří máte manželského partnera nebo se nacházíte v jiných životních etapách, jste v Pánově díle opravdu nezbytní. Připravujte se. Žijte zdravě, usilujte o dosažení časné a duchovní soběstačnosti, protože příležitosti dělat to, co by pro své děti dělal Pán, nejsou omezeny na jednu věkovou skupinu. Nejradostnější zážitky, které jsme s manželkou v posledních letech měli, jsme získali při službě po boku výjimečných párů, při službě na výjimečných místech a při službě velmi výjimečným lidem.

Zážitek ze závěru mého studia topografie mě naučil, že pravdu hájíme vždy, když ji hlásáme, a že hlásání pravdy je proaktivní záležitostí. Pravdu nikdy nemáme hájit agresivním způsobem, ale spíše s upřímným záměrem mít druhé rádi, dělit se s nimi a vyzývat ty, kterým o pravdě svědčíme, s myslí upřenou pouze na časné a duchovní blaho dětí milujícího Nebeského Otce (viz Mosiáš 2:41).

President Russell M. Nelson, náš milovaný prorok, na generální konferenci v říjnu 2021 učil, že navzdory tomu, co si někteří myslí, skutečně existuje to, co nazýváme správným a špatným. Skutečně existuje absolutní pravda – pravda věčná. (Viz „Čistá pravda, čistá nauka a čisté zjevení“, Liahona, listopad 2021, 6.)

Svatá písma nás učí: „Pravda je poznání věcí, jak jsou a jak byly a jak přijdou.“ (Nauka a smlouvy 93:24.)

Znalost pravdy nás nečiní lepšími, než jsou druzí, ale učí nás, co musíme dělat, abychom se vrátili do Boží přítomnosti.

Když budete dál kráčet pevně v Kristu a budete s odvahou pravdu nejen kázat, ale také podle ní žít, naleznete útěchu a pokoj během zmatků, s nimiž se v této době budete setkávat.

Životní výzvy nás mohou srazit k zemi, ale vězte, že když uplatňujeme víru v Ježíše Krista, „[naše] strasti… potrvají [v ohromné sféře věčnosti] jen malou chvilku“ (Nauka a smlouvy 121:7). Nestanovujte prosím lhůtu, kdy mají vaše těžkosti či výzvy skončit. Důvěřujme Nebeskému Otci a nevzdávejme se, protože když se vzdáme, nikdy se nedozvíme, jaký by byl konec naší cesty v království Božím.

Držte se pravdy a učte se ze zdrojů pravdy:

• z písem (viz 2. Nefi 32:3);

• ze slov proroků (viz Amos 3:7);

• od Ducha Svatého (viz Jan 16:13).

Vydávám svědectví o Ježíši Kristu a o tom, že toto je Jeho Církev. Máme žijícího proroka, a když budeme s odvahou hlásat pravdu, budeme se vždy cítit svobodní. Ve jménu Ježíše Krista, amen.