„A [s] některými zajisté [soucit] mějte, rozeznání v tom majíce“

Barbara Thompsonová

Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Krása [navštěvujícího učení] spočívá v tom, že jsme svědky proměněných životů, setřených slz, rostoucích svědectví, lidí, kteří pociťují lásku, posílených rodin.

Drahé sestry, to, že mohu být s vámi a mohu pociťovat vaši sílu a lásku k Pánu, je pro mě velikým požehnáním. Děkuji vám za lásku a soucit, který v každodenním životě projevujete druhým.

Je známo, že v raných dnech Pomocného sdružení v Nauvoo cestovaly sestry od jednoho domu ke druhému, navzájem si sloužily, zjišťovaly potřeby, přinášely jídlo, pečovaly o nemocné a každé ženě i její rodině projevovaly soucit.¹ Přitom se mi vybavuje verš z knihy Judas: „A [s] některými zajisté [soucit] mějte, rozeznání v tom majíce.“² Když o tomto verši a o jeho významu přemítám, mé myšlenky se obracejí ke Spasiteli a k tomu, jak často v písmech čteme o lásce a soucitu, jež Kristus ke každému choval.

Na mnoha místech v Novém zákoně se dočítáme o tom, jak Kristus projevoval soucit, když reagoval na potřeby lidí.³ Byl naplněn soucitem, když viděl, že jsou hladoví, a tak je nasytil. Nebo když byli nemocní, tak je uzdravil. Nebo když potřebovali duchovní obohacení, tak je učil.

Soucit znamená mít vůči druhému pocity lásky a milosrdenství. Znamená to mít pro druhé pochopení a mít touhu ulevit jim od utrpení. Znamená to prokazovat druhým laskavost a být citliví.

Spasitel nás žádá, abychom činili to, co činil On,⁴ abychom si navzájem nesli svá břemena, utěšovali ty, kteří mají útěchy zapotřebí, truchlili s těmi, kteří truchlí,⁵ sytili hladové, navštěvovali nemocné,⁶ pomáhali slabým, pozdvihovali ruce, které jsou skleslé,⁷ a učili „jeden druhého nauce království“⁸. Pro mě tato slova a skutky popisují navštěvující učitelky – ty, které slouží druhým.

Navštěvující učení poskytuje ženám příležitost navzájem o sebe pečovat, posilovat se a učit. Stejně jako učitel v Aronově kněžství má zodpovědnost „vždy bdíti nad církví“ a „býti s jejími členy a posilovati je“,⁹ navštěvující učitelka projevuje lásku tím, že se s modlitbou zamýšlí nad každou ženou, které je povolána sloužit.

Sestra Julie B. Becková nám připomněla, že „vzhledem k tomu, že se řídíme příkladem a učením Ježíše Krista, ceníme si tohoto posvátného pověření milovat, poznávat, sloužit, rozumět, učit a působit v Jeho zastoupení“.¹⁰

Dnes chci hovořit o dvou věcech:

O požehnáních, jež přinášíte do života těm, u nichž sloužíte jako navštěvující učitelka.
A o požehnáních, která ze služby druhým získáváte vy.

Požehnání, jež přinášíte do života těm, u nichž sloužíte jako navštěvující učitelka

Nedávno jsem se setkala se skupinou žen v Anchorage na Aljašce. V místnosti bylo asi dvanáct žen a šest dalších z různých měst po celé Aljašce s námi bylo spojeno telefonicky. Mnohé z těchto žen bydlí stovky kilometrů od církevní budovy. Tyto ženy mě učily o navštěvujícím učení.

Kdyby měly osobně navštívit všechny sestry, musely by letět letadlem, cestovat lodí nebo ujet velmi dlouhou vzdálenost autem. Je tedy jasné, že z časových a finančních důvodů jsou osobní návštěvy neproveditelné. Avšak tyto sestry měly pocit, že jsou si velmi blízké, protože se za sebe vzájemně modlí a usilují o vedení Svatého Ducha, aby poznaly, co jejich sestry potřebují, i když je nemohou navštívit osobně tak často. Zařídily si to tak, že byly ve spojení prostřednictvím telefonu, internetu a pošty. Slouží s láskou, protože uzavřely smlouvy s Pánem a touží po tom, aby svým sestrám žehnaly a posilovaly je.

Další oddaný pár navštěvujících učitelek v Demokratické republice Kongo musel jít velmi daleko, aby navštívil jednu ženu s miminkem. Sestry si s modlitbou připravily své poselství a chtěly vědět, jak mohou život této drahé ženy, kterou navštěvovaly, změnit k lepšímu. Tato žena byla z jejich návštěvy dojatá. Jejich návštěva byla pro tuto ženu poselstvím z nebe určeným právě jí. Při této návštěvě v jejím skromném domově byly tato sestra, její rodina i samotné navštěvující učitelky povzneseny a požehnány. Ona dlouhá cesta pěšky jim nepřipadala jako oběť. Tyto navštěvující učitelky s touto ženou soucítily, změnily její život k lepšímu a její život požehnaly.

V některých oblastech Církve jsou osobní měsíční návštěvy kvůli velkým vzdálenostem, nákladům či bezpečnosti nemožné. Ale díky moci osobního zjevení mohou sestry, které skutečně usilují o vzájemnou lásku a bdí nad sebou a posilují se, přijít na způsoby, jak mohou toto povolání od Pána vykonávat.

Inspirovaná presidentka Pomocného sdružení se radí se svým biskupem a s modlitbou přiděluje navštěvující učitelky, aby tak biskupovi pomohly bdít nad každou ženou ve sboru a pečovat o ni. Když rozumíme tomuto procesu zjevení a vzájemných porad, lépe rozumíme své důležité zodpovědnosti sloužit a můžeme se s větší důvěrou spoléhat na Ducha, aby nás v této práci vedl.

Já jsem jedna z těch, které každý měsíc navštívily několik žen a pak s úlevou hrdě prohlásily: „Mám hotové navštěvující učení!“ Tedy, hotové je možná to, o čem podávám zprávu, ale je-li to ten jediný důvod, proč to dělám, pak bych se měla stydět.

Krása navštěvujícího učení nespočívá v tom, že se na měsíční zprávě objeví 100 procent; krása spočívá v tom, že jsme svědky proměněných životů, setřených slz, rostoucích svědectví, lidí, kteří pociťují lásku, posílených rodin, rozveselených lidí, nasycených hladových, navštívených nemocných a utěšených truchlících. Navštěvující učení vlastně nikdy není hotové, neboť bdíme a posilujeme neustále.

Dalším požehnáním navštěvujícího učení je více jednoty a lásky. Písma nám radí, jak toho dosáhnout: „A přikázal jim, že … mají vyhlížeti kupředu jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce.“¹¹

Mnoho žen uvedlo, že důvodem jejich návratu k aktivitě v Církvi bylo to, že je měsíc co měsíc navštěvovala věrná navštěvující učitelka a sloužila jim, měla je ráda a žehnala jim.

Někdy je poselství tím nejdůležitějším, o co se při konkrétní návštěvě podělíte. Kromě poselství, které s sebou přinesete vy, zažívají některé ženy v životě jen málo duchovního obohacení. Poselství navštěvujících učitelek v Liahoně jsou poselství evangelia, která každé ženě pomáhají prohlubovat víru, posilovat rodinu a více se zaměřovat na dobročinnou službu.

Občas tím nejdůležitějším požehnáním z vaší návštěvy bude to, že budete prostě jen naslouchat. Naslouchání přináší útěchu, pochopení a uzdravení. A někdy zase bude možná potřeba, abyste si vyhrnuly rukávy a pomohly s něčím v domě nebo pomohly utěšit plačící dítě.

Požehnání, která ze služby druhým získáváte vy

Požehnání, která ze služby druhým získáváte vy, je mnoho. Občas jsem si říkávala: „Ou, musím jít na navštěvující učení!“ (To bylo v době, kdy jsem zapomínala, že navštěvuji a učím ženy. Bylo to v době, kdy jsem to vnímala spíše jako břemeno než jako požehnání.) Mohu však upřímně říci, že když jsem šla na navštěvující učení, vždycky jsem se potom cítila lépe. Byla jsem povznesena, požehnána a pociťovala jsem lásku – většinou mnohem více, než ona sestra, kterou jsem navštívila. Má láska vzrostla. Vzrostla i má touha sloužit. A viděla jsem, jak nádherně pro nás Nebeský Otec naplánoval to, abychom nad sebou navzájem bděly a pečovaly o sebe.

Další požehnání z toho, že jsme navštěvující učitelkou, je to, že poznáme sestry, které bychom jinak asi nepoznaly tak dobře, a spřátelíme se s nimi. Občas se stane, že budeme odpovědí na něčí modlitby. A osobní zjevení a duchovní zážitky jsou s navštěvujícím učením úzce spjaty.

K zážitkům, které mi v životě přinášejí nejvíce pokory, radosti a duchovnosti, patří ty, které mívám, když sedím v domově žen ze svého vlastního sboru i z celého světa. Navzájem se učíme evangeliu. Pláčeme spolu, smějeme se spolu, řešíme spolu problémy – a já jsem přitom povznesena a požehnána.

Jednou večer, ke konci měsíce, jsem se chystala odjet z města, a stále jsem ještě nenavštívila jednu ze svých sester. Bylo dost pozdně večer. Nic jsem v plánu neměla. Nezavolala jsem jí. Ani jsem neměla společnici. Ale usoudila jsem, že je důležité, abych svou přítelkyni Julii navštívila. Juliina dcera Ashley se narodila s chronickou lámavostí kostí. I když bylo Ashley skoro 6 let, byla velmi slabá a nebyla schopna dělat v podstatě nic jiného než hýbat rukama a mluvit. Celý den, a den za dnem, jen ležela na dece. Ashley byla veselé a šťastné dítě, a já jsem s ní ráda pobývala.

Onoho večera, když jsem k nim přišla, mě Julie pozvala dál a Ashley na mě zavolala, že mi chce něco ukázat. Vešla jsem dál a klekla jsem si vedle Ashley. Její maminka byla z druhé strany. Ashley řekla: „Podívej, co dokážu!“ Pak se s malou pomocí maminky převalila z jedné strany na druhou a zpět. Trvalo jí téměř šest let, než si tento úžasný cíl splnila. Zatímco jsme při této mimořádné události tleskaly, radovaly se, smály se a plakaly spolu, děkovala jsem Nebeskému Otci za to, že jsem šla na navštěvující učení a nepřišla tak o tuto velkou událost. I když k této návštěvě došlo před mnoha lety a roztomilá Ashley již dávno z tohoto světa odešla, budu navždy vděčná za to, že jsem s ní měla tento neobyčejný zážitek.

Má vlastní maminka byla po mnoho let úžasnou a oddanou navštěvující učitelkou. Stále přemýšlela o tom, jak by mohla požehnat rodiny, které navštěvovala. Zvláštní pozornost věnovala dětem žen, které navštěvovala, a doufala, že jejich rodinu nějak posílí. Vzpomínám si, jak jedna pětiletá dívenka přiběhla na shromáždění k mé mamince a řekla: „Ty jsi moje navštěvující učitelka. Mám tě ráda!“ To, že maminka byla součástí života úžasných žen i jejich rodin, bylo pro ni požehnáním.

Ne všechny zážitky týkající se navštěvujícího učení jsou srdečné a příjemné. Někdy je to těžké – například když máte navštěvovat rodinu, kde skutečně nejste vítané, nebo když je obtížné domluvit si návštěvu s velmi zaneprázdněnou sestrou. Vytvořit si dobrý vztah může u některých sester trvat déle. Když ale opravdu usilujeme o to, abychom onu sestru měly rády, staraly se o ni a modlily se za ni, Duch Svatý nám bude pomáhat najít způsoby, jak o ni pečovat a posilovat ji.

President Thomas S. Monson je mistrem v tom, jak sloužit dle vzoru Spasitele. Každou chvíli někoho navštěvuje a pomáhá druhým. Řekl: „Kolem nás jsou ti, kteří potřebují naši pozornost, naše povzbuzení, naši podporu, naši útěchu, naši laskavost. … Jsme zde na zemi jako ruce Páně, a máme zmocnění sloužit Jeho dětem a pozvedat je. Pán spoléhá na každého z nás.“¹²

„A [žádná žena] nemůže pomáhati v tomto díle, ledaže bude [pokorná] a [plná] lásky, [majíc] víru, naději a pravou lásku, [jsouc umírněná] ve všech věcech, kterékoli budou do péče [její] svěřeny.“¹³

Ženy, pro něž jsme navštěvujícími učitelkami, byly svěřeny do naší péče. Kéž k těm, které byly svěřeny do naší péče, chováme lásku a soucit a měníme tak jejich život k lepšímu.

Sestry, mám vás ráda. Modlím se o to, abyste pociťovaly lásku našeho Nebeského Otce a našeho Spasitele Ježíše Krista. Svědčím vám o tom, že Spasitel žije. Ve jménu Ježíše Krista, amen.